Radost / Joy

Radost / Joy

Radost                                                                                                                                                                                                                      Obrovská radost mě najednou zaplavila, nebo jak se to říká, prostě jsem to četl stále dokola. Chvilku mi trvalo, než jsem tomu uvěřil. Byl jsem přijat, sice na zkoušku, ale byl jsem přijat. Rodiče mi gratulovali, maminka mě objala a dala mi spoustu pus na čelo a na pusu a tak, tatínek hned plánoval oslavu a byl taky moc rád, že se mi to povedlo.
Já si svůj dopis musel samozřejmě dočíst dál. Stálo v něm, že mám nastoupit do školy hned první pondělí v září a mám přijet s rodiči, dále v dopisu je seznam, co si mám sebou vzít, moc toho není, vždyť školní uniformu a další oblečení mi tam bude zapůjčeno, nebo dáno. Měl jsem si sebou vzít i třeba hudební nástroj, na který hraji, nebo další věci, které mi budou připomínat domov.

Dále bylo v listu napsáno, jak probíhá vyučování, jaký čas máme pro sebe a tak podobně. Byli, zde popsány i jednotlivé koleje, tedy něco jako školy ve škole a ty mezi sebou soutěží.
V dopise rodičů bylo zase napsáno, jaká je výše školného, kdy a jak se budu vracet na víkendy domu a takové další úřední věci, třeba, že si mám sebou vzít i mojí zdravotní kartu, jelikož můj lékař teď nebude tady u nás ve městečku, ale Glaignes.
Najednou jsem si uvědomil, že toto jsou moje poslední normální prázdniny, hned jsem o tom začal mluvit s rodiči, ujistili mě, že je prožiju, jak jen budu chtít. Takže pojedu na skautský tábor, pojedu po městech zpívat se sborem a pak s naší rodinou podnikneme rodinnou dovolenou. Prostě to je jednoduché.

Strašně moc se těším do nové školy, já budu Malým zpěvákem dřevěného kříže.
Taky o tom musím říci všem kamarádům a i ve sboru a prostě všem.
Bylo kolem deváté hodiny večerní, když jsem chtěl tuto radostnou zprávu skoro všem zatelefonovat, ale rodiče mi to rozmluvily, už je dost pozdě a zítra jim to mohu říci osobně, to bude lepší. Tak se tedy těším.
Než jsem usnul, stále jsem si říkal, co si sebou vezmu a jaké to asi bude. Samozřejmě budu muset se snažit být dobrým ještě víc, ale prý to není tak těžké. To mi při konkurzu říkal Jessi.

Celou noc jsem skoro nespal, občas jsem se probudil a kontroloval budík, jestli už není čas vstávat, tak jsem se těšil do školy na kamarády, až jim budu moct říci, že jsem byl přijat do sborové školy. A když už budík zvonil, tak se tak chtělo moc spát.


JOY
Enormous joy suddenly flooded me, or as they say, I just read it over and over again. It took me a while to believe it. I was accepted, although for the exam, but I was accepted. My parents congratulated me, my mother hugged me and gave me a lot of kisses on my forehead and on my mouth and so, my dad immediately planned the celebration and he was also very happy that I succeeded.
Of course, I had to read on my letter. It said that I should start school on the first Monday in September and come with my parents, then there is a list in the letter of what to take with me, there is not much, because the school uniform and other clothes will be lent or given to me. I should have taken with me, for example, the musical instrument I play, or other things that will remind me of home.

It was also written in the letter how the teaching takes place, what time we have for ourselves and so on. The individual dormitories were also described here, ie something like schools in school, and they compete with each other.
In my parents‘ letter, it was written again what the tuition fee is, when and how I will return for the weekends of the house and such other official things, for example, that I should take my health card with me, because my doctor will not be here in our town now, but Glaignes.

Suddenly I realized that this was my last normal vacation, I immediately started talking to my parents about it, they assured me that I would live it as much as I wanted. So I’m going to a scout camp, going to the cities to sing with a choir, and then we’re going on a family vacation with our family. It’s just simple.
I’m really looking forward to the new school, I’ll be the Little Singer of the Wooden Cross.
I also have to tell all my friends about it and in the church and just about everyone.

It was around nine o’clock in the evening when I wanted to call this good news to almost everyone, but my parents told me, it’s too late and I can tell them in person tomorrow, it will be better. So I’m looking forward to it.
Before I fell asleep, I kept wondering what I would take with me and what it would be like. Of course, I will have to try to be good even more, but it’s not that hard. That’s what Jessi told me during the audition.

I barely slept all night, sometimes I woke up and checked the alarm clock to see if it was time to get up, so I was looking forward to school with friends when I could tell them that I had been accepted to a choir school. And when the alarm clock rang, he wanted to sleep a lot.