Na hradě. / On Castle.

Na hradě. / On Castle.

Na hradě.
Kluci se rozcházejí na různé strany, podle toho kde v hradu mají hledat. Občas blikne svítilna nebo pruh světla ozáří starou zeď. Zůstal jsem na chvilku stát a zkoumal svůj plánek, Jessi stál opodál a rozmýšlel, zda jít dál, nebo to vzdát. Přišel jsem k němu a povídám. Jessi to zvládneš, tady na hradě stejně nebudeš sám, vždycky asi někoho potkáš a uvidíš i světla baterek. A když tak stačí zavolat. Jessi se tedy odhodlal jít hledat svůj poklad.
Můj plánek mě zavedl do hradní věže, kde je i vchod do sklepení. A tam jsem měl jít. Dolu vedlo kluzké schodiště a zezdola nahoru se tlačil studený vzduch, zatuchlina a občas i nějaký ten Komár. Trochu jsem si svítil, ale ne moc. Aby si moje oči nepřivykli na světlo. Najednou mi podklouzla noha a já si sednul na zadek, tedy spadl jsem na zadek a hned jsem sjel až dolu jak po klouzačce. Dopadl jsem na tvrdou oslizlou zem a zadek mě bolel. Naštěstí se mi nic jiného nestalo. I svítilnu jsem z ruky nepustil.
Postavil jsem se a pomalými kroky jsem prohlížel sklepení hradní věže. Chtěl jsem se podívat do plánku, ale ten jsem ztratil při tom pádu. Šel jsem jej hledat, asi byl někde na schodech, po kterých se teď nahoru skoro nedalo jít, jak byli kluzké a sešlapané do šikma a do klouzačky.
Tak jsem to všelijak zkoušel, až se mi dařilo postupovat pomalu nahoru.
Plánek jsem našel, a měl jsem tak radost. Dolu jsem sjel po té hradní klouzačce. Moje oblečení bude asi hodně špinavé, ale ve tmě to není vidět. Podle plánku mám jít druhou chodbou od schodů vlevo. Tam by měl být můj poklad. Taky, že byl.
Na takovém kameni a uprostřed tůňky kam pořád kapala a přitékala voda. Ta pak tekla pod jednu zeď. Ten kámen byl jen tři metry od břehu tůně, ale jak se k němu dostat. Nikde, nic nebylo co by šlo použít, nikde nebylo ani vidět jak se na ten kámen ten dopis dostal.
Posvítil jsem do vody a na dně byli vidět šlápoty, zřetelně tam a zpět někdo šel bos. A tam voda je čistá, že těžko odhaduji jak je hluboká. Lehl jsem si na břicho a zkusil rukou sáhnout na dno, nedosáhl jsem. Svítilnu jsem postavil, tedy položil tak, aby svítila rovnou na kámen s dopisem.
Radši jsem se svlékl do naha, co kdyby ta voda byla hlubší a já musel plavat.
Tak jsem do tůně opatrně vlezl, voda začala ledově útočit na moje tělo, ale nemohl jsem vylézt a vzdát to. Nakonec tůň byla hluboká jen nad pas. Takže jsem nemusel plavat. Ke kameni se dno zvedalo a u kamene jsem stál ve vodě jen po kotníky. Svítilna sem moc nedosvítila a tak beru dopis a vracím se vodou zpět. Podařilo se mi v pohodě vylézt, ale oblékat se mokrý do suchých šatů se mi nechtělo. Tak jsem v tom sklepě cvičil, běhal a snažil se jednak uschnout a jednak zahřát, to jak se do mě dala zima. Nakonec jsem se jakž takž osušil a oblékl. Bylo mi hned teplo. Teď byl čas otevřít dopis. Stálo v něm.:
„Náš bratře Michaeli, prokázal jsi odvahu získat dopis. Blahopřejeme. Tvým dalším úkolem je najít zbývající bratry a společně se vrátit do srubu u hradu.“
A to je jako vše? Ptal jsem se sám sebe a byl jsem trochu zklamaný. Tak já si natluču na schodech zadek, tady se koupu nahatý v ledové vodě a nakonec je to jen Blahopřání?
Ale, i tak to bylo super dobrodružství, které bych doma nezažil. Vracím se ke schodům a vyvstává otázka jak na denní světlo, tedy na noční světlo.
Schody kloužou, je tu však ve výšce asi tak čtyř metrů okno, kterým bych se mohl dostat ven. K oknu vede jakoby cesta z vypadaných kamenů. Je i čeho se držet. Svítím do okna a zvažuji, jestli bude lepší občas padat na schodech, nebo spadnout na kameny z lezení do okna.
Když jsem tak svítil do toho okna, objevili se vněm hlavy kluků. Měl jsem radost, asi mě hledají.
„Halóó, kdo je dole.?“ Ozvalo se, tak jsem se ozval a řekl jim, že cesta ven je trochu komplikovaná. Kluci se radili, podle hlasů jich tam bylo víc než dva a vymysleli, že mi dolu po schodech spustí svázané uzlovačky a pak mě po nich vytáhnou.
Pak na schodech zarachotil kámen a na něm byl konec uzlovačky. Uvázal jsem si kolem těla dračí smyčku a zavolal na kluky, že jdu nahoru. Opravdu to moc pomohlo, kdykoliv jsem upadl, kluci mě drželi a já nesjel dolu po schodech.
Po chvilce snažení jsme se shledali. Radostí jsme se plácali po ramenou a kluci chtěli vyprávět co, že jsem dole dělal. Tak jsem jim to řekl. Oni mě zase řekli o svých místech, kde měli své dopisy. Také to někteří neměli jednoduché. Mezi chlapci byl už taky Jessi, i on byl nadšený a strach ten mu prý zmizel, když opravdu všude slyšel hlasy bratrů a viděl občas světlo svítilen. Jeho dopis byl nad hradním příkopem, na kmenu padlého stromu, asi dva metry vysoko a musel si pro něj dojít po tom kmenu. Tedy pak se přiznal, že na něm seděl a tak se pro něj dostal.
Do srubu, jsme se vrátili před půlnocí. Ve světle jsme byli opravdu hodně špinavý, tedy někdo víc, jako já, a někdo míň. Jak jsme zjistili, srub měl ještě jedno tajemství, koupelnu s možností ohřát vodu a vysprchovat se. Naši vůdcové to před námi tajili. A napřed nám řekli, že se půjdeme vykoupat do potoka. Nám se do ledové vody nechtělo a trochu jsme protestovali. Pak se nás zeptali, zda-li by nám nevadila na koupání teplá voda ve sprše. My jsme se smáli, že kde by se tady vzala teplá voda a sprcha. No, smát jsme se přestali ve chvíli, když nám to tajemství srubu ukázali. Byli jsme nadšení. Z potoka vedla odbočka do srubu a když se někde na potoce uvolnila přehrádka pro odbočku, tekla voda do srubu a zpět do potoka. Takže bylo vody dost. Ohřívala se ve velkém kotli. Do sudu nad sprchou se pumpovala, ruční pumpou. Prostě skvěle vymyšlené. Celkem nás bylo dvacet, takže jsme se sprchovali po dvou, aby to bylo rychlé. Tohle až budu doma vyprávět, tak mi to nebudou věřit a kluci ve škole budou závidět.

On Castle.
the meadows diverge on different sides, depending on where in the castle they are to look. Occasionally, a flashlight or streak of light illuminates an old wall. I stood for a moment, examining my plan, Jessi standing nearby, wondering whether to move on or give up. I came to him and talked. Jessi, you can do it, you won’t be alone here in the castle anyway, you’ll probably always meet someone and see flashlight lights. And if you just call. So Jessi decided to go looking for his treasure.
My plan led me to the castle tower, where there is also an entrance to the cellar. And there I should have gone. A slippery staircase led down, and cold air, musty, and sometimes a mosquito pressed from the bottom up. I shone a little, but not much. So that my eyes do not get used to the light. Suddenly my leg slipped and I sat on my ass, so I fell on my ass and immediately went down like a slide. I fell to the hard slimy ground and my ass hurt. Fortunately, nothing else happened to me. I didn’t let go of the flashlight either.
I stood up and walked slowly through the cellars of the castle tower. I wanted to look at the plan, but I lost it in the fall. I went looking for him, he was probably somewhere on the stairs, which was almost impossible to go up now, as they were slippery and trampled into a slope and into a slide.
So I tried it in every way until I managed to move slowly up.
I found the plan, and I was so happy. I went down the castle slide. My clothes will probably be very dirty, but you can’t see it in the dark. According to the plan, I should go down the second corridor from the stairs to the left. There should be my treasure. Also that he was.
On such a stone and in the middle of the pond where water was still dripping and flowing. It then flowed under one wall. The stone was only three meters from the shore of the pool, but how to get to it. Nowhere, there was nothing to use, nowhere could you see how the letter got on the stone.
I shone in the water and there were treads on the bottom, clearly there and back someone was walking barefoot. And there the water is clear, it’s hard to guess how deep it is. I lay on my stomach and tried to reach the bottom with my hand, I didn’t reach. I set up the flashlight, so it placed it directly on the stone with the letter.
I’d rather strip naked, what if the water was deeper and I had to swim.
So I cautiously climbed into the pool, the water began to ice on my body, but I couldn’t climb out and give it up. In the end, the pool was only deep above the waist. So I didn’t have to swim. The bottom rose to the stone, and by the stone I stood in the water just to my ankles. The flashlight didn’t shine much here, so I take the letter and go back through the water. I managed to climb well, but I didn’t want to dress wet in a dry dress. So I practiced in that cellar, ran and tried to dry out and warm up as I got cold. In the end, I dried myself and got dressed. I was warm right away. Now it was time to open the letter. It read:
„Our brother Michael, you have shown the courage to receive the letter. Congratulations. Your next task is to find the remaining brothers and return together to the cabin near the castle. „
And that’s like everything? I asked myself and I was a little disappointed. So I beat my ass on the stairs, here I bathe naked in ice water and in the end it’s just a greeting card?
But, even so, it was a great adventure that I would not have experienced at home. I return to the stairs and the question arises as to daylight, that is, nightlight.
The stairs slide, but there is a window about four meters high through which I could get out. A path made of looking stones leads to the window. There is also something to stick to. I shine in the window and consider whether it would be better to fall on the stairs from time to time or to fall on the stones from climbing to the window.
As I shone that window, the boys‘ heads appeared outside. I was happy, they’re probably looking for me.
„Hello, who’s downstairs?“ He said, so I called and told them the way out was a little complicated. The boys consulted, according to the voices, there were more than two of them, and they figured out that they would tie my knotted knots down the stairs and then pull me out on them.
Then a stone rattled on the steps and the end of the knotter was on it. I tied a dragon noose around my body and called to the boys to go upstairs. It really helped a lot whenever I fell, the boys were holding me and I didn’t go down the stairs.
After a while of trying, we met. We patted each other on the shoulders and the boys wanted to say what I was doing downstairs. So I told them. They told me again about their places where they had their letters. Some also didn’t have it easy. Jessi was already among the boys, too, and he was excited, too, and his fear disappeared when he really heard the voices of his brothers everywhere and sometimes saw the light of lanterns. His letter was above the castle moat, on the trunk of a fallen tree, about two meters high, and he had to walk for it along the trunk. So he confessed that he was sitting on it and so he got it for him.
We returned to the cabin before midnight. In the light, we were really very dirty, someone more like me and someone less. As we found out, the cabin had one more secret, a bathroom with the possibility to heat water and take a shower. And first they told us that we were going to bathe in the creek. We didn’t want to go into the ice water and we protested a bit. Then they asked us if we would mind bathing in hot water in the shower. We laughed where there would be hot water and a shower. Well, we stopped laughing the moment they showed us the secret of the cabin. We were excited. From the creek, a turnoff led to the cabin, and when a branch for the turnoff became clear somewhere on the creek, water flowed into the cabin and back into the creek. So there was enough water. She was warming herself in a large cauldron. She pumped into the barrel above the shower with a hand pump. Just well thought out. There were twenty of us in total, so we showered in pairs to make it fast. When I tell this at home, they won’t believe me and the boys at school will envy them.