Michael

Michael

Když se narodíte do Francouzského provinčního městečka, kde je pohoda žít se svými rodiči, sourozenci a s celým příbuzenstvem, tedy skoro s celým, tak máte zaděláno na úspěch.
Jak se to však stává, život vám přinese mnoho radosti a překvapení v podobě průšvihů, jaké kluk může uskutečnit. Ať už sám nebo se svými kamarády, spolužáky, cizími kluky a dalšími dětmi.
V prvních letech života jsem byl asi velmi hýčkané a milované dítko, ne že by tomu už tak teď nebylo, ale jaksi to přešlo na mého mladšího bratříčka.
Můj starší bratr už studuje nějaké lyceum, má to složitý název, něco přes stroje a říká, že jednou bude inženýr. On, který si pořádně neumí zavázat tkaničky u bot, prý inženýr. Táta občas říká, že bude inženýr přes maléry, ale myslí to v legraci a Christ, bratr to tak taky bere. A má už holku. Nedávnou jsem je přistihl, jak se líbali. Brr.
Nevím od kdy, ale asi od pořád mě lákala hudba, zpívání a také vše s přírodou a dobrodružstvím. Proto jsem, tedy proto mě rodiče dali v okamžiku, kdy jsem začal chodit do školy na skauta. V oddílu jsem dodnes a je to bezva, vůdce oddílu občas říká tátovi, že jsem jak z divokých vajec, sice moc nevím, co to znamená, ale vím, že si tak moc na mě nestěžuje. A za ten propálený stan z letošního letního tábora nemohu, fakt, tu prskavku jsem chtěl nad svíčkou opatrně vysušit, jelikož několik dní pořádně lilo a já mě strach aby nezvlhla. A nebýt toho, že do mě Pierre omylem strčil, když si oblékal ponožku, tak by nechytla.
Ve škole mi to docela jde, jsem prý šprt, to říkají hloupí kluci z druhého konce ulice, co spolu občas po škole hrajeme fotbal anebo lovíme Raky v řece. Oni se moc dobře neučí, asi nechtějí. Mě to baví, hlavně matematika a zpívání, taky tělák je fajn. Ten se nemusíte doma doučovat ani na něj dělat nějaké domácí úkoly. Jo na domácí úkoly, každou chvilku zapomenu, a když už kvůli tomu dostanu nízké hodnocení tak táta rákoskou ohodnotí můj zadek. Ale jen tak abych si to pamatoval a vzpomněl si vždy na školní povinnosti. To Christopher, brácha, prý dostával víc. Ale, on mi to nechce potvrdit. Prý to nebylo tak strašné.
Také chodím do pěveckého sboru. Rád zpívám a chodím tam už od svých pěti let. Už tři roky. Jednou jsme s maminku šli kolem hudební školy a tam zrovna děti zpívali, bylo léto tak ve třídě měli otevřená okna, takže jsem se zastavil a poslouchal, zpívali zrovna písničku, kterou jsem znal a znám jí dodnes. Začal jsem jí taky zpívat, tak nějak sám od sebe a na druhý den mě maminka zavedla do této školy a já tam pak za týden začal chodit. Zpívání mě baví, prý mám hudební sluch po dědovi, on byl divadelní ochotník a všechno co šlo, odzpíval, nebo odskákal?
To nevím, prý byl za vlastenectví za mřížemi a za někoho něco odskákal, a že se z toho vyzpíval. Ale nemohl zpěv studovat, jelikož byla válka a on se musel dát pak k partyzánům anebo něco v té podobě. Maminka mi to vyprávěla, ale já tomu nerozumím.

Michael
When you are born in the French provincial town, where it is comfortable to live with your parents, siblings and the whole kinship, that is, almost with the whole, you have earned success.
However, as it happens, life will bring you much joy and surprise in the form of trouble a boy can do. Whether alone or with friends, classmates, strangers and other children.
In the early years of my life, I was probably a very pampered and beloved child, not that it wasn’t anymore, but somehow it passed to my younger brother.
My older brother is already studying a lyceum, it has a complicated name, something over the machines and says he will be an engineer someday. He, who can’t really tie his shoe laces, is said to be an engineer. Dad sometimes says he’s going to be an engineer, but he’s joking, and Christ, his brother takes it. And he already has a girl. I recently found them kissing each other. Brr.
I don’t know from when, but I was always attracted by music, singing and everything with nature and adventure. That’s why I gave my parents the moment I started to go to school for a Boy Scout. I’m still in the club today and it’s cool, the club leader sometimes tells my dad that I’m like wild eggs, but I don’t know what that means, but I know he doesn’t complain so much about me. And for the burnt-out tent from this summer camp, I can’t, actually, I wanted to carefully dry the sparkler over the candle, because it was pouring for several days and I was afraid of getting wet. And if it hadn’t been that Pierre had accidentally pushed me while he was wearing his sock, she wouldn’t have caught it.
I’m pretty good at school, I’m a nerd, that’s what stupid boys from the other side of the street say. We play football together or hunt Crayfish in the river after school. They don’t learn very well, they probably don’t want to. I enjoy it, especially math and singing, also the flesh is fine. You do not need to tutor at home or do some homework. Yeah, for homework, I forget every minute, and when I get a low rating, my dad will rate my ass with a cane. But just to remember it and always remember school duties. Christopher, my brother, said he was getting more. But, he doesn’t want to confirm it. They said it wasn’t that bad.
I also go to the choir. I like singing and going there since I was five. For three years. One day my mom and I went around music school and there was just singing children, it was summer in the classroom with open windows, so I stopped and listened, singing just a song that I knew and I know to this day. I started singing to her too, kind of by myself, and the next day my mother took me to this school and I started going there a week later. I enjoy singing, apparently I have a musical hearing from my grandfather, he was a theatrical amateur, and everything that went, sang or jumped?
I don’t know, he said he was behind bars for patriotism and jumped for someone, and that he sang from it. But he could not study singing because it was a war and he had to join the guerrillas or something in that form. My mother told me, but I don’t understand.