Na vánoce domů. / Home for Christmas.

Na vánoce domů. / Home for Christmas.

Dnes je ten pátek dvacátého prvního Prosince, kdy nám začínají krátké Vánoční prázdniny a já spolu s Rémym opět pojedu v autě jeho tatínka domu. Už se moc těším. Po půl roce uvidím na delší čas rodiče, sourozence, příbuzné, kamarády a další lidi na, které se těším. A pak ve čtvrtek dvacátého sedmého Prosince, zase pojedeme zpátky do školy. Jelikož i když my z prvního ročníku na Štědrý den a svátky zpívat nebudeme, tak ve dnech před Novým rokem a na Nový rok, budeme mít nějaký ten koncert.

Ale, to je strašně daleko a teď je důležité všechno zabalit, nic tady nezapomenout a těšit se na cestu domu. Ale i když je pátek, je taky škola a hlavně hodiny hudební nauky. Dnes školní hodiny, jako je matika, fyzika, jazyk mateřský i jiný, byli zrušeny. Zrušeny, byli jen jako. Učivo se stejně musíme naučit. Byli, přesunuty jinam, abychom mohli jet odpoledne domu.

Tak moc jsem se těšil, až jsem na pokoji zapomněl vypracovaný úkol z hudební historie, no docela průšvih. Přišel jsem o dva body v hodnocení svém a kolej přišla o cenný půl bod. Docela mě to mrzí, musím to nějak nahradit. V dalších hodinách se už jen zpívalo, hledala se ta naše správná intonace, cvičilo se dýchání, postoj těla i se opakovala některá cvičení z prvních dní na škole. Před obědem, jsem donesl ten zapomenutý úkol, panu učiteli, podíval se na něj, zkontroloval jej a řekl, že už nic na hodnocení měnit nebude.Oběd mi zase tak moc nechutnal, byl jsem na sebe nazlobený a ani kluci mně nedokázali rozveselit. Tak mně nechali být.

Když by to bylo na obyčejné škole, tak by se asi hodně zlobili a plánovali by pomstu. Tady ne, i když mi slíbili zlochtání až do nekonečna. Ale, jinak se mně snažil potěšit i prefekt naší koleje, že nejsem jediný, kdo přišel o body a vyprávěl mi, kolik jich ztratil, když byl v prvním ročníku. Po obědě jsme s klukama z našeho pokoje byli opět v parku, jen na chvilku. Za hodinku nebo za dvě už pojedu domu na Vánoce. Cestou jsme našli v křoví zakopnutý míč, byl tam už asi hodně dlouho, protože trochu porostl mechem a zpuchřel. Přesto byl dost nafouknutý na fotbálek. Hrajeme Bago, kopeme si cestou k fontáně a míč nám tam spadl. Rémy nelenil a hned pro něj skočil, tedy napřed si sundal boty a ponožky, ale už nepočítal s tím, že je tam hodně vody, skoro půl metru a on je přece menší než já. Namočil si krátké kalhoty. Je mu to, však nevadilo. A navíc je pátek a za chvilku jedeme domu. Utíkáme klusem do školy, míč ukládáme na místo, kde jsme jej našli a snad příště tu bude zas. Nebo ho najdou jiní kluci. Rémy běží na boso, tak trochu srandovně poskakuje, když občas šlápne na kamínek. Balíme, batohy i kufry, tedy dobalujeme a přidáváme věci a jiné zase vyndáváme. Nic důležitého se tu nesmí zapomenout, hlavně noty a třeba i Vánoční dárky. Tedy takové, co nenosí, Pere Noel. Jsou to dárky, které vyrobíte.

Home for Christmas.
Today is the Friday of December 21st, when our short Christmas holidays begin and Rémy and I will ride in his father’s house again.
I’m looking forward. After half a year, I will see for a long time parents, siblings, relatives, friends and other people that I look forward to. And then on Thursday, December 27, we’ll go back to school again. Because even though we from the first year will not sing on Christmas Day and holidays, in the days before the New Year and on the New Year, we will have a concert.
But, it’s a long way off and now it’s important to pack everything, don’t forget anything here and look forward to the journey home. But even though it’s Friday, there is also a school and especially music lessons. Today, school hours such as math, physics, mother tongue and more have been abolished.
Canceled, they were just like. We still have to learn the curriculum. They were moved elsewhere so we could go home in the afternoon.
I was so looking forward to forgetting the task of music history in my room, but quite a problem. I lost two points in my evaluation and the college lost a valuable half point. I’m quite sorry, I have to replace it somehow. In the next lessons, people just sang, our right intonation was sought, breathing and body posture were practiced, and some exercises from the first days of school were repeated.
Before lunch, I brought the forgotten task, Mr. Teacher, looked at it, checked it, and said that nothing would change the evaluation.
I didn’t like lunch so much, I was angry with myself and the boys couldn’t cheer me up either. So they let me be.
If it was an ordinary school, they would probably be very angry and plan revenge. Not here, even though they promised me a break to infinity. But, otherwise, the prefect of our dormitory tried to please me, that I am not the only one who lost points and told me how many they lost when he was in his first year.
After lunch, the boys from our room were in the park again, just for a while. I’ll be home for Christmas in an hour or two. Along the way, we found a ball buried in the bushes, it had been there for a very long time, because it had grown a bit of moss and swelled. Nevertheless, he was quite inflated for football.
We play Bago, we dig our way to the fountain and the ball fell there. Rémy was not lazy and immediately jumped for him, so he took off his shoes and socks first, but he no longer expected that there was a lot of water, almost half a meter, and he was smaller than me. He wet his shorts. He’s fine, but he didn’t mind. Plus, it’s Friday, and we’re going home in a minute. We trot to school, store the ball where we found it, and hopefully next time it will be here again. Or other boys will find him. Rémy runs barefoot, so he jumps a little when he occasionally steps on a rock. We pack, backpacks and suitcases, so we pack and add things and take out others. Nothing important can be forgotten here, especially music notes and even Christmas presents. That is, those who do not wear, Pere Noel. These are the gifts you make.