VEČERNÍ DEBATA. / EVENING DEBATE.

VEČERNÍ DEBATA. / EVENING DEBATE.

Skoro ve stejnou večerní dobu jsme se sešli ve společenské místnosti. Bylo tu celkem rušno, tak jako každý den večer, nebo ve chvílích volna, kdy se nedá jít ven do parku, nebo na hřiště. Chybí tu jen kluci, co jsou na turné, už se těším, že taky budu vybrán a někam pojedu.
I z prvních ročníků vybírají kluky, co jim jde zpěv opravdu dobře a zvládnou už i cestovat.
My nováčci, tedy už skoro ne, z našeho pokoje jsme se posadili na volné pohovky a povídali si, jaký byl dnešní den, co komu přinesl a co kdo kde zaslechl. Prostě takový normální večer, nebo hrajeme stolní hry, je jich tu spoustu.
Také můžeme do velké knihovny, Benjamin si donesl nějakou starou knížku o zámcích a hradech. Teď četl, že každý zámek i hrad může mít tajné, nebo skryté místnosti. Docela zajímavé až na to, že tady to asi nebude ten pravý zámek na tajemné místnosti.
Trochu jsme se o tom přeli, Benjamin a další kluci říkali, že je to možné, já a ostatní co jsme byli v ten okamžik okolo Bejnamina říkáme, že to tak není.
Asi jsme byli trochu hluční, když k nám přišel jeden starší kluk a navrhnul nám, abychom dokázali, jestli tu nějaká ta tajná místnost je nebo ne.
Někteří nad tím mávly rukou a šli dělat něco jiného, ale já a kluci z našeho pokoje, jsme se rozhodli tuto výzvu přijmout a zkusit najít, nebo nenajít tajnou místnost. Samozřejmě to bude před dospělými tajemstvím.
Ale teď už je čas jít tak akorát spát. Tedy až po večerní modlitbě. Přesvědčil jsem kluky, abychom šli do zámecké kaple a při modlitbě si jí trochu více prohlédli. Jen očima, prolézat jí nebudeme, jelikož tam budou i jiní kluci na modlitbě.
Ale, jaksi mi to prohlížení moc nešlo. Myslil jsem stále na svoje rodiče a sourozence a co asi tak teď doma dělají. Taky na svoje kamarády u nás doma i tady ve škole. Ptal jsem se Ježíše, jestli jsem na správném místě a jestli my pomůže v tom mém zpívání, protože mě to moc baví a vím, že to dokážu. Tedy když se budu snažit a když mi v tom někdo pomůže. Pak jsem se musel potichu začít smát, nevím proč, ale najednou se mi chtělo se smát. A tak jsem se pokřižoval a radši jsem šel ven z kaple, prostě mi najednou nevadilo, že venku prší a fouká vítr, bylo mi jedno, jestli nějaká tajná místnost tady na zámku je. Bylo mi skvěle. Kluci, jak jsem už dřív zjistil se modlili tak normálně jak jsou zvyklí, Otčenáš a Zdrávas Marie a podobně.
Doma jsem se však učil něco jiného a vím, že je to to pravé. Rodiče a všichni v našem církevním sboru se modlí rovnou k Bohu a k Ježíši. Je to jiné a jak bychom mohli říci, ono to funguje.
Kluci za chvilku dorazili na pokuj z kaple taky, to už jsem šel do sprch, hned se mě ptali, čemu jsem se tak řehnil v kapli. Já jim na to pověděl, tomu vašemu drmolení. Kluci nechápali co je na jejich modlení špatné. Tak jsem se jim to snažil vysvětlit, ale moc jsem neuspěl.
Než jsme všichni usnuli, ptal se mě Benjamin, jestli je to pravda, že lidé mohou dostávat odpovědi, na svoje modlitby. Ujistil jsem Benjamina, že ano. Třeba ten smích, vím, že mi takto Ježíš odpověděl, že je všechno v pohodě.

EVENING DEBATE.

We met in the common room at almost the same time in the evening. It was quite busy, just like every day in the evening, or during free time when you can’t go out to the park or to the playground. Only the guys who are on tour are missing, I’m already looking forward to being selected and going somewhere.
Even from the first years, they choose boys who can do singing really well and they can already travel.
We newcomers, almost not anymore, sat down on our couches from our room and talked about what day it was like, what it brought to whom and what someone heard where. Just such a normal evening, or we play board games, there are a lot of them.
We can also go to the big library, Benjamin brought some old book about castles and chateaux. Now he read that every castle and chateau could have secret or hidden rooms. Quite interesting, except that it will probably not be the real castle in the mysterious room.
We argued a little about it, Benjamin and the other boys said it was possible, and I and the others around Beejin at the time were saying it wasn’t.
We must have been a little noisy when an older boy came up to us and suggested that we prove if there was a secret room or not.
Some waved and went to do something else, but me and the boys from our room, we decided to accept this challenge and try to find or not find a secret room. Of course, it will be a secret from adults.
But now it’s time to go to bed. That is, only after the evening prayer. I persuaded the boys to go to the chateau chapel and see it a little more during prayer. We just won’t crawl through her eyes, because there will be other boys in prayer.
But somehow I couldn’t do much browsing. I kept thinking about my parents and siblings and what they were doing at home now. Also to my friends at home and here at school. I asked Jesus if I was in the right place and if it would help me in my singing, because I really enjoy it and I know I can do it. That is, when I try and when someone helps me with it. Then I had to start laughing quietly, I don’t know why, but suddenly I wanted to laugh. So I crucified myself and preferred to go out of the chapel, I just suddenly didn’t mind that it was raining and the wind was blowing outside, I didn’t care if there was a secret room here at the castle. I was great. The boys, as I found out earlier, prayed as normally as they are used to, Father and Hail Mary and the like.
But at home I learned something else and I know it’s right. Parents and everyone in our church is praying straight to God and Jesus. It’s different and as we can say, it works.
The boys arrived at the room from the chapel in a moment, I already went to the showers, they immediately asked me what I was so mad at in the chapel. I told them about it, your sputtering. The boys did not understand what was wrong with their prayer. So I tried to explain it to them, but I didn’t succeed much.
Before we all fell asleep, Benjamin asked me if it was true that people could receive answers to their prayers. I assured Benjamin I did. Like the laughter, I know that this is how Jesus told me that everything was fine.