Výprava do Zeleného lomu u Bohutína. / Expedition to the Green Quarry near Bohutín.

Výprava do Zeleného lomu u Bohutína. / Expedition to the Green Quarry near Bohutín.
16 – 17.9. 2005

Psal se šestnáctý den měsíce Lovu. Byl to den plný mlhy a deště. Mnozí z nás zůstali ve svých domovech. Jen ti kteří chtěli poznat krásu deštivého lesa, umění rozdělat oheň v dešti a znát tajemství stavby přístřešku, vyrazily z města ven do lesů Brdských.
Cesta příjemně ubíhala, déšť se střídal se slunečními paprsky a po hodině chůze se město Příbram začalo nezadržitelně vzdalovat. Zato Brdské kopce a les se blížili.
První naše kroky po vstupu do lesa a první nadechnutí jiným vzduchem přineslo příjemnou změnu. Nic nás nemůže vrátit zpět. Ani lijavec.
Okolní les a příroda v dešti je krásná. Ze stromů kape voda, v dálce se páří z porostů a je nádherné ticho, žádný zpěv ptáků, žádný hluk civilizace, jen šum větru a šustot kapek deště. Nic víc.
Přicházíme do starého pískovcového lomu, člověk před desítkami let zde těžil a kopal písek, teď je ZELENÝ lom zarostlý stromy, mechem, travou, křovinami. Příroda dala do pořádku opět to, co člověk poničil. Připravila tak pro dobré lidi kouzelný ráj. I v dešti je nádherný.
Přestalo pršet, pohled na oblohu říká, že na stavbu přístřešku nemáme moc času. A tak se rozdělujeme na dvě skupiny, jedna staví z celt přístřešek a ta druhá má za úkol přinést suché dřevo z okolí. SŮCHÉ. Věděli kde hledat a přinesli.
Stavba našeho dočasného obydlí je hotova. Právě včas. Zase začalo pršet, teď jsme všichni v suchu, vybalujeme torny – připravujeme se na večeři a noc.
Tma přichází v těchto dnech velmi brzo. Večerka nastává po dvacáté hodině denní, drobně prší. Šum deště na plachtu nás brzo zavedl do bájné země Nangílie.
Je ráno, již neprší. A dokonce na nás ukazuje sluníčko. Oblačná obloha nás vytáhla z teplých spacáků a nastávají drobné ranní rituály. Mytí, příprava snídaně.
Oheň již plápolá a ohřívá vodu z nedaleké studánky. Drobně mrholí, teplý čaj je však příjemnější společník než pláštěnka. A u ohně to rychle uschne.
Dopoledne se rozdělujeme opět na dvě skupinky. Každá vyhledává v kraji určené a popsané útvary. Jedněm se daří více a druzí hledají déle. Oběd. Vaření na ohni je v našem oddíle oblíbená činnost. I když to občas k jídlu nevypadá, tak je to s chutí snědeno. Hlad si nevybírá.
Odpolední program věnujeme překážkovým drahám a hodům na cíl a přesnost. Silnější déšť nás zahání do našeho přístřešku. Čas vyplňujeme kvízy a v přístřešku jsme, až do okamžiku kdy nastává čas se zabalit a jít zpět do civilizace. Balíme napřed vše co je okolo nás. A po chvilce přestalo pršet. Balíme celty a uklízíme naše dočasné tábořiště. Odnášíme navíc igelitku odpadků, které, se zde před námi vyskytli.
Cesta vede již v západu slunce. Oblačná obloha kouzlí a je se stále na co dívat. Barva slunce západu měnící se v nekonečnou krásu.
Výpravy se zúčastnily: Štístko, Pikolka, Dodo a Plaváček
Kdo s námi nebyl o mnoho přišel.

Altmiov

 

Expedition to the Green Quarry near Bohutín.

It was written on the sixteenth day of the month of the Hunt. It was a day full of fog and rain. Many of us stayed in our homes. Only those who wanted to know the beauty of the rainforest, the art of lighting a fire in the rain and knowing the secrets of building a shelter, set out from the city out into the forests of Brdy.
The journey passed pleasantly, the rain alternated with the sun’s rays and after an hour’s walk the town of Příbram began to recede unstoppably. But the Brdy hills and forest were approaching.
Our first steps after entering the forest and our first breath of other air brought a pleasant change. Nothing can bring us back. Not even a downpour.
The surrounding forest and nature in the rain is beautiful. Water drips from the trees, in the distance it steams from the vegetation and there is a wonderful silence, no birdsong, no noise of civilization, only the sound of wind and the rustle of raindrops. Nothing more.
We come to an old sandstone quarry, a person decades ago mined and dug sand, now the GREEN quarry is overgrown with trees, moss, grass, bushes. Nature has put right back what man has destroyed. She thus prepared a magical paradise for good people. Even in the rain it is beautiful.
It’s raining, the view of the sky says we don’t have much time to build a shelter. And so we divide into two groups, one builds a shelter from the tent and the other has the task of bringing dry wood from the area. DRY. They knew where to look and brought it.
The construction of our temporary dwelling is complete. Just in time. It’s starting to rain again, now we’re all dry, unpacking the tornadoes – getting ready for dinner and night.
Darkness is coming very soon these days. The party takes place after 8 pm daily, it rains a little. The sound of the rain on the sail soon led us to the mythical land of Nangilia.
It’s morning, it’s not raining anymore. And the sun even points at us. The cloudy sky has pulled us out of our warm sleeping bags and small morning rituals are taking place. Washing, preparing breakfast.
The fire is already blazing and heating the water from a nearby well. It drizzles a little, but warm tea is a more pleasant companion than a raincoat. And it dries quickly by the fire.
In the morning we divide again into two groups. Each searches for designated and described departments in the region. One is doing more well and others are looking longer. Lunch. Cooking on fire is a popular activity in our section. Even though it sometimes doesn’t look like eating, it’s eaten with gusto. Hunger does not choose.
We dedicate the afternoon program to obstacle courses and throws to the goal and accuracy. Heavy rain will drive us to our shelter. We fill time with quizzes and we are in the shelter until the time comes to pack up and go back to civilization. We pack everything around us first. And after a while it stopped raining. We pack the tents and clean up our temporary campground. In addition, we take away a plastic bag of rubbish that appeared here in front of us.
The road leads already at sunset. The cloudy sky enchants and there is still something to look at. The color of the sunset sun changing into infinite beauty.
The expedition was attended by: Štístko, Pikolka, Dodo and Plaváček
Whoever was not with us lost a lot.

Altmiov