Koncert / Concert / קונצרט מוזיקה

Koncert / Concert / קונצרט מוזיקה

Koncert
Kostel se zaplnil do posledního místečka. My stojíme vyrovnaní na schodišti presbytáře a jsme soustředění jen na to jedno. Přinést svým zpěvem radost všem, kteří tu dnes jsou. Pan sbormistr mávnul rukou a my začali zpívat skladbu Nella fantazia. Pak následovala jedna za druhou, bylo to skvělé.         Naši sólisti, byli podle mě asi nejlepší.
Paní ředitelka Clothilde Sebert, však říká, že záleží opravdu na každém z nás, jelikož každý náš hlas je možno slyšet i mezi dvaceti ostatními. Když budeme pozorně poslouchat skladby, tak se to i naučíme, rozpoznávat jednotlivé hlasy, nebo hudební nástroje v orchestru.
Zpívá se mi dobře, kostel nám vrací náš zpěv s ozvěnou. Jistě je každý jiný a každý mí jinou ozvěnu. Již před delším časem jsem si všiml, že sbormistr občas nenápadně ukáže na někoho z nás, kdo má buď přidat, nebo upravit svůj zpěv.
I já, jsem se naučil poznat co patří mě a sněžím se, aby na mě nemusel sbormistr ukázat. Každý sledujeme sbormistra velmi pečlivě.
O přestávce jsem byl už docela unavený, a asi to na mě bylo vidět, moc jsem si klukama nepovídal a jen seděl. Bylo to však příjemné. Antonie za mnou přišel a vyptal se mě jak se mám. Pověděl jsem, že docela unaveně. Prý si však na to zvyknu a teď si mám vzít trochu čokolády. Prý to pomůže. Tak uvidím.
V první části jsme zpívali v našich školních uniformách a teď budeme zpívat v bílém, latinsky v albech, tedy v bílém.
Oblékáme se, jeden druhého kontrolujeme a upravujeme. Už je čas jít opět zpívat. Jaksi mě ta únava přešla. Když přicházíme, lidé tleskají, je to prima pocit, že se jim vaše snažení líbí.
Začínáme Rudou růží a pokračujeme ve zpívání většinou skladeb patřících k Vánočnímu času. Nakonec opět jedeme prostředkem kostela okolo lidí v lavicích a zpíváme sváteční pochod. Dnešní koncert skončil. Měl velký úspěch a podařil se.
Ale, já už se těším do postele. Vracíme se s Custoovovými do jejich domečku k větší večeři. Ještě zbyl čas na povídání. Zítra můžeme spát o hodinku déle, je totiž neděle a než odjedeme, půjdeme do kostela, kde jsme zpívali na mši.
Pan sbormistr Maister, povídal, že vybere několik z nás, abychom zazpívali při mši Žalmy.
Po povídání, které by se dalo protáhnout, ale ráno by se nechtělo vstávat, odcházíme do Nicolasova pokojíku, má krásný pokojík. Na stěně je velká kresba lesa se zvířaty u krmelce. Pokojík je tak normálně uklizen, ani moc ani málo, šlápnul jsem na kostku z Lega a hned bych se dal do stavby něčeho zajímavého.
Nicolas má v pokojíku jednu palandu a ještě jednu postel.
Povídal, že má hodně bratranců a sestřenic a když se všichni sejdou, tak je to už pro ně i připraveno.
Nicolas si s Rémym ještě něco povídal, ale to už jsem spal.
Zdálo se mi, že máme koncert v lese pro lesní zvířata a velký Jelen měl i proslov. Prostě trochu zajímavě bláznivý sen. Vzbudil jsem se, když do mě nějaký Divočák dloubal svým rypákem a chtěl podpis na plakátek. Stále opakoval:
„Michaeli vstávej, Michaeli vstávej.“
Já jsem nechápal, proč mám vstávat a při tom mu podepisovat plakát.
Nakonec jsem se vzbudil, to se mnou cloumal Nicolas. Už bylo ráno. Ta noc, ale tak rychle utekla.
Ptal jsem se Nicolase, jestli se mohu osprchovat, Nicolas povídal, že ano a že půjde taky. Povídám, že se ráno sprchuji studenou vodou. On na to, že mu to nevadí. Tak jsme šli. Po ranní hygieně a úklidu pokojíku se s celou rodinou setkáváme v jejich kuchyni, která je taky jídelnou. Do mše zbývají skoro dvě hodiny. Takže máme času dost. Snídaně je skvělá a bohatá. Moc mi chutná a jistě bych snědl všechno, co bylo na stole, ale zase jsem nechtěl, aby si mysleli, že jsem nenasytný.
A teď už je jen čas na zabalení si věcí a odjezd ke kostelu, kde jsme včera měli koncert. 

Concert
The church was filled to the last place. We stand balanced on the stairs of the presbytery and we are focused on only one thing. Bring joy with singing to all who are here today. The choirmaster waved and we started singing the song Nella fantazia. Then followed one by one, it was great. Our soloists, I think they were probably the best.
However, the director, Clothilde Sebert, says that it really matters to each of us, because each of our voices can be heard among the other twenty. If we listen carefully to the songs, we will learn to recognize individual voices or musical instruments in the orchestra.
I sing well, the church returns our singing with an echo. Surely everyone is different and everyone has a different echo. A long time ago, I noticed that the choirmaster sometimes inconspicuously points to one of us to either add or edit his vocals.
I too, I learned to know what belongs to me and it snows so that the choirmaster doesn’t have to point at me. We each watch the choirmaster very carefully.
I was already quite tired during the break, and I guess it was obvious to me, I didn’t talk much to the boys and just sat there. But it was nice. Antonie came to me and asked me how I was doing. I said quite tired. But I’m supposed to get used to it and now I have to take some chocolate. They say it will help. I’ll see.
In the first part we sang in our school uniforms and now we will sing in white, Latin in albums, ie in white.
We dress, check and adjust each other. It’s time to go singing again. Somehow the fatigue overcame me. When we come, people applaud, it’s a great feeling that they like your efforts.
We start with the Red Rose and continue to sing most of the songs belonging to Christmas time. Finally, we go again in the middle of the church around the people in the pews and sing a festive march. Today’s concert is over. He was a great success and succeeded.
But, I’m already looking forward to bed. The Custoes and I return to their house for a bigger dinner. There was still time to talk. Tomorrow we can sleep an hour longer, because it is Sunday, and before we leave, we will go to church, where we sang at Mass.
Mr. Choirmaster Maister said he would choose several of us to sing at the Psalms Mass.
After talking, which could be extended, but would not want to get up in the morning, we go to Nicolas’s room, he has a beautiful room. On the wall is a large drawing of a forest with animals at the feeder. The room is normally cleaned, neither very much, I stepped on a Lego cube and I would immediately start building something interesting.
Nicolas has one bunk bed and one more bed in his room.
He said that he has a lot of cousins ​​and when they all meet, it is ready for them.
Nicolas was still talking to Rémy, but I was already asleep.
It seemed to me that we had a concert in the woods for forest animals, and the great Deer also had a speech. Just a little interesting crazy dream. I woke up when a Wild Boar dug into me with his snout and wanted a signature on a poster. He kept repeating:
„Michael, get up, Michael, get up.“
I didn’t understand why I should get up and sign a poster for him.
Eventually I woke up, Nicolas was talking to me. It was already morning. That night, but she ran away so quickly.
I asked Nicolas if I could take a shower, Nicolas said yes and he would go too. I say I take a shower with cold water in the morning. He said he didn’t mind. So we went. After morning hygiene and cleaning of the room, we meet the whole family in their kitchen, which is also a dining room. Almost two hours until the Mass. So we have enough time. Breakfast is great and rich. I like it very much and I would certainly eat everything that was on the table, but again I didn’t want them to think I was greedy.
And now it’s just time to pack up and leave for the church where we had a concert yesterday.