Konkurz. / Casting.

Konkurz. / Casting.

Ten měsíc přípravy na konkurz utekl strašně rychle.
Hodně jsem se snažil, abych zvládnul doporučené skladby a taky nastudoval nějaké ty informace o sboru. Tatínek sehnal rychlou dopravu tam a zpět. Pojedeme o den dřív vlakem.
To, abychom tam byli v den konkurzu včas. Ubytujeme se v penzionu a nic nám nebude chybět, řekl tatínek. A já byl rád.
Den před odjezdem ještě kontrolujeme všechny náležité tiskopisy a taky oblečení no prostě vše.
Je ráno a my nastupujeme do vlaku, celá naše rodina. Tedy bez nejmladšího brášky o toho se budou teď chvilku starat dědeček s babičkou.
Ve vlaku máme své rezervované kupé. Nemusíme tedy hledat nějaká volná místa.
Pozdě odpoledne vystupujeme v městečku, které je od zámku kousek, takže tam dojdeme zítra pěšky.  V penzionu na nás čekají dva připravené pokoje. Jeden pro rodiče a druhý pro mě a pro Chrise.            To se máme, jako nějací páni, máme svůj pokoj. Po večeři jdeme na krátkou procházku, došli jsme i k zámku, kam jsem mohl, nahlédnou přes plot. Na hřišti hráli kluci fotbal a z oken byla slyšet hudba a zpívání chlapců. Trochu jsem se zasnil a představil si, jak to bude, až budu taky na takovém místě.
Chris mého zasnění využil a strašně mě polechtal na žebrech, až jsem se leknul a uhodil se čelem o kovový plot. Sice velkou bouli mít nebudu, ale i tak je to nepříjemné. Tatínek Chrise pokáral a požádal nás dva, abychom aspoň na tu dobu co tu budeme, vynechali svoje neplechy.
Zlobil jsem se na Chrise, za to co mi udělal, ale ne dlouho. Já to vlastně ani neumím. Když jsme se vrátili do penzionu, poslala mě maminka hned do koupelny, abych se na zítra pořádně umyl, jako by na tom záleželo. Chtěl jsem se jen trochu namočit a hned vylézt, ale maminka mě přišla umýt.               Takže jsem pořádnému mytí neušel. Pak jsem se už jen těšil na postel, jelikož se mi chtělo dost spát.  To cestování jednoho unaví.
A už je tu ráno, ani nevím, jak tak rychle mohla noc skončit. Rychle jsme se s Chrisem oblékli a šli i s rodiči na snídani ta byla v krásné jídelně. A mohli jsme sníst, co jsme chtěli, bylo zde moc dobrot a chutnalo nám všechno.
Tatínek mi poradil, abych se moc nenajedl, že by mi to pak nemyslelo. Tak jsem snědl jen trochu těch báječných dobrot.
Do zámku jsme přišli včas. Když jsme vešli do velké vstupní haly, hned se nás ujala nějaká paní a také nám představila chlapce o trochu staršího, než jsem byl já. Měl na sobě školní uniformu takovou, co v nich taky zpívají. Jmenuje se Jessi a po celou dobu konkurzu se o mě bude starat.
Mně to nevadilo, ale byl jsem překvapený a trochu se styděl, trochu jsem se i bál a přesto jsem se moc těšil. Asi to byla ta tréma.
Nejsem si jist, jaké to bude a jestli tu nejsou i kluci co lépe zpívají než já. Jessi to asi na mně poznal a povídal mi, že to bude všechno v pohodě. Že, i on prošel stejným konkurzem.
V hale už bylo asi dalších deset kluků, kteří také přijeli na konkurz. A taky stejný počet hochů co se o zájemce vstoupit do sboru starali. V hale bylo i občerstvení, čaj, limonáda, chlebíčky a další dobroty. Nikdo to však nejedl, tedy občas. Většinou se dívali do not, nebo si povídali s novými kamarády ze sboru.
Když měl jít někdo před komisy, přišla paní, co nás vítala a vyvolala jeho jméno. Před tu komisy jej pak doprovázel i člen sboru, který se o něho staral.
Po chvilce čekání, paní vyvolala moje jméno a já se trochu lekl. Nakonec jsem se Jessim vydal do malého hudebního sálu ke zkušební komisi.
Vstoupily jsme dovnitř, měl jsem za to, že se mnou půjdou i rodiče, ale toto jsem musel zvládnout sám. Zcela sám, teď jsem měl tu trému, ale tu jsem měl, i když jsem poprvé zpíval se sborem. Tahle dnešní, je však velká.
Pomyslel jsem si, že jsem ještě dítě a chtěl jsem utéct, ale zase jsem si vzpomněl, že bych to rád dokázal.
Tak jsem si opakoval několikrát, že to zvládnu. Jessi mě trochu v místnosti popostrčil dopředu ke komisi a sám se posadil na nedalekou lavici.
Za větším stolem seděli tři lidé, dva páni a jedna paní. Pozdravil jsem, jak nejlépe jsem dokázal a můj hlas zněl tak nějak jinak.
Přivítali mě zdvořile a také se mi představili a požádali mě, abych jim něco o sobě pověděl.                 Začal jsem tedy tím, jak se jmenuji, kolik mi je let, kam chodím do školy, jaké mám zájmy a záliby a od kdy zpívám. Povídal jsem i svojí rodině, kolik mám sourozenců a tak podobně.
Pak mi paní ředitelka sboru, na klavír zahrála několik tónů a já je měl poznat, což bylo lehké, ještě lehčí bylo jiné tóny a akordy zazpívat. To se mi povedlo. Sbormistr, který byl jedním z těch dvou pánů, se mě zeptal, co vím o pěveckém sboru do kterého se hlásím. A já jim pověděl všechno, co se mi podařilo o něm zjistit.
Druhý pán se mě optal, jaké je poslání chlapců v Chanteurs à la Croix de Bois. Tady jsem jen věděl, že cestují po světě a přináší poselství míru a naděje celému světu. No a nakonec jsem jim zazpíval dvě písně, jednu co jsem si připravil a jednu z not, které mi půjčili. K oběma písním mě na klavír doprovodila paní ředitelka sboru madam Clothilde Sebert.     Poděkovali mi za dobrou přípravu a ještě mi pověděli, že si však nemám dělat velké naděje, že budu přijat. Všechno ještě jednou budou probírat a opravdu vyberou ty nejlepší. Ale, i když nebudu vybrán, tak konkurz mohu znovu zkusit další rok.
To jsem věděl, rodiče mi to říkali a povídal mi to i náš sbormistr u nás doma ve městě. Takže jsem nebyl vůbec zklamaný. Ale rád, že se mi všechno povedlo.
Nakonec se se mnou rozloučili a mám čekat na další dopis, ve kterém se dozvím, zda jsem uspěl nebo neuspěl.
Vyšel jsem s Jessim do haly, kde mi povídal, že to bylo skvělé a že si myslí, že mě přijmou. Byl jsem rád za jeho slova, ale to už jsme došli k rodičům. Zde jsme si ještě společně povídali a dokonce jsme se vyfotili u zábradlí naproti zámku.
Tady se loučíme a já věřím, že ne nadlouho. S tatínkem, maminkou a Chrisem jsme vyšli do ulic, tak akorát čas jít do penzionu pro brašny s věcmi a jít na vlak.
Dnešní den byl skvělý.

Casting
That month of preparation for the audition escaped terribly fast.
I tried a lot to master the recommended songs and also studied some of the information about the choir. Dad got a quick trip back and forth. We’ll go by train the day before.
To be there on time on the day of the bankruptcy. We stay in a guesthouse and we will not miss anything, said Dad. And I was happy.
The day before departure, we check all the appropriate forms and also the clothes, but just about everything.
It’s morning and we get on the train, our whole family. So without the youngest brother, my grandfather and grandmother will take care of it for a while now.
We have our reserved coupe on the train. So we don’t have to look for any vacancies.
Late in the afternoon we get out in the town, which is a short walk from the castle, so we will walk there tomorrow. Two ready rooms are waiting for us in the pension. One for my parents and the other for me and Chris. We have it, like some gentlemen, we have our room. After dinner we go for a short walk, we came to the castle, where I could, peek over the fence. The boys played football on the field and the boys‘ music and singing could be heard from the windows. I dreamed a little and imagined what it would be like when I was in such a place.
Chris took advantage of my dreams and tickled me terribly on the ribs until I was startled and hit my forehead against a metal fence. I won’t have a big bump, but it’s still uncomfortable. Chris‘ dad reprimanded us and asked the two of us to at least keep out of trouble for as long as we were here.
I was mad at Chris for what he did to me, but not for long. I can’t even do it. When we returned to the guesthouse, my mother sent me to the bathroom right away so I could wash thoroughly tomorrow, as if it mattered. I just wanted to get a little wet and climb right away, but my mother came to wash me. So I didn’t wash properly. Then I was just looking forward to the bed, because I wanted to get enough sleep. It makes one’s travel tired.
And it’s already morning, I don’t even know how fast the night could have ended. Chris and I got dressed quickly and went with my parents to breakfast, which was in a beautiful dining room. And we could eat what we wanted, there were a lot of goodies and we liked everything.
My dad advised me not to eat too much so that I wouldn’t think so. So I ate only a little of those wonderful goodies.
We arrived at the castle on time. When we entered the large entrance hall, we were immediately picked up by a lady and also introduced us to a boy a little older than me. He was wearing a school uniform like the ones they sing in them. Her name is Jessi and she will take care of me throughout the audition.
I didn’t mind, but I was surprised and a little embarrassed, a little scared and still looking forward to it. I guess it was the tremor.
I’m not sure what it will be like and if there aren’t boys who sing better than me. Jessi probably recognized it from me and told me it would be all right. That, he went through the same audition.
There were about ten other boys in the hall, who also came to the audition. And also the same number of boys who took care of those interested in joining the church. There were also snacks, tea, lemonade, sandwiches and other goodies in the hall. But no one ate it, sometimes. Mostly they looked at the notes or talked to new friends from the choir.
When someone was to go before the commissions, a lady came to greet us and call out his name. Before the commission, he was accompanied by a member of the church who took care of him.
After a moment of waiting, the lady called out my name and I was a little startled. Finally, I went to Jessim’s small music hall for an examination board.
We went in, I thought my parents would come with me, but I had to do it myself. All alone, I had the tremor now, but I had it, even though I sang with the choir for the first time. This one today, however, is big.
I thought I was a child and wanted to run away, but again I remembered I could do it.
So I repeated several times that I could do it. Jessi pushed me a little ahead of the commission in the room and sat himself on a nearby bench.
At a larger table sat three people, two gentlemen and one lady. I greeted me as best I could and my voice sounded different.
They greeted me politely and also introduced themselves to me and asked me to tell them something about myself. So I started by my name, how old I am, where I go to school, what my interests and hobbies are and how long I’ve been singing. I also told my family how many siblings I have and so on.
Then the director of the choir played a few tones for me and I had to recognize them, which was easy, it was even easier to sing other tones and chords. I did it. The choirmaster, who was one of the two masters, asked me what I knew about the choir I belong to. And I told them everything I could find out about him.
The other gentleman asked me what the boys‘ mission was in the Chanteurs à la Croix de Bois. Here I just knew that they travel the world and bring a message of peace and hope to the whole world. And finally, I sang two songs to them, one I prepared and one of the notes they lent me. Madam Clothilde Sebert, the choir director, accompanied me to both songs on the piano. They thanked me for the good preparation and told me that I did not have much hope of being accepted. They will discuss everything once again and really choose the best ones. But, even if I am not selected, I can try the audition again next year.
I knew that, my parents told me, and our choirmaster at home in town told me. So I was not disappointed at all. But glad that I succeeded.
Eventually they said goodbye to me and I have to wait for another letter in which I will find out whether I succeeded or failed.
Jessi and I went out into the hall, where he told me that it was great and that he thought they would accept me. I was happy for his words, but we’ve already reached his parents. Here we talked together and even took a picture at the railing opposite the castle.
We say goodbye here and I believe not for long. Dad, Mom and Chris and I went out into the streets, just in time to go to the baghouse with things and go on the train.
Today was great.