Pod Davidovou hvězdou.

Pod Davidovou hvězdou.

2.

Část první – O suché nemaštěné brambory. Vypráví Hynek (11).

Je válka a náš skautský oddíl ze Zbraslavic, se jednoho dne musel přejmenovat na oddíl sportovní mládeže a jakoby jsme vstoupili do TOM. Tedy do organizace Turistických oddílů mládeže.

Teď, jsme na sportovním letním soustředění v jednom penzionu u Panského rybníka, penzion vzniknul ze starého mlýna a pan majitel je naším dlouholetým kamarádem. Nedaleko je taky naše tábořiště, ale v současné době nemůžeme tábořit pod stany a mít noční hlídky, nástupy s vlajkou a zpívat skautskou hymnu a tak. To teď nejde. Protože Němci skauta zakázali a všechny oddíly rozpustili. Tak naši vůdcové vymysleli to s tím sportovním oddílem a TOMem.

Teď nám do konce pobytu na Mlýně, jak tomu říkáme, zbývá jen několik dní.

V plném proudu je celodenní hra, hledáme skryté zprávy po lese a plníme různé úkoly, občas potkáme jinou družinu a tak víme a můžeme uvažovat jak na tom, která družina je. Kašpárek, takovou skautskou přezdívku má nejmladší člen naší družiny, se se mnou vsadil o brambory na loupačku, že vyhrají Kamzíci. Já tvrdím, že to budeme my. A kdo z nás dvou vyhraje, získá porci margarínu na brambory, od toho druhého a ten bude mít jen suché brambory.

Kluci, máme na konci tohoto lesa najít lanovku a svézt se přes údolí, vyluštil Otta. A my z pohodlného ležení v trávě hbitě vyskočili, popadli své torny a ruksaky a nabrali jsme přímý směr. Jelikož víme a to zcela náhodou kde ta lanovka je.

Je škoda, že nemůžeme dělat víc věcí, něco hledat v mapě s busolou a to v přírodě, nebo signalizovat baterkami a tak. Němci by to použili proti nám a hlavně proti vůdcům oddílu.

Prodíráme se lesem a čas od času se zastavíme, jelikož je tady spousta jahod a sem tam občas i malina. Taky se snažíme sbírat houby. Ty budou na večer do polévky, nebo na zítra. Je horko, chtěli bychom se vykoupat v rybníku, ale hra ještě nekončí. Snad je však toto poslední úkol.

Už vidíme lanovku, s hlasitým hurá se k ní blížíme, na takové jsme již jezdili, poprvé se bojíte, ale pak už se jen a jen těšíte. První sjíždí do údolí Pařízek, pak Kája a další. Já jedu poslední. Je to skvělé, když vám vítr sviští okolo uší a aspoň trochu ochladí. Hned po přistání hledáme další zprávu, tu našel pod plechovkou, která tam byla jakoby jen tak pohozená, Kominíček. Opět je psaná morseovkou, po přečtení jí vrátíme zpátky. Na konci hry celou trasu projde jeden z vůdců a všechny zprávy sebere. Nesmí tak v lese a okolí zůstat žádná.1.

Podle Otty je u rybníka sraz a cestou máme vymyslet říkanku. Tak tedy to je poslední dnešní úkol.

Již z dálky vidíme, že u vody je družina Kamzíků, tak se na dálku máváním zdravíme a hned po příchodu na místo setkání se rovněž vítáme poplácáváním po ramenou, přátelskými štulci a tak všelijak. Hned odevzdáváme Kormoránovi, to je náš vůdce, záznamy o splněných úkolech a z nedalekého lesa se vynořila poslední naše družina Rysů. Vítání je stejné, radostné a čekáme všichni na společné vyhlášení výsledků, kdo zvítězí a taky jestli budu mít suché brambory já, nebo Kašpárek.

Nakonec jsme my Bizoni nezvítězili, ale jsme druzí, takže suché brambory mám já a Kašpárek má mou porci margarínu. Zvítězili totiž Kamzíci. Ale to nevadí i tak budou dobré.

Po vyhlášení výsledků jsme se všichni vrhli do vln zdejšího rybníka a pěkně si podvečerní koupání užívali. Den jako malovaný končil, po návratu do penzionu nás čekají i povinnosti, třeba mytí nádobí v kuchyni, štípání dřeva, poklizení ve chlévech a takové drobnosti, co ve městě neděláme. Pak po večeři se ještě na chvilku vždy sejdeme, zpívají se písničky, hrajeme hry a taky se čte nějaká ta dobrodružná knížka.

 

Napsat komentář