Sníh. / Snow.

Sníh. / Snow.

Venku je velká zima a spousta sněhu, z kterého se dají dělat úžasné věci, například jsme jednu sobotu s klukama nahrnuli mnoho sněhu na velkou hromadu, pořádně jí uplácali a hned se vyhrabala dovnitř díra a vevnitř v té hromadě sněhu se vyhrabal prostor, něco jako místnost. Tři jsme se tam vešli a mohli jsme si hrát na Eskymáky. Jen nám byla za chvilku zima a taky se už stmívalo a já měl všechno mokré, od toho jak jsme leželi v tom eskymáckém domě a hráli si na ty Eskymáky. Kluci už taky museli jít domu a já měl být doma do tmy. Tma ještě není, ale za chvilku už bude a domu to mám větší kousek. Kluci bydlí hned naproti našemu eskymáckému domu a já bydlím s rodiči hned v domku přes dvě ulice od velkého hřiště.

Když jsem přišel, domu a maminka mě viděla, tak povídala, že jsem zmrzlý jak Eskymák a taky tak studený. Nevím, jak mohla vědět, že jsme si hráli na Eskymáky, když tam s námi nebyla. Ale zato mě hned postavila i s oblečením do vany a když jsem se svlékal, zjistil jsem, že mám za bundou a i jinde pod oblečením spoustu sněhu. V teplé vodě se sníh hned rozpustil a já se rozehřál. Maminka říkala, že nechce, abych byl nachlazený, jelikož bych nemohl do školy a taky bych nemohl nějaký ten čas zpívat.  Tak jsem dostal tak trochu strach, že by se to mohlo stát. Mamince jsem slíbil, že na sebe už dám pozor. Tedy pokud se mi nestane podobná patálie, že se mi sníh dostane až pod oblečení. Dodnes nevím, jak k tomu dochází. Na hodinách zpívání s naším souborem kam už chodím dlouho, asi tři týdny, se také hrají hry, ale takové zpívací, nebo se hledají poschovávané noty. Hudební mistr, co nás kluky vede ve zpěvu, občas říká, že jsme jak Paviáni a křikem si ničíme hlas. Ale, jinak nás má rád. Tuhle přišel kamarád Bernard o trochu pozdě na zkoušku a za trest hned musel zazpívat stupnici, nahoru a dolu. Pak se mohl zařadit na své místo. Ve škole by už dostal zápis do notýsku. Tady ne. Když jednou končila hudební hodina, řekl nám mistr, že pojedeme zpívat do města Les Mages na slavnost lesníků. A že, je to pro nás nové zpěváčky veliká zkouška a pokud jí zvládneme, tak že zvládneme vše.

Doma jsem to říkal rodičům, ale ti z toho moc nadšení nebyli, protože je venku sníh a zima a taky je to moc brzo, to jako že toho zase tak moc neumím. Musel jsem je skoro přemlouvat, abych mohl jet.   Myslím si však, že to jen tak naoko hráli, že mě jako nechtějí pustit. Ale, taky to mohli myslet vážně.    Ptal jsem se na to bratra a on mi řekl, že je mu to putna, jestli mě sežerou na cestě Vlci, nebo jestli zapadnu sněhem. Tak jsem ho nakopl do nohy a on mě ohnul přes koleno a pořádně mě plácl přes zadek, až to štíplo. Takovou potupu jsem si nenechal líbit a hned jsem mu skočil za krk na záda a začal jsem ho lechtat. Naší bitvu ukončil tatínek, zavolal nás k večeři a napřed se ptal, co že se zase pereme. My jsme řekli že, se nic nestalo a že nás to baví. Načež povídal, že se rád pobaví nad našimi notýsky ze školy. Naštěstí v nich nic tentokrát není zapsáno. Vlastně je, jen jedno dobré hodnocení úlohy z matematiky.

Po večeři, nastal společný čas, jako každý den, na povídání a poslouchání večerní rozhlasové četby.     Táta se ptal, kdy že to jedeme zpívat. To jsem však nevěděl a docela jsem se vylekal, jestli to hudební mistr povídal a já nedával pozor, tak by mi klidně mohli zítra třeba ujet. Beze mě. To by byla strašná ostuda! Poprosil jsem tatínka, jestli by nezavolal mistrovi a nezeptal se jej na to. Táta řekl, že jsem Ťunťa a ukázal mi list z hudební školy, kde jsou napsány všechny termíny zájezdů a taky kam a tak podobně. Takže pojedeme až v pátek a ve čtvrtek se dozvíme na zkoušce víc.

Když jsem šel spát, tak venku hustě sněžilo a v dálce štěkal nějaký pes. Brácha povídal, že je to hladový Vlk a že čeká na mé měkoučké masíčko. Tak jsem po něm hodil polštář a za chvilku jsem už spal.  

        

Snow
Outside, it’s very cold and lots of snow to do amazing things, for example, we picked up a lot of snow on a big pile one Saturday with the boys, bribed it hard and dug a hole right there, and inside the pile of snow dug space room. We fit three and we could play the Eskimos. We just got cold in a while, and it was getting dark, and I had everything wet since we were lying in that Eskimo house playing the Eskimos. The boys had to go home too, and I was supposed to be home in the dark. It is not dark yet, but it will be soon and I have a bigger piece of the house. The boys live right across from our Eskimo house and I live with my parents in a house across two streets from the big playground.
When I came home and my mother saw me, she said I was frozen as an Eskimo and so cold. I don’t know how she knew we played Eskimos when she wasn’t with us. But she put me in the tub right away, and when I undressed, I found that I had a lot of snow behind my jacket and elsewhere. The snow melted in the warm water and I warmed up. My mother said she didn’t want me to be cold because I couldn’t go to school and I couldn’t sing for a while.
So I got a little scared that it could happen. I promised my mother I’d be careful. So if I do not get a similar patala, that the snow gets under my clothes. I still don’t know how this happens.
In the singing lessons with our ensemble, where I have been going for a long time, about three weeks, games are also played, but such singing, or looking for hidden notes. The music master who leads us in singing sometimes says that we are like Baboons and we shout our voices. But otherwise he likes us. This friend of mine Bernard came a bit late for rehearsal and had to sing the scale right up and down. Then he could take his place. At school he would have been enrolled. Not here.
Once the music lesson was over, the master told us that we were going to sing to Les Mages for a feast of foresters. And that, it is a great test for us new singers and if we can do it, we can do everything.
I told my parents at home, but they weren’t really excited about it, because it’s snow and cold outside, and it’s too early, like I can’t do that much.
I had to almost persuade them to go. But I think they just played it, they don’t want to let me go. But, they could also be serious. I asked my brother about it and he told me it was a mess if I was eaten by the Wolves or if I fell in the snow.
So I kicked him in the leg and he bent me over my knee and slapped my ass hard enough to pinch. I did not like such disgrace and immediately jumped at his neck and began to tickle him.
Our dad ended our battle, called us to dinner, and first asked what we were fighting again. We said that nothing happened and we enjoy it. Then he said that he would like to have fun over our school notebooks. Fortunately nothing is written in them this time. Actually, there is only one good evaluation of the mathematical problem.
After dinner, the time has come, as every day, to talk and listen to the evening radio reading. Dad asked when we were going to sing it. But I didn’t know that, and I was quite startled if the music master was talking about it and I wasn’t paying attention, so I might be able to miss me tomorrow. Without me. That would be a terrible shame!
I asked my dad to call the master and ask him about it.
Dad said I was Ťunťa and showed me a letter from the music school where all the tour dates are written and where and so on.
So we will only go on Friday and learn more on Thursday.
When I went to sleep, it was snowing outside and some dog barked in the distance. My brother said he was a hungry Wolf and that he was waiting for my fancy flesh. So I threw a pillow at him and after a while I slept.