Středa před slavností. / Wednesday before the celebration.

 Tak za dva dny už pojedu domů, na Vánoce. Hodně se těším. A zítra ve čtvrtek bude ta velká školní slavnost. Každý ročník si připravuje již několik dní svůj program. Také my, samozřejmě se hlavně bude zpívat, ale taky soutěžit, za tím nevím v čem. Zítra se nebudeme muset učit zameškané a to je fajn. V týdnu místo školy by to bylo taky fajn, ale pak to učení navíc.
Dnes je středa devatenáctého Prosince. Venku je zima a trochu sněhu.
Učitelé se na nás asi domluvili, je pátek, a oni nás dnes budou zkoušet, a budou i písemné práce. Ještě, že my to nevadí, jelikož se docela dobře učím.
Občas některý předmět zanedbám a pak dostanu napomenutí a já hned zase všechno napravím. Jiní kluci i ze starších ročníků, kterým moc učení nejde, mají z dnešního dne strach. I Benjamin s Louisem dnes ráno vypadají, jako by je něco špatného snědli. A to se poctivě učili několik dní.
Moc nemluvíme, nehrajeme bitvy s polštáři. Jen tak se jeden druhého snažíme povzbudit a nemyslet na to co přijde. Ve škole je taky nějaké napětí. Rád bych, aby se ozvalo ze školního rozhlasu, že všechno zkoušení odpadá.
A to bylo až do oběda, v jednu chvíli bylo po vyučování a po zkoušení.
Jsem unavený, jako bych celou věčnost musel počítat jeden a tentýž příklad. Z některých předmětů už výsledky víme a tak všichni v našem ročníku uspěli. Benjamin teďka pošťuchuje skoro každého, jakou má radost, že se mu vše povedlo. Sám říká, že má pořádně odřené uši, jak to bylo jen tak tak. Ještě jak dopadne písemná práce z počtů. To ještě nevíme.
Po obědě máme tělocvik a dnes pojedeme do bazénu, tedy jen naše třída. Bazén je v Paříži, na jejím okraji. Ještě jsem tam nikdy nebyl a tak se docela těším.
Na pokoji se jen tak tak stíháme zabalit, jelikož jsme s klukama dlouho u oběda povídali, jaké to bude u koho doma na Vánoce.
V pokoji jeden přes druhého skoro padáme, ale nakonec máme vše. Ručníky, mýdlo, plavky a tak. V autobusu se nás pan učitel ptal, jestli máme všechny věci, co jsou potřeba. My na to, že ano a už se jelo. Cesta autobusem nám do Goussainville nám trvala necelou hodinu. Víme, že v bazénu zase tak dlouho nebudeme a tak se snažíme všechno rychle stihnout a nezdržovat. Jak se ukázalo, šatny jsou společné pro dámy a pány, prý je to tak už všude. Jsou tam samozřejmě i kabinky, ale přece my kluci se nebudeme stydět a navíc tam teď holky nejsou, jen samí cizí kluci z jiných škol.
Máme hodinu plavání a nějaký čas navíc, trénujeme skoro všechno, já plavat umím ale třeba Evan, z našeho pokoje moc ne a navíc se vody v bazénech, řekách a třeba i jinde bojí. Vyprávěl nám cestou v autobusu, že když byl malý tak se sním a s jeho kamarádem převrátila loďka a topili se. Od té doby se trochu vody bojí a radši je na břehu.
Ale když nebude plavat, tak mu to zhorší o trochu známku z tělocviku. Slíbili jsme mu, že mu pomůžeme a budeme plavat vedle něho. Nakonec se to povedlo, Evan uplaval pomalu aspoň jeden bazén a pan učitel byl spokojený. Po půlhodině nám dal volno a my si mohli v části bazénu, kde nikdo neplaval, dělat co jsme chtěli. I Evan se opatrně přidal. Ale na tobogán nás pan učitel nepustil a to je škoda. V bazénu jsme byli skoro dvě hodiny, ještě se plavali závody, jen tak pro radost a taky se nám nechtělo jet domu, tedy do školy. Ale, muselo se.
Trochu stydlivý problém nastal v šatnách, byla tam dívčí třída, která se chystala do bazénu, holky byli už v plavkách a stále něco u svých skříněk dělaly, povídali a my se měli převléci z plavek do našich šatů. Někteří kluci to neřešili, říkali, že mají doma sestry a běžně se společně převlékají. Tak jsem se k holkám aspoň otočil zády a převlékl se. Asi jsem se při tom dost v obličeji červenal.
Pan učitel při odchodu z bazénu každému ještě objednal teplou čokoládu, tedy čokoládový nápoj a ve vstupní hale jsme ještě trochu vychladli, abychom hned nešli do zimy.
Škola v Glaignes nás přivítala už za tmy. Ale, byl jen večer před večeří. Hodily jsme si věci na pokoj a běželi na večeři, když tu na mě zavolal můj patron Antonie. Napřed jsme se radostně přivítali, pak už méně radostně, ale vážně povídá, jestli jsem na něco nezapomněl. Jen jsem řek „Plavky“ a Antonie řekl, utíkej to napravit.
Přišlo mi na mysl, co ostatní kluci, taky mají stále v brašnách mokré plavky a ručníky, ale jejich patroni jsou jinde. Pověsil jsem plavky a ručník na věšák, poklid jsem si i jiné věci a hned jsem utíkal na večeři. Antonie už na chodbě nebyl. Ani nevím kde, se tam tak najednou vzal?
Před spaním, jsme ještě cvičili sborový zpěv, i naši sólisté trénovali své hlasy. Dnes se nám věnovala paní ředitelka Clothilda S. S ní je vždy fajn čas, už mě mnoho naučila, a když mi něco dlouho nejde a já bych se asi rozbrečel, tak mi poradí nějaký nový fígl, nebo něco podobného a hned to začne jít lépe.
Cestou do našich pokojů ještě potichu zpíváme, jelikož někde se už spí.
A než jsem usnul, zpíval jsem si v duchu.

 Wednesday before the celebration.
So in two days I’m going home, for Christmas. I’m looking forward very much. And tomorrow on Thursday will be the big school party. Each year he has been preparing his program for several days. We, of course, will mainly sing, but also compete, I don’t know what for. We won’t have to study missed tomorrow, and that’s fine. In a week instead of school, it would be nice too, but then the extra learning.
Today is Wednesday the 19th of December. It’s cold outside and a little snow.
The teachers probably agreed on us, it’s Friday, and they will test us today, and there will be written works. Also, we don’t mind, because I’m learning pretty well.
Sometimes I neglect an object and then I get a reprimand and I immediately fix everything again. Other boys, even older ones who don’t learn much, are afraid of today. Benjamin and Louis also look like they ate something bad this morning. And they honestly learned that for a few days.
We don’t talk much, we don’t play battles with pillows. That’s the only way we try to encourage each other and not think about what’s to come. There is also some tension at school. I would like to hear from the school radio that all rehearsals are omitted.
And that was until lunch, at one point it was after school and after rehearsals.
I’m tired, like I’ve had to count one and the same example for an eternity. We already know the results from some subjects and so everyone succeeded in our year. Now Benjamin is stroking almost everyone, how happy he is that he succeeded. He himself says that his ears are badly abraded, as it was just like that. How much will the written work turn out from the numbers. We don’t know yet.
After lunch we have a gym and today we will go to the pool, so only our class. The swimming pool is in Paris, on its outskirts. I’ve never been there before, so I’m quite looking forward to it.
We just manage to pack up in the room, because we talked with the boys for a long time at lunch, what it would be like to be at home at Christmas.
We almost fall over each other in the room, but in the end we have everything. Towels, soap, swimsuit and so on. On the bus, the teacher asked us if we had all the things we needed. We said yes and we already went. The bus ride to Goussainville took us less than an hour. We know that we will not be in the pool for so long, so we try to catch up quickly and not stay. As it turned out, changing rooms are common for ladies and gentlemen, it is said that this is the case everywhere. There are, of course, booths, but we boys will not be ashamed, and moreover, there are no girls there, only foreign boys from other schools.
We have an hour of swimming and some extra time, we train almost everything, but I can swim, but maybe Evan, not much from our room, and moreover, the water in the pools, rivers and maybe elsewhere is afraid. He told us on the way on the bus that when he was little I dreamed and his friend and his friend overturned and drowned. Since then, he is afraid of some water and prefers to be on shore.
But if he doesn’t swim, it will make his grade of gym a little worse. We promised to help him and swim beside him. In the end, it worked, Evan swam slowly at least one pool, and the teacher was satisfied. After half an hour he gave us time off and we could do what we wanted in the part of the pool where no one swam. Evan joined carefully, too. But the teacher didn’t let us on the water slide, and that’s a shame. We were in the pool for almost two hours, the races were still swimming, just for fun and we also didn’t want to go home, ie to school. But, it had to.
There was a bit of a shy problem in the locker rooms, there was a girls‘ class going to the pool, the girls were already in swimsuits and they were still doing something near their lockers, talking and we were supposed to change from swimsuit to our clothes. Some boys didn’t deal with it, they said they had sisters at home and they usually changed together. So at least I turned my back on the girls and changed. I must have blushed a lot.
When leaving the pool, the teacher ordered a hot chocolate for everyone, ie a chocolate drink, and we cooled down a bit in the lobby so that we wouldn’t go to winter right away.
The school in Glaignes greeted us in the dark. But, it was only the night before dinner. We threw things in our room and ran to dinner when my patron Antonia called me. First we greeted each other happily, then less joyfully, but seriously said if I had not forgotten something. I just said „Swimsuit“ and Antonie said, run to fix it.
It occurred to me that the other boys still have wet swimwear and towels in their bags, but their patrons are elsewhere. I hung my swimsuit and towel on a hanger, calm down, and other things, and I immediately ran to dinner. Antonie was no longer in the hallway. I don’t even know where, he suddenly got there?
Before going to bed, we still practiced choral singing, and our soloists trained their voices. Today, Mrs. Clothilda S took care of us. It’s always a good time with her, she’s taught me a lot, and if something doesn’t work for me for a long time and I would probably cry, a new trick or something like that will advise me and it will start to go better. .
On the way to our rooms we still sing quietly, as somewhere we are already sleeping.
And before I fell asleep, I sang to myself.