OPĚT DOMA. / Home.

OPĚT DOMA. / Home.

OPĚT DOMA.

Po příjezdu na nádraží jsem se nemohl dočkat, až budu rodičům vyprávět, jaké to bylo na koncertu. Tak jsem se těšil, že jsem málem ve vlaku zapomněl kabát a ven jsem šel jen ve vestě. Naštěstí si toho všiml kamarád a kabát mi donesl. Poděkoval jsem mu a hned jsem kamaráda ze sboru představil rodičům, můj kamarád se jmenuje Marcel, tatínek mu podal ruku a povídá, že je mu potěšením se seznámit se správným mladým mužem, kterému není lhostejné pomoci kamarádovi. Tím myslel ten zapomenutý kabát a mě. Pak se maminka začala Marcela vyptávat, jak jsme se tam měli, zdali nám nebyla zima a jestli jsem se dobře choval. Marcel se chtěl rozloučit, jelikož tu měl taky svoje rodiče a sourozence, ale vzhledem k tomu, že je až moc slušně vychovaný, odpovídal na otázky mojí maminky. Viděl jsem na něm, že je mu to trochu nepříjemné, docela se červenal. Vysvobozen byl tím, že na něj zavolali jeho rodiče. Jistě si oddechl jako já. Maminka se asi chtěla ujistit, že jí budu říkat pravdu. Stejně jsem jí chtěl všechno povědět, i tatínkovi a bratrovi. Pak jsme se šli rozloučit se sbormistrem. Povídal, že rád poznává moje rodiče, ale podle mě je zná dost dlouho. Aspoň si to myslím. Pak když jsme, odcházeli z nádraží, nesl jsem brašnu a taškou plnou suvenýrů.

Tak jsem se rozhodl ještě zaběhnout za sbormistrem a vyptat se jak jsem si vedl. Poprosil jsem rodiče, aby šli napřed, že je dohoním a brašnu jsem dal do ruky Christopherovi. Tašku se suvenýry a dárky jsem si vzal sebou, pro jistotu.

Sbormistra jsem našel, jak teď s nikým nemluvil, takže jsem nemusel zdvořile čekat, ptal jsem se, jak jsem si vedl a on povídá, že docela dobře na to, že to byl můj první koncert. A když budu hodně cvičit a nebudu zbytečně moc často nachlazený, mohu pomýšlet i na sólový zpěv. Dokonce mě pochválil i za dobré chování a kamarádství. Já mu za odpověď poděkoval a rozloučili jsme se podáním ruky.

Cestou domu jsme se zastavili v cukrárně a já tam ještě stále popisoval ten náš koncert. On to byl můj první, a byl skvělý. Všechna slova písniček, tedy skladeb, jak by řekl sbormistr, jsem si pamatoval.

Vyprávěl jsem o nehodě s botou a no prostě všechno i to, že jsem si doma nechal ručník a ten půjčený musím vyprat a donést sbormistrovy na zkoušku. Maminka říkala, že mi to příště pomůže zabalit, aby mi nic nechybělo. Když jsme snědli zmrzlinu a několik zákusků, vydali jsme se konečně domu.

Doma byla babička a hlídala mého malého bratříčka. Babička nás vítala, jakoby nás strašně moc dlouho neviděla, a mně velmi silně k sobě přitiskla. Pak mě pohladila a nakonec jsem jí také všechno vyprávěl. Při tom jsem jedl velmi dobré buchty a zapíjel je mlékem. Tatínek povídal, že z toho všeho sladkého mohu mít žaludeční problémy, ale já jsem tomu nevěřil.

Pak jsem si šel do pokojíku vybalit a uložit všechno čisté prádlo, všechny věci co jsem měl sebou a vzal jsem si na sebe jen domácí tričko a tepláky. Na večerní koupání je brzo a na přípravu do školy taky. Začal jsem si tedy hrát s Legem, stavěl jsem takový stavební jeřáb, pak se do pokojíku přišla podívat maminka, jestli jsem si už vybalil a uklidil věci z brašny. Na posteli jsem měl dvě hromady, jednu s čistým prádlem a ta druhá byla určená k vyprání. A všechno ostatní se tam válelo taky. Úplně jsem na to zapomněl a začal jsem si stavět jeřáb.

Tak jsem spolu s maminkou všechno uklidil a odnesl špinavé oblečení k pračce a dokonce jsem vybalil i suvenýry, byli to různé drobnosti, medvídci, kytičky z plastu, autíčko, plakátky, a další zajímavé věci. Vyrovnal jsem si to na poličku a jeden plakát, který informoval o našem koncertu a kde jsou vyfocení kluci, ještě beze mě, jsem si dal bokem, s tím, že poprosím tatínka, aby mi jej pověsil, na zeď nad mojí postel. Christopher tam má plakáty s hokejisty a letadly a tak já si budu na zeď lepit plakáty z našich koncertů.

Pak už byl jen čas na lehkou večeři, párky s hořčicí mám moc rád a snědl bych jich velmi moc, ale po tom všem sladkém jsem už ani na ně neměl chuť, tak jsem snědl jen dva. U večeře jsme ještě povídali o zítřku, tedy jestli mám vše připravené do školy a tak podobně. Náhodou jsem na to nezapomněl a ráno si asi přivstanu, abych si přečetl to, co jsme se v pátek učili. Byl jsem pochválen a hned jsme si povídali o naší letní společné dovolené. Je sice Únor, ale ten čas tak rychle letí, povzdychla si maminka a mě bylo úplně jedno, co se na léto vymyslí.

Já pojedu na skautský tábor, možná i někam zpívat a tak podobně.

Požádal jsem o svolení odejít se koupat s tím, že půjdu brzo spát. Rodiče se trochu podivovali, co že tak brzo, ale já byl vážně nějak unaven.

Do koupelny jsem šel rovnou od stolu, samozřejmě jsem si napřed po sobě uklidil talíř a příbor, dal jsem vše tam, kam to patří, do myčky. Christopher se mě zeptal, jestli jsem v pořádku, že většinou po sobě neuklízím, já jej dloubnul do zad a utekl jsem do koupelny. Ještě jsem slyšel, jak povídá „je v pořádku“.

Vana plná skvěle teplé vody a pěny do koupele, mě málem uspala. Věděl jsem od rodičů, že je to nejvyšší čas vylézt ven, jelikož mnoho lidí se takto snadno utopilo a to já jsem nechtěl. Pak bych už nemohl zpívat a hrát s klukama fotbal a pošťuchovat bráchu a těšit se až povyroste menší bráška. Prostě by nebylo nic.

Z vany, kterou jsem aspoň vypláchl sprchou, jsem šel do pokojíku bez pyžama. Jelikož jsem do koupelny šel rovnou od večeře a všechno oblečení jsem si nesl v náručí. Mimo spodního prádla, tedy trenek, ty skončili v koši na špinavé prádlo.

V pokojíku, jsem jen rozsvítil malou lampičku a zkontroloval ještě věci do školy, i připravil jsem si školní uniformu na židli. Přemýšlel jsem, jestli si mám na sebe vzít pyžamo, ale nakonec jsem zalehnul do postele nahatý. Zhasnul jsem lampičku a ani ne za chvilku tu bylo ráno. A mě se tak nechtělo vstávat.

AGAIN HOME.

When I arrived at the station, I couldn’t wait to tell my parents what it was like at a concert. So I was looking forward to almost forgetting my coat on the train and only going out in the vest. Fortunately, a friend noticed and brought me a coat. I thanked him and I immediately introduced a friend from the church to my parents, my friend’s name is Marcel, my dad extended his hand and says he is pleased to meet the right young man who is not indifferent to helping a friend. He meant the forgotten coat and me. Then my mother started asking Marcela about how we were there, whether we were cold and whether I behaved well. Marcel wanted to say goodbye because he had his parents and siblings, but because he was too well behaved, he answered my mom’s questions. I saw that he was a bit uncomfortable, quite blushing. He was set free by his parents calling him. Surely he sighed like me. My mother probably wanted to make sure I told her the truth. Anyway, I wanted to tell her everything to my father and brother. Then we went to say goodbye to the choirmaster. He said he liked to meet my parents, but I think they’ve known them long enough. At least I think so. Then when we were leaving the station, I carried a bag and a bag full of souvenirs.

So I decided to run after the choirmaster and ask how I was doing. I asked my parents to go first to catch up and put the bag in Christopher’s hand. I took my souvenir bag and presents with me, for sure.

I found the choirmaster talking to no one now, so I didn’t have to wait politely, asking how I was doing, and he says it was pretty good that it was my first concert. And if I exercise a lot and not be too cold often, I can think of solo singing. He even praised me for good behavior and friendship. I thanked him for the answer and we said goodbye.

On the way home we stopped at a candy store and I still described our concert there. He was my first, and he was great. I remembered all the words of the songs, the songs, as the choirmaster would have said.

I talked about the shoe accident and just everything and I kept a towel at home and I had to wash the borrowed and bring the choirmaster for rehearsal. My mother said it would help me pack up next time so I couldn’t miss anything. When we ate the ice cream and a few desserts, we finally went to the house.

She was a grandmother at home watching my little brother. My grandmother welcomed us as if she hadn’t seen us for too long, and pressed me very hard. Then she stroked me and finally told her everything. I ate very good buns and drank them with milk. Dad said I could have stomach problems for all that sweet, but I didn’t believe it.

Then I went into the room to unpack and store all the clean linen, all the things I had with me, and just wore only my home shirt and tracksuit. It is early for evening bathing and for school preparation too. So I started playing with Lego, I was building a construction crane, then my mother came to the room to see if I had unpacked and cleaned things out of my bag. I had two piles on my bed, one with clean linen, and the other was for washing. And everything else was rolling there too. I forgot about it and started building a crane.

So I cleaned everything together with my mother and took dirty clothes to the washing machine and even unpacked souvenirs, they were various little things, teddy bears, flowers made of plastic, toy car, posters, and other interesting things. I settled it on the shelf and one poster that informed about our concert and where the boys are photographed, without me, I set aside, asking my dad to hang it on the wall above my bed. Christopher has posters with hockey players and airplanes, so I’ll stick posters from our gigs on the wall.

Then it was just time for a light dinner, I like sausages with mustard and I would eat a lot of them, but after all sweet, I didn’t even want them anymore, so I ate only two. At dinner we were talking about tomorrow, so if I have everything ready for school and so on. I did not forget it by chance and in the morning I will probably get up to read what we learned on Friday. I was praised and we talked about our summer vacation together. It is February, but the time flies so fast, my mother sighed, and I didn’t care what she thought of this summer.

I’m going to a scout camp, maybe sing somewhere, and so on.

I asked permission to go swimming and go to bed early. My parents were a little surprised at how soon, but I was really tired.

I went to the bathroom straight from the table, of course I cleaned my plate and cutlery first, put everything in the dishwasher where it belongs. Christopher asked if I was okay, mostly I didn’t clean up after myself, I punched him in the back and ran to the bathroom. I have heard him say „she’s all right“.

A bath full of great hot water and bath foam almost put me to sleep. I knew from my parents 

it is high time to climb out, because many people drowned so easily and I didn’t want to. Then I could no longer sing and play football with the boys and nudge my brother and look forward to growing a smaller brother. There would just be nothing.

From the bath, which I had at least rinsed out with a shower, I went into a room without pajamas. Since I went to the bathroom right from dinner and I carried all my clothes in my arms. Apart from underwear, ie underpants, they ended up in a dirty laundry basket.

In the room, I just turned on a small lamp and checked things for school, and prepared a school uniform on a chair. I wondered if I was going to wear my pajamas, but eventually I lay naked in bed. I turned off the lamp and in less than a minute it was here in the morning. And I didn’t want to get up that way.