Nedělní ráno je vždycky zvláštní, jakoby se nic nemuselo. Ale, hned tento pocit přejde. Musíte vstát, jednak musíte a jednak to po vás stejně bude za chvilku někdo chtít. Doma to po vás chtějí rodiče, na výpravě Vůdcové oddílu, a když jste na škole v přírodě tak učitelé. Ale, tady s klukama vstáváme rádi, a i když včerejší noční hra byla drsná, tak nám se už spát ani nechce. To napřed jen tak ležíte, posloucháte, jak ostatní spí a vy ne, pokukujete po paprscích slunce, které svítí do srubu oknem, a neděláte nic. Za chvilku se probudí další bráška a už si šeptem povídáte, pak další a šepot už je normální mluvení. A abychom se připravili na rozcvičku, tak se začneme třeba lechtat, nebo házet po sobě oblečení co je okolo nás až se všichni vzbudí. Takový normální nedělní ráno. Pak nahoru na půdu nakoukne jeden z vůdců a popřeje nám dobré ráno s tím, že za chvilku je rozcvička u potoka. A ještě poví, že pro prvního je tam kartička s tolika body kolik nás tu je a pro posledního jen jeden bod. Ale, to nebyla tak docela pravda. Pro nás to znamenalo, rychle sundat pyžamo nebo jiný spací oděv, najít někam hozené trenýrky, obléci se do toho jednoho kousku šatů, k tomu najít ponožky a běžet k potoku. A to je kolem vás zima, v noci mrzlo. Ti odvážnější kluci běží bez bot, na boso. Já tam byl až třetí, mám tedy sedmnáct bodů z dvaceti. Jak se ukázalo tak na ty poslední, tedy od pátého co přiběhl, bylo na každé kartičce po deseti bodech. Takže je to velmi spravedlivé. Nikdo nebyl ani poslední a není zatím ani první. Stále se něco hraje o body. Asi by mi bylo líto, kdyby poslední bráška měl jen jeden bod. Rozcvička je vodní, cákáme po sobě studenou vodu, a dost nás to baví. Celý umáčení běžíme po cestičce, kam už svítí sluníčko až do srubu. Náš další úkol, ale bez bodů, je usušit se a připravit na snídani. Ta je báječná, kakao, chleba s máslem a džem, Angreštový. K tomu i jablko.
Dopoledne jdeme na hrad, podívat se na naše včerejší noční dobrodružství za denního světla. A zděšeně zjistit, že jsme mohli spadnout sem, nebo tam a tak podobně. Hrad byl kdysi postaven, to je jasné, že se tu neobjevil jen tak. Měl střechu, teď je bez ní, měl mnoho oken s tím středověkým sklem, měl taky bránu s mohutnými vraty a asi i padací most. Tady je už most normální, vede přes ten vodní příkop kde je občas voda. Prý vodní příkop byl hlubší. To kvůli obraně. V hradu se bydlelo, jako když bydlíte doma v domě, nebo v městském bytě. Bydleli tu kluci jako my, holky a jejich rodiče. Kdybych tu tenkrát bydlel, tam by můj táta byl asi nějaký zbrojnoš a tak podobně, maminka by mohla pracovat v hradní kuchyni. My kluci bychom si pořád hráli na rytíře a holky by se učili vařit, prát a tak. Ale, prý to bylo jinak. I kluci v té době se spíš učili vařit, a ti šťastnější mohli být k ruce nějakému řemeslník, nebo se učili na vojáka. Náš vůdce povídal, že bychom asi v té době moc dlouho nepřežili, jsme slabí a nemáme vytrvalost.
Tak jsme hned povídali, že to není pravda, a ukazovali jsme, jakou máme sílu. Byli jsme se podívat i v té hradní věži. Nakonec se do ní dalo jít zadem, takže v pohodě. Ale, ten vchod byl maskovaný keřem a já si uvnitř věže odbočky nevšiml. Nakonec na hradě hrajeme báječné hry na dobyvatele a obránce hradu. Máme všude okolo plno šišek z Borovic. Takže kdo je zasažen prohrál a jde na určené místo. Jen musíme dávat pozor, kam se trefíme do těla kamaráda. Nesmíme mířit na obličej. Schytal jsem několik pěkných zásahů do zad a zadku, ty šišky jsou docela ostré. Ale, v další hře jsem zasáhl spoustu kluků a byl jsem nakonec vítěz. Do srubu se vrací v poledne na oběd, tedy toho co kde zbylo a kdo co vyndal z batohu i tak jsou to docela hody. Brambory na loupačku s mlékem, spousta sušenek, jablka a i rajčata. Sýr, turistický salám, no prostě bašta. Každý můžeme sníst cokoliv a radši všechno, aby se to nemuselo odvážet zpět do města.
Po takovém lahodném obědě je akorát čas na polední odpočinek. Oblíbili jsme si verandu, na ní opět svítí jarní sluníčko, je tu teplo a hezky se tu leží, čte a hrají se i hry, jako jsou ty Šachy, Dáma, a i Člověče nezlob se. Ono by se to lenošilo hezky, ale v jeden čas se nedaleko lesa začalo blýskat, jakoby tam někdo zrcátkem na nás posílal prasátka. Kluci napřed hartusili, že je to hloupý vtip, pak ale zjistili, že je to vlastně morseovka. Hned začali zprávu zapisovat. Napřed to nešlo, ale zpráva sem opakovala a najednou jsme měli zprávu celou. I mě se podařilo uhodnout několik písmen. Ve zprávě bylo, že máme jít ke studánce. Tak jsme šli, tam byl lístek s další zprávou, opět v šifře a u ní ještě poznámka, že jí mají luštit jen kluci mladší devíti let. Tak jsme se do toho dali a dalo nám to zabrat. Byli to obrázky. A než jsme přišli na to, že jejich první písmeno z názvu věci je to správné písmeno, uplynul nějaký čas. Ta zpráva nás poslala k umývárně, tam byla číselná šifra pro starší kluky. V ní bylo vzkázáno, že si máme odnést zapomenuté zubní kartáčky, pasty a kelímky. No, něco v umývárně po nás vždy zůstane. Konec zprávy nás poslal do srubu. Ve srubu už čekali naši vůdcové a velká obálka. V ní byla rozstříhaná zpráva.
Po jejím složení, náš úkol by jasný. Máme si zabalit, máme uklidit srub a vydat se na autobus.
Sunday browsing Sunday morning is always weird, as if nothing had to be done. But, immediately this feeling passes. You have to get up, on the one hand you have to and on the other hand someone will want it for you in a moment anyway. At home, your parents want you to go, on the Expedition Leaders expedition, and when you’re in outdoor school, so do the teachers. But, we like to get up here with the boys, and even though last night’s game was rough, we don’t even want to sleep anymore. At first, you just lie there, listen to the others sleep and you don’t, peek at the rays of the sun that shines into the cabin through the window, and do nothing. In a moment another brother wakes up and you are already whispering, then another and whispering is normal talking. And to prepare for warm-up, we start, for example, tickling or throwing clothes around what is around us when everyone wakes up. Such a normal Sunday morning. Then one of the leaders peeks up on the ground and wishes us good morning, saying that he will be warming up by the stream in a moment. And he will say that for the first there is a card with as many points as there are of us and for the last only one point. But, that wasn’t quite true. For us, it meant quickly taking off my pajamas or other sleeping clothes, finding some shorts thrown somewhere, putting on one piece of clothing, finding socks and running to the stream. And it’s cold around you, it’s freezing at night. The braver guys run without shoes, barefoot. I was there until the third, so I have seventeen points out of twenty. As it turned out, the last ones, ie from the fifth that he ran, there were ten points on each card. So it’s very fair. No one was the last and is not the first yet. There’s still something going on for points. I would probably be sorry if the last brother had only one point. The warm-up is water, we splash cold water after each other, and we enjoy it a lot. We run the whole soaking along the path, where the sun is already shining all the way to the log cabin. Our next task, but without points, is to dry and prepare for breakfast. It is delicious, cocoa, bread with butter and jam, Gooseberry. And an apple. In the morning we go to the castle, look at our last night’s adventure in daylight. And horrified to find that we could have fallen here or there and so on. The castle was once built, it is clear that it did not just appear here. It had a roof, now it is without it, it had many windows with the medieval glass, it also had a gate with a massive gate and probably a drawbridge. Here the bridge is normal, it leads through the moat where there is sometimes water. It is said that the moat was deeper. That’s for defense. The castle lived as if you live at home in a house or in a city apartment. Boys like us, girls and their parents lived here. If I lived here then, my dad would probably be an armorer and so on, my mother could work in the castle kitchen. We boys would still play knights and the girls would learn to cook, wash and so on. But, they said it was different. Even the boys at that time were more likely to learn to cook, and the happier ones could be at hand to a craftsman or they were learning to be a soldier. Our leader said that we probably would not have survived too long at that time, we are weak and we do not have perseverance. So we immediately said that was not true, and we showed how strong we are. We also went to see the castle tower. In the end, you could go back to it, so it’s okay. But, the entrance was camouflaged by a bush, and I didn’t notice a turn inside the tower. Finally, at the castle we play wonderful games for the conquerors and defenders of the castle. We have a lot of pine cones all around. So whoever is hit loses and goes to the designated place. We just have to be careful where we hit a friend’s body. We must not aim at the face. I caught some nice blows to the back and ass, the cones are quite sharp. But, in the next game, I hit a lot of guys and I was the winner in the end. He returns to the cabin at noon for lunch, ie what is left where and who took what out of the backpack is still quite a feast. Peeled potatoes with milk, lots of cookies, apples and even tomatoes. Cheese, tourist salami, just a bastion. We can each eat anything and prefer everything so that it does not have to be taken back to the city. After such a delicious lunch, it’s just time for lunch. We liked the porch, the spring sun is shining on it again, it’s warm and it’s nice to lie here, reading and playing games like Chess, Checkers, and Don’t be angry. It would be lazy to be nice, but at one time it started to flash near the forest, as if someone was sending piglets to us with a mirror. The boys first said it was a stupid joke, but then they found out that it was actually a Morse code. They immediately started writing the message. It didn’t work at first, but the message repeated itself here, and suddenly we had the whole message. I also managed to guess a few letters. The report said we were going to the well. So we went, there was a ticket with another message, again in the cipher, and a note with it that only boys under the age of nine were supposed to solve it. So we got into it and it took us a while. They were pictures. And before we realized that their first letter in the name of the thing was the right letter, some time passed. That message sent us to the washroom, there was a code number for the older boys. It said that we should take away forgotten toothbrushes, toothpastes and cups. Well, something in the bathroom of Mr. it will always stay about us. The end of the message sent us to the cabin. Our leaders and a big envelope were already waiting in the cabin. There was a cut in it. After its composition, our task would be clear. We have to pack up, we have to clean up the log cabin and get on the bus.
