Opět doma a čas plyne. / At home and time passes.

Opět doma a čas plyne. / At home and time passes.

Teď po konkurzu ten čas plynul nějak pomalu, stále jsem se nepřestával těšit na dopis. Zatím mi nebylo jedno, zdali mě přijmou, nebo nepřijmou. Strašně jsem si přál být malým zpěvákem dřevěného kříže a rozdávat radost všem lidem na světě.

Ale, zatím zpíváme s naším sborem v našem městečku, občas, tedy často jedeme na koncert někam dál. Jako nedávno. Jeli jsme do Horského městečka a já si asi ne moc dobře přečetl co sebou za oblečení, když nebudeme koncertovat. Teď už je skoro Květen a teplo. To mě však nenapadlo.
Četl jsem Horské městečko a to je většinou na horách plného sněhu, že.
Takže k radosti kluků ze sboru jsem si nabalil kulicha, rukavice a teplou bundu a další teplé věci. Tady u nás jsme už chodili v tričkách a v sandálech k autobusu jsem tedy přišel poněkud teple oblečen, s tím, že kluci budou taky tak oblečeni.

Jenže oni nebyli. Jejich oblečení bylo takové normální k místnímu počasí a já teprve pochopil, že je asi někde chyba. Nakonec za pomoci maminky a tatínka, jsme u autobusu přebrali moje oblečení navíc a do Horského městečka, jsem jel jako ostatní kluci. Tatínek mně na to upozorňoval, že toto Horské městečko není na horách, ale já asi neposlouchal a balil jsem na zájezd a moc jsem se těšil.
Na cestě se už tak moc nic nepřihodilo, jen Nicolas utrhl ze stěny autobusu takovéto kladívko na rozbíjení oken. Hrál si, sním v tom uchycení tak dlouho, až praskla pojistka, které jej tam držela. Naneštěstí to v zrcátku uviděl pan řidič. Na nejbližší zastávce autobusu, trochu Nicolasovi vynadal a pak jej vzal do uličky autobusu a třikrát jej pořádně plácl přes zadek. Nicolas nestačil překvapením nic říct. Nic neříkal ani náš sbormistr, prostě to bylo vyřízeno. Nicolas se až do konce cesty na sedadle vrtěl. Věděli jsme proč.

Horské městečko bylo krásné, teď ve večerní Dubnový den zvláště. Nicolas se při vystupování z autobusu ještě panu řidiči omluvil. Ten mu dal velkou čokoládu. To jsme nikdo nechápali ani Nicolas. No co, čokoláda se snadno využije.
A já se rozhlížel, po nějakých horách, ale oni nikde nebyli, skoro samá rovina.
Tak proč se to městečko jmenuje Horské? V penzionu, kde jsme ubytovaní nám to paní recepční vysvětlila.

Horské proto, že tu je po celý rok horské klima, tedy počasí a vzduch jako na horách. To sem proudí nějakým způsobem právě z dalekých hor.
Takže jsem zase nic nevěděl.
Zpívat se bude zítra. Teď je čas akorát na ubytování v pokojích po šesti a na krátké cvičení před večeří.
Kluci říkali, že jsou moc unavení na zpívání, ale sbormistr jim se smíchem povídal, že to je právě nejlepší pro zkoušení.

Na pokoji jsme s klukama losovali, kdo bude spát nahoře na palandě, protože to je super, když spíte na palandě a ještě nahoře. Já jsem prohrál a tak spím dole.
Máme i vlastní ledničku, ale nic v ní není. Taky je tu koupelna, takže nemusíme někam jít do společných sprch jak, to bývá jinde.
V penzionu je malý sál, tam se v přesně určený čas setkáváme a začíná naše zkouška na zítřejší vystoupení. Napřed cvičíme hlasivky, pak tóny a nakonec se už skutečně zpívá. Za oknem, tedy v místnosti za oknem létá motýl a chce ven do přírody. Já ho pozoruji a představuji si, co asi může takový motýl vidět. Nedávám tak pozor na zpěv, ani na sbormistrovi pokyny a v okamžiku kdy nemám zpívat, zpívám dál. Já si toho všiml, že všichni ztichli, ale to už bylo pozdě.

Sbormistr se po mě podíval udiveně a prohlásil, že jsme asi už opravdu unavení z cesty. Takže jsme si na závěr zkoušky zazpívali naší oblíbenou písničku a byl konec zkoušky.
Ještě jsme dostali několik pokynů k zítřku, tedy co sebou, jako bychom to nevěděli, kdy bude snídaně, kam půjdeme a takové další nezbytnosti. Já jsem se optal, jestli se můžeme projít okolo penzionu, aspoň na chvilku. Sbormistr souhlasil. Jen máme být v postelích před devátou hodinou, že si nás zkontroluje. Což dělá vždy, ale nikomu to nevadí. Rodiče by nás taky doma kontrolovali.

Rozhodl jsem se vypustil toho motýla ven, do přírody. Otevřel jsem okno a motýla jsem lehce foukáním nasměroval ven z místnosti. Za chvilku byl venku. Odletěl někam ke stromům. Snad se mu to líbí.
Kdo nechtěl jít na procházku, zůstal v penzionu, my kluci z našeho pokoje a další jsme se vydali do okolí a našli jsme bezva skvělé hřiště se spoustou prolézaček, klouzaček, houpadel a tak podobně. Už jsme tedy dál nešli. Strašně nás to tu baví, je to tu fajn to u nás doma nemáme. Vydrželi jsme na hřišti do osmi a pak jsme se vydali zpět do penzionu.

Byl tak akorát čas na přípravu ke spaní. Hned jsme se rozhodli vyzkoušet sprchu, ale nás je šest a do sprch se vejdou tak dva. Opět jsme tedy losovali, která dvojice se tak vydá jako první, která druhá a tak dál. Tady jsem já a Nicolas vyhráli, hned jsme v ní byli a ostatní museli počkat. Když jsme se vykoupali a vyčistili si zuby, zbylo trochu času na čtení z knížky, nebo jsme si mohli hrát nějakou stolní hru, nebo nic nedělat. Já jsem si četl a kluci nic nedělali se prali, samozřejmě z legrace. 

Když bylo chvilku po deváté večer, ozvalo se zaklepání na dveře, to nás přišel zkontrolovat sbormistr. Jestli je všechno v pořádku, jestli jsme se umyli, před spaním a jestli něco nepotřebujeme. Tak jsme řekli, že všechno máme a že nic nepotřebujeme. Popřál nám dobrou noc a my opravdu za chvilku usnuli.

At home and time passes.
Now, after the audition, the time passed somehow slowly, I still kept looking forward to the letter. So far, I didn’t care if they accepted me or not. I really wanted to be a little wooden cross singer and give joy to all the people in the world.
But, for now, we sing with our choir in our town, sometimes, so we often go somewhere further to the concert. As recently. We went to the Mountain Town and I probably didn’t read very well what to wear when we weren’t to perform. It’s almost May and warm now. But that didn’t occur to me.
I read Mountain Town and it’s mostly in the mountains full of snow, that.
So to the delight of the boys in the choir, I packed a beanie, gloves and a warm jacket and other warm things. Here we used to wear T-shirts and in sandals to the bus I came a little warmly dressed, with the boys being dressed the same way.
But they weren’t. Their clothes were so normal for the local weather, and I just realized that there was probably a mistake somewhere. In the end, with the help of mom and dad, we took my extra clothes by the bus and I went to the Mountain Town like the other boys. My dad warned me that this mountain town is not in the mountains, but I probably didn’t listen and I packed for the trip and I was really looking forward to it.
Nothing so much happened on the way, only Nicolas ripped such a hammer from the wall of the bus to break the windows. He was playing, dreaming of the grip until the fuse that held him there broke. Unfortunately, the driver saw it in the mirror. At the nearest bus stop, he scolded Nicolas a little, then took him to the bus aisle and slapped him hard on the ass three times. Nicolas couldn’t say anything in surprise. Our choirmaster didn’t say anything either, it was just settled. Nicolas wiggled in his seat until the end of the road. We knew why.
The mountain town was beautiful, especially now in the evening of April. Nicolas apologized to the driver as he got off the bus. He gave him a big chocolate bar. Nobody understood that, not even Nicolas. Well, chocolate is easy to use.
And I looked around, over some mountains, but they were nowhere, almost the plain.
So why is the town called Horské? In the pension where we are staying, the receptionist explained it to us.
Mountain because there is a mountain climate all year round, ie weather and air like in the mountains. It flows here in some way from distant mountains.
So I didn’t know anything again.
She will sing tomorrow. Now it’s just time to stay in rooms of six and a short workout before dinner.
The boys said they were too tired to sing, but the choirmaster laughed and told them it was the best thing to rehearse.
In the room, the boys and I drew lots to see who will sleep upstairs on the bunk bed, because it’s great when you sleep on the bunk bed and still upstairs. I lost and so I sleep downstairs.
We also have our own refrigerator, but there is nothing in it. There is also a bathroom, so we do not have to go somewhere in shared showers as it is elsewhere.
There is a small hall in the pension, where we meet at a specific time and our rehearsal for tomorrow’s performance begins. First we practice vocal cords, then tones and finally we really sing. Behind the window, in the room behind the window, a butterfly flies and wants to go out into nature. I watch him and imagine what such a butterfly might see. I don’t pay attention to the singing or the choirmaster’s instructions, and the moment I don’t have to sing, I continue to sing. I noticed that everyone was silent, but it was too late.
The choirmaster looked at me in astonishment and said that we were probably really tired out of the way. So at the end of the rehearsal we sang our favorite song and it was the end of the rehearsal.
We still received some instructions for tomorrow, ie what to bring, as if we did not know when the breakfast will be, where we will go and such other necessities. I asked if we could walk around the guesthouse, at least for a while. The choirmaster agreed. We just have to be in bed before nine o’clock to check on us. Which he always does, but nobody cares. Our parents would also check us at home.
I decided to release that butterfly out into nature. I opened the window and blew the butterfly out of the room. He was out in a moment. He flew somewhere to the trees. Maybe he likes it.
If you didn’t want to go for a walk, stayed in the guest house, we guys from our room and others went to the area and we found a great playground with lots of climbing frames, slides, swings and so on. So we didn’t go any further. We really enjoy it here, it’s nice we don’t have it at home. We stayed on the field until eight and then we went back to the pension.
It was just time to get ready to sleep. We decided to try the shower right away, but there are six of us and two of them can fit in the showers. So again, we drew lots which pair will go first, which second, and so on. Nicolas and I won here, we were right there and the others had to wait. When we took a bath and brushed our teeth, there was some time left to read from the book, or we could play a board game or do nothing. I read and the boys did nothing to fight, of course for fun. When it was a little after nine in the evening, there was a knock on the door, and the choirmaster came to check on us. If everything is fine, if we washed ourselves before bed and if we don’t need anything. So we said that we have everything and that we don’t need anything. He said good night to us and we really fell asleep in a moment.