VELKÁ SLAVNOST. / GREAT CELEBRATION.

VELKÁ SLAVNOST. / GREAT CELEBRATION.

Je polovina Října a zítra bude ta velká slavnost, kdy poprvé na sebe obleču jevištní sborový oblek. Zatím jsme zpívali jen ve školních uniformách a to ještě občas na mších, nebo jen v kolejních soutěžích.
Byl jsem taky už i doma, svezl jsem se s kamarádem, který bydlí o pár kilometrů dál než já. Jeho tatínek má většinou služební cesty směrem na Paříž a tak se stačí domluvit. Samozřejmě se to muselo domluvit přes moje rodiče, jeho rodiče a musela s tím souhlasit i škola. Jelikož by nebylo vhodné, cestovat domu jinak než je domluveno. Protože nám oběma, tedy mně a Richardovi Rémymu, to je ten můj kamarád, s nímž budu jezdit domu a taky opět do školy, je teprve devět let a jsme podle rodičů a učitelů jsme ještě malí kluci a mohlo by se nám něco stát. Já si myslím, že už zase tak malí kluci nejsme, když jsme se odvážili vydat od rodičů do světa. 

Když jsem, přijel domů, bylo velké přivítání a byla připravena i malá slavnost. K nám domu se sjela snad celá rodina. Byli zde vzdálené tetičky, strýcové, samozřejmě babičky a dědečkové, spousta dětí, které ani neznám. A všichni mi blahopřáli, chválili mě a málem mě umačkali, jak jsem byl stále v náručí tetiček a ostatních příbuzných. Po takovém krásném přivítání jsem si oddychl až ve svém pokojíku. Šel jsem se převléct do domácího oděvu a vybalit kufr. Ne, že bych měl tolik věcí, ale něco jsem už na koleji nepotřeboval a chtěl jsem si z domova dovézt alba známek, kluci ve škole je sbírají taky a je tam i filatelistický kroužek.

Když jsem přišel do pokojíku, byl až moc podezřele uklizený. Že, by Chriss něco chystal? Opatrně jsem otevřel skříň a nic se nestalo. Nahlédl jsem pod postel a nic zvláštního tam nebylo. Pak mě napadlo odhrnout pokrývku na posteli, taky pod ní nic nebylo. Tak jsem si s chutí vybalil kufr a věci uložil, kufr jsem šoupnul pod postel. Zbývalo se jen převléci do domácího oblečení, svlékl a složil jsem svou školní uniformu na postel a šel k prádelníku, že si z něho vyndám tričko a takové plátěné kraťasy, které s oblibou doma nosím. Jakmile jsem vytáhl šuplík, tak na mně vylétl takový papírový čert na pružině, až jsem se hodně leknul a uskočil. Hned mi bylo horko a musel jsem se smát. Tak přeci můj starší bratr na mě něco přichystal. Když jsem se oblékl do domácího šatstva, chtěl jsem si ještě prohlédnout noty skladeb z mého pěveckého sboru tady v městečku. Když jsem vyndal složku se skladbami, které tam měli normálně být, ale nebyli. Složka měla stejnou váhu jako by tam byli. Místo nich, byly ve složce naskládány čisté papíry. Skladby a poznámky k nim zmizeli. Chriss je někam přendal. Za chvilku jsem je našel v jiné složce. V takové, kterou jsem u nás v pokojíku ještě neviděl.          Tak jsem jí zabavil a nic jsem nepřendával. Našel jsem si skladby, které zpíváme a než jsem se do nich mohl začíst, volala maminka, abych šel už k nim a ke všem hostům. Tak jsem zaklapl složku, položil jí na stolek a šel jsem slavit. Bylo to strašně krásné, jako moje nebo Chrissovi narozeniny, ale ve větším.

Svého bratra Chrisse, jsem trochu nepozorovaně dloubl do žeber a zašeptal mu, že si to ještě vyřídíme. Jenom se zasmál a rozcuchal mi vlasy, což já nemám zrovna rád. Maminka mě požádala, abych něco zazpíval, i když se mi trochu nechtělo, jelikož mě skoro všichni už slyšeli zpívat, tak jsem zazpíval jednu krátkou skladbu, ke které není zas tak potřeba hudební doprovod. Všem se to líbilo, tleskali, skoro jsem slyšel volat sláva a tetičky by mě opět nejraději objímali a tak podobně. K jídlu se podávala pečeně a další dobroty, které mám rád. Když už byl skoro čas jít spát, zazpíval jsem jako na dobrou noc, kousek z ukolébavky od Mozarta, Princi můj maličký spi. Rozloučil jsem se, většina hostů už odešla, a šel jsem spát. Zítra chci totiž podniknout mnoho návštěv svých kamarádů.    

GREAT CELEBRATION.
It’s mid-October and tomorrow there will be a big party when I wear a stage choir suit for the first time. So far, we have only sung in school uniforms, sometimes at masses, or only in dormitory competitions.
I was also at home, I rode with a friend who lives a few kilometers further than me. His father usually has business trips to Paris, so all you have to do is make an appointment. Of course, it had to be agreed through my parents, his parents, and the school had to agree. As it would not be appropriate to travel home differently than agreed. Because both of us, me and Richard Rémy, this is my friend, with whom I will go home and also to school again, we are only nine years old and according to my parents and teachers we are still little boys and something could happen to us.
I don’t think we’re such little boys again when we dared to go out into the world from our parents.
When I arrived home, there was a great welcome and a small party. Perhaps the whole family came to our house. There were distant aunts, uncles, of course grandmothers and grandfathers, lots of children I don’t even know.
And everyone congratulated me, praised me and almost crushed me, as I was still in the arms of aunts and other relatives. After such a beautiful welcome, I rested in my room. I went to change into my home clothes and unpack my suitcase. Not that I have so many things, but I didn’t need anything in college anymore and I wanted to bring stamp albums from home, the boys at school collect them too and there is also a philatelic circle.
When I arrived at the room, he was very suspiciously tidy. Would Chriss be up to something? I carefully opened the closet and nothing happened. I looked under the bed and there was nothing special. Then it occurred to me to roll back the blanket on the bed, there was nothing under it either. So I reluctantly unpacked my suitcase and stored my things, I slid the suitcase under the bed. All I had to do was change into my home clothes, I undressed and folded my school uniform on the bed and went to the dresser to take out my T-shirt and the linen shorts I like to wear at home. As soon as I pulled out the drawer, such a paper devil flew on me on the spring, until I was very frightened and jumped. I was immediately hot and had to laugh. After all, my older brother prepared something for me. When I was dressed in home clothes, I still wanted to see the notes of songs from my choir here in town. When I pulled out a folder with songs that were supposed to be there normally, but they weren’t. The folder had the same weight as if they were there. Instead, clean papers were stacked in a folder. The songs and notes to them disappeared. Chriss passed them somewhere. I found them in another folder in a moment. In one I’ve never seen in our room. So I confiscated her and didn’t pass anything. I found the songs we were singing and before I could read them, my mother called me to go to them and all the guests. So I closed the folder, laid it on the table, and went to celebrate.
It was terribly beautiful, like my or Chriss’s birthday, but bigger.
To my brother Chris, I dug into my ribs a little unnoticed and whispered to him that we could handle it. He just laughed and messed up my hair, which I don’t really like. My mother asked me to sing something, even though I didn’t want to, because almost everyone had already heard me sing, so I sang one short song, for which there is no need for musical accompaniment. Everyone liked it, they applauded, I could almost hear the glory calling and my aunts would like to hug me again and so on.
Roasts and other delicacies that I like were served with my meal. When it was almost time to go to bed, I sang like a good night, a piece of Mozart’s lullaby, Prince my little one. I said goodbye, most of the guests had already left, and I went to sleep.
I want to make many visits to my friends tomorrow.