V parku a ve škole. / In the park and at school.

V parku a ve škole. / In the park and at school.

Po výtečném obědě, který mi chutnal, jsme se vydali s několika hochy prozkoumat přilehlý park. On to spíš byl les. Jelikož tam nebylo nic, co by z toho dělalo park a ke všemu to byl les, kde bylo plno jiného rostlinstva a křoví. Na jednom plácku nám Benjamin povídá, že si postavíme domeček. A tak jsme se do toho dali.
Nosili se dlouhé větve, pokácené menší stromky a spousta různých kusů dřev. Postupně jsme z toho stavěli něco jako chýši. Za chvilku byla hotová a myslím, že ses nám povedla. Yannis měl fotoaparát, tak pořídil několik fotek a potom i naší společnou fotku před tou chýší.
To však už byl čas na návrat k autobusu. Tam ještě na nedalekém plácku hráli kluci fotbal a jiní jen tak seděli na lavičkách. My se šli však ještě umýt do motelu a upravit si oblečení, tedy zkusit ho trochu vyčistit od náhodných lesních skvrn. To se celkem povedlo. Byl čas jet dál.
Vedoucí zájezdu zavolal a zatleskal, že už je čas na nástup a odjezd.
Zbývající část cesty do Autunu, se učíme z knih, nebo sešitů do školy. Tedy teď máme školu. Nesmíme jí zanedbávat, jelikož každá dobré hodnocení je dost důležité. Jednak, budete moct jezdit na zájezdy a taky máte jistotu, že i když vás občas nebude poslouchat hlas, tak vás nepošlou domu. Domu vás mohou poslat i za nějakou tu větší lumpárnu co mi kluci dovedeme. Tedy napřed podle nás to nic není, ale podle dospělých je to lumpárna. Radši bych po takové nepovedené a nezdvořilé akci dostal pořádný výprask na zadek, než jet domu s ostudou.
Ale, tady se trestá jinak. Každá kolej získává body za dobré věci, za různé mezi kolejové soutěže a za činnost prospěšnou navíc. Ztrácí je za nepovedené a špatné akce některých kluků, nebo za špatný prospěch členů koleje.
Takže pokud bych měl špatné školní hodnocení, kolej přijde o několik bodů. Kluci mi sice nenatlučou, ale třeba by se mnou několik dní nemluvili anebo by my dávaly soukromé doučování.
Antonie povídal, že se každý může dostat do studijních problémů a je jak na něm, tak i na koleji, aby mu pomohli k lepším školním výsledkům. Proto se i na zájezdech učíme. Po takovém učení nastává většinou zábava. Společná soutěž ve vědomostech, hádání hádanek, nebo si jen tak čteme komiksy. Komiksy se tady čtou pořád, nejraději mám o Asterixovi a Obelixovi.
V pozdním odpoledni přijíždíme do Autunu. Krásné městečko a venku pomalu padá trochu sníh. Venku začíná být tma. Dneska se už jenom ubytujeme a setkáme se až druhý den. S Rémym se dohadujeme, jaká ta dnešní hostitelská rodina bude.
K našemu překvapení zastavil autobus u nějakého zámku. Z cedule na vratech je jasné, že je to nějaká škola hudby. Dokonce internátní. Jakápak asi bude. Jsem strašně zvědav a asi nejen já. (shodou okolností zde PCCB za dva roky nalezne svůj domov)
Shromáždili jsme se v jednom zámeckém křídle a tam nás přivítal zdejší pan ředitel, nebo představený školy. Vysvětlil nám kde co je a kudy se tam jde. A když si nebudeme vědět rady máme se kohokoliv zeptat. Na večeři půjdeme do společné jídelny i se studenty, kteří tu mají domov. Do té doby máme volno.
I naše vedení, tedy sbormistři a další dospělý nám také dopřejí volný čas. Šli jsme tedy do vyhrazených pokojů a ubytovali se. Náš pokoj má šest postelí, takže mimo mě a Rémyho tu s námi ještě bude můj patron Antonio, prý chce dohlédnout, abych dlouho neponocoval a také by rád věděl, jak se o sebe starám. Samozřejmě to povídal v legraci.
Dál tu je Bastien, Ewen a Baptist. Kluci jsou fajn a žádnou legraci nezkazí. Poctivě jsme si do skříněk vyndali věci z kufrů a do poliček vyskládali drobnosti. Prostě jako bychom tu měli být delší dobu a nejenom několik hodin. Pak vyrážíme na průzkum zámku. Když potkáme cizí kluky, tak se hned s nimi dáme do řeči, my jsme zvědavý, jaký tady mají život a oni se taky vyptávají na cokoliv. Prostě je to bezva čas.
Při takové procházce jsme nemohli minout jídelnu. A do večeře zbývá něco jen deset minut. Takže zůstáváme a nejsme jediní co už se přišli. Podle vzoru místních si bereme tácy a na ně si nandáváme všechno, na co máme chuť.
Večeře nebyla zase tak moc vydatná, ale chutnalo mi. Náš sbormistr nás svolal do hudebního sálu, je to jeden z několika, který tu je. Povídáme si o dnešním dnu, co jsme prožili a co se nám líbilo a taky co nás čeká zítra. Budeme zpívat v Autunské katedrále. Takže si teď vyzkoušíme pár skladeb. Jsme rád, že každý večer, pokud to jde, zpíváme, je mi to milé. Sbormistr je spokojený, pro dnešní večer nás už poslal spát. A tak jdeme, zdá se mi, že mě nohy moc nechtějí nést. Jak si rád lehnu a hned usnu. Myslel jsem si, že si jen vyčistím zuby a půjdu hned spát. Ale, Antonio trval na tom, abych se tak jako ostatní kluci pořádně umyl, že se mi bude spát lépe. Nechtěl jsem Antonia rozzlobit a tak jsem pod tu sprchu vlezl. No a jen jsem zalehl pod peřinu, hned jsem usnul. Antonio měl asi pravdu.

After a delicious lunch, which I enjoyed, we went with several boys to explore the adjacent park. He was more of a forest. Because there was nothing to make it a park, and to top it all, it was a forest full of other vegetation and bushes. On one plot, Benjamin tells us that we will build a house. And so we got into it.
They wore long branches, felled smaller trees, and many different pieces of wood. Gradually, we built something like a hut out of it. She was done in a moment and I think you did it for us. Yannis had a camera, so he took a few photos and then our joint photo in front of the hut.
However, it was time to return to the bus. There, boys were still playing football on a nearby beach and others were just sitting on benches. However, we went to the motel to wash and adjust our clothes, so try to clean it a little from accidental forest stains. That worked quite well. It was time to move on.
The tour leader called and applauded that it was time to get on and off.
The rest of the trip to Autun, we learn from books or exercise books to school. So now we have a school. We must not neglect it, because any good evaluation is quite important. Firstly, you will be able to go on tours and you are also sure that even if you do not listen to your voice from time to time, they will not send you home. They can also send you home for some bigger scam that the boys can do to me. So, first of all, according to us, it’s nothing, but according to adults, it’s a scam. I’d rather get a real spanking after such a failed and rude action than go home in disgrace.
But, punishment is different here. Each college earns points for good things, for various interim competitions and for extra beneficial activities. He loses them for the unsuccessful and bad actions of some boys, or for the poor benefit of the members of the dormitory.
So if I had a bad school grade, the college would lose a few points. The boys don’t beat me, but maybe they wouldn’t talk to me for a few days or we would give private tutoring.
Antonie said that everyone can get into trouble in study and it is up to him and the college to help him achieve better school results. That’s why we learn on tours as well. After such learning, there is usually fun. A joint competition in knowledge, guessing puzzles, or just reading comics. Comics are still read here, my favorite about Asterix and Obelix.
We arrive in Autun in the late afternoon. A beautiful town and a little snow is slowly falling outside. It’s getting dark outside. Today we just stay and meet the next day. Rémy and I are arguing about what the host family will be like today.
To our surprise, the bus stopped at a castle. From the sign on the gate, it is clear that it is a school of music. Even boarding. Whatever it is. I’m terribly curious and probably not just me. (coincidentally, the PCCB will find its home here in two years)
We gathered in one of the castle wings and we were welcomed there by the local principal or the head of the school. He explained to us where what was and where it was going. And if we don’t know the advice, we have to ask anyone. For dinner, we will go to the common dining room with students who have a home here. Until then, we have time off.
Our management, ie choirmasters and other adults, will also give us free time. So we went to the reserved rooms and stayed. Our room has six beds, so in addition to me and Rémy, my patron Antonio will be here with us. Of course he said it for fun.
Then there are Bastien, Ewen and Baptist. The boys are fine and they won’t spoil any fun. We honestly took things out of suitcases into lockers and put small things in the shelves. It’s just like we should be here for a long time and not just a few hours. Then we set out to explore the castle. When we meet strange boys, we talk to them right away, we are curious what their lives are like here, and they also ask questions about anything. It’s just great time.
We could not miss the dining room during such a walk. And there’s only ten minutes left until dinner. So we stay and we’re not the only ones who have already come. Following the example of the locals, we take trays and give them everything we like.
Dinner wasn’t that hearty, but I liked it. Our choirmaster called us to the music hall, it’s one of several that is here. We talk about today, what we experienced and what we liked and also what awaits us tomorrow. We will sing in the Autun Cathedral. So let’s try a few songs now. We are glad that we sing every night, as far as it goes, I like it. The choirmaster is satisfied, he has already sent us to sleep for tonight. So let’s go, it seems to me that my legs don’t really want to carry me. How I like to lie down and fall asleep right away. I thought I’d just brush my teeth and go to bed right away. But, Antonio insisted that, like the other boys, I wash myself well that I would sleep better. I didn’t want to upset Antonia, so I got in the shower. Well, I just lay down under the duvet, I immediately fell asleep. Antonio was probably right.