Trochu zmatek. / A little confusion.

Trochu zmatek. / A little confusion.

Někdo se mnou cloumá, chtělo se mi říct „Ještě chvilku mami“, ale když jsem otevřel oči, vzpomněl jsem si, kde jsem. Že jsem ve své vysněné škole a že už je ráno. Kluci mě vzbudili, nevím který, z nich to byl.     V našem pokojíku byl tak trochu zmatek, asi proto, že jsme si ještě nezvykli na denní řád a nezačalo dnešní ráno tak nějak automaticky. Někdo si ustýlal postel, jiný se oblékal, Benjamin pobíhal sem a tak a stále něco hledal. Já jsem ještě v rozespalosti svlékl pyžamo a šel bez oblečení do koupelny pod studenou sprchu, jak jsem si navyknul doma.
Ani jsem nepomyslel, že by to některým klukům mohlo třeba vadit. Ale, nevadilo to nikomu. Bylo jim to jedno. V našem pokoji nás také z naší koleje navštívil náš prefekt, Augustin. Vyptal se, zda nepotřebujeme s něčím pomoct a ukázal nám jak správně ustlat postel, jak si uvázat kravatu a že se máme navzájem zkontrolovat, jestli jsme dobře oblečení a jestli nám náhodou nekouká nezastrčená košile z kalhot a podobně.
Ráno tedy proběhlo v chaosu plného oblékání, mytí, stlaní a nakonec včasného odchodu na snídani už v našich školních uniformách.
Ta byla jednoduchá, ale dobrá. Podobalo se to naší školní jídelně, na jedné straně si vezmete tác a postupně si u okýnek na něj dáváte jídlo, které vám asi bude chutnat a na co máte chuť. Já si dal kakao, dva chleby s nějakou pomazánkou a ovocný salát. Při snídani jsem zapomněl, že si občas umažu šaty, nebo se něčím poliji. Taky že jo, na mojí školní kravatě se objevila první skvrna od kakaa. Hrůza!        Kluci se trochu smáli, ale hned radili, co sní, tedy s tou kravatou a jak jí vyčistit. Rychle jsem dojedl a běžel jsem na pokoj pro novou, čistou.
První školní nástup na dvoře před zámkem. Jsou tu všichni studenti, celkem sedmdesát kluků.                 Po krátkém zmatku, kde jako máme stát a jak.
Nás oslovil pan učitel Brintet. Přivítal nás na škole a představil nás ostatním studentům pak jednotliví prefekti kolejí podali hlášení, jestli není někdo nemocný, jestli je všechno v pořádku a podobně.      Takový ranní nástup netrvá dlouho, pak už jdeme do naší vlastní třídy, kde se budeme hlavně učit.
Dopoledne jsou běžné školní předměty, jako matematika, jazyk Francouzský, fyzika a další předměty. Zjistil jsem, že učitelé po nás budou chtít víc znalostí a taky nám umožní je získat. Trochu se toho bojím, jestli to co je navíc zvládnu.
A asi nejsem sám, mnoho kluků se tváří vyděšeně. Ale, to jsme přece věděli, že se to po nás bude chtít.
Před obědem máme první tělocvik, prostě paráda, napřed se rozcvičujeme, pak běháme, házíme koulí do dálky, tedy učíme se to a nakonec těch skoro dvou hodin hrajeme fotbal.
Oběd je fajn, moc dobře tady asi vaří a bude mi tu chutnat. O takovém krátkém poledním klidu jsem šel s Benjaminem do knihovny, podívat se co tam mají a jak to tam chodí.
Službu tam dnes má Victor a tak nás přivítal a ukázal nám co kde je, můžeme si půjčit cokoliv a buď to číst hned v knihovně v pohodlných křeslech, nebo si knížku můžeme odnést. To si pak ten, kdo má službu zapíše. Knihu si můžeme vypůjčit nejdéle na jeden měsíc.
Na každého studenta vyjde jeden den služby jednou za skoro dva měsíce. Takže do té doby to vše mohu okoukat.
S Benjaminem jsme si v knihovně četli komiksy. A než jsme dočetli první dvě strany, byl už čas jít na odpolední vyučování. Poděkovali jsme Victorovi a rozloučili se.
Každé odpoledne budeme hlavně mít hudební vzdělávání.
Dnes jsme začali stupnicemi a taky se dozvídáme jak správně cvičit hlas, abychom si neublížili. Taky jsme už nacvičovali, jak se přichází na podium a takové podobné zajímavosti.
K pozdnímu odpoledni už jsem byl docela unavený a byl jsem rád, že školní den končí. Po večeři zbývající tři hodiny do večerky můžeme využít jakkoliv, třeba se procházet, sportovat, věnovat se koníčku, ale i splnit nejrůznější úkoly do školy, třeba i společné úklidy a práce pro školu, nebo napsat dopis rodičům a tak podobně.
Před každou večerkou jsou taky společné modlitby ve společenské místnosti každé koleje. Vedou je buď učitelé, nebo prefekti kolejí. Modlíme se za svoje blízké i za to aby se nám dobře dařilo a tak podobně.
Při cestě na pokoj se mi trochu začalo stýskat po domově, vzpomněl jsem si co bychom teď doma dělali, tak jsem radši rychle šel spát. Zítra napíšu domu dopis, jak se mi tu daří a že se mi tu líbí a to je pravda. Zatím tu není nic, co bych nezvládl.

A LITTLE CONFUSION.
Someone was hanging out with me, I wanted to say, „Mommy for a while,“ but when I opened my eyes, I remembered where I was. That I’m in my dream school and that it’s already morning. The boys woke me up, I don’t know which one it was. There was a bit of confusion in our room, probably because we weren’t used to the schedule yet and it didn’t start this morning so automatically. Some made their bed, others got dressed, Benjamin ran here and so on, still looking for something. I still took off my pajamas in sleepiness and went to the bathroom without clothes in the cold shower, as I got used to at home.
I didn’t even think that some boys might mind. But, nobody cared. They didn’t care. Our prefect, Augustin, also visited us from our dormitory in our room. He asked if we needed help with anything and showed us how to make the bed properly, how to tie a tie, and that we should check each other to see if we were well dressed and if we were not looking at an unbuttoned t-shirt and the like.
So in the morning it took place in chaos full of dressing, washing, bedding and finally leaving in time for breakfast in our school uniforms.
It was simple but good. It was similar to our school canteen, on one side you take a tray and gradually you put food on it by the windows, which you will probably like and what you like. I had cocoa, two loaves of bread and a fruit salad. At breakfast, I forgot that I sometimes get my clothes dirty or have some water. Also, yes, the first cocoa stain appeared on my school tie. Terror! The boys laughed a little, but immediately advised what they were eating, that is, with the tie and how to clean it. I finished quickly and ran to the room for a new, clean one.
The first school entrance in the yard in front of the castle. There are all the students, a total of seventy boys. After a brief confusion, where we should stand and how.
Teacher Brintet approached us. He welcomed us to the school and introduced us to the other students, then the individual prefects of the dormitories reported whether anyone was ill, whether everything was in order, and so on. Such a morning start does not take long, then we go to our own class, where we will mainly learn.
In the morning there are common school subjects, such as mathematics, French, physics and other subjects. I have found that teachers will want more knowledge from us and will also allow us to acquire it. I’m a little worried about what I can do next.
And I’m probably not alone, many guys look scared. But, we knew it would be wanted.
Before lunch we have the first gym, just great, we warm up first, then we run, we throw the ball into the distance, so we learn it and finally we play football for almost two hours.
Lunch is nice, he probably cooks very well here and I will enjoy it. At such a short lunch break, Benjamin and I went to the library to see what they had there and how it went.
Victor is on duty there today, so he welcomed us and showed us what he is, we can borrow anything and either read it right in the library in comfortable chairs, or we can take the book away. The one who has the service will then register it. We can borrow the book for a maximum of one month.
Each student will have one day of service once every almost two months. So until then, I can see it all.
Benjamin and I read comics in the library. And before we read the first two pages, it was time to go to the afternoon classes. We thanked Victor and said goodbye.
Every afternoon we will mainly have music education.
Today we started with scales and we also learn how to practice the voice properly so as not to hurt ourselves. We have also rehearsed how to get to the podium and such similar attractions.
By late afternoon, I was quite tired and I was glad that the school day was over. After dinner, the remaining three hours until the evening can be used in any way, such as walking, sports, hobbies, but also to complete various tasks for school, such as joint cleaning and work for school, or write a letter to parents and so on.
Before each evening there are also common prayers in the common room of each dormitory. They are led by either teachers or college prefects. We pray for our loved ones and for the success of us and so on.
On the way to my room, I started to miss home a bit, I remembered what we would do at home now, so I preferred to go to bed quickly. Tomorrow I will write a letter to the house about how I’m doing here and that I like it here and that’s true. So far, there’s nothing I can’t do.