Zvykám si. / I am getting used to it.

ZVYKÁM SI. / I am getting used to it.

První dny byli opravdu velmi náročné, nejen že mi chybí rodiče a bratr, ale i docela ta pohoda, kterou jsem měl doma. Občas večer brečím do polštáře, protože se mi stýská. Ono to není jako jet na skautský tábor, nebo na zájezd s mým sborem kam jsem chodil. A když se mi nedaří, tak tajně brečím i ve dne. Avšak kluci jsou na tom stejně, tedy Luisovi se stýská pořád a je to na něm i vidět, ale zase mu jde učení a všechno jaksi samo. Je nejlepší.
Máme zde i mnoho radosti, byli jsme třeba na první naší nedělní mši a zapojili jsme se do zpívání různých kostelních písní. Hodně se mi to líbilo a hned jsem měl lepší náladu a hned ten svět tady okolo nás byl veselejší.
Nebo hrajeme teď fotbalový turnaj, koleje proti kolejím. A to je taky super zábava. Posledně jsem si odřel při jedné akci koleno, ale to vůbec nevadí.
Když máme třeba úklidovou službu, můžeme jít i tam kam se normálně nechodí. Do kuchyně, do různých zákoutí zámku i různých komor s nářadím a tak podobně.
Říká se, že každá kolej zde v zámku má svou tajnou místnost, o které učitelé nevědí.
Při takovém úklidu, pokud se nikdo nedívá, tedy z dospělých, házíme po sobě třeba mokrou houbu, nebo se kloužeme po mokré podlaze a tak podobně trochu jak by někdo řekl – hloupneme.
Při vyučování, musím dávat velmi pozor, jelikož to co bylo na základní škole, kam jsem chodil je složitější a je toho více. Zatím mi to jde. Při výuce hudebních znalostí mi nejdou docela číst noty.        Ne, že bych je neznal, ale jaksi tady v těch partiturách je jich více a občas přeskočím řádek a zpívám něco jiného. Sbormistr to hned pozná. Ale, zase pokud tady něco někomu moc nejde, ta se mu učitelé věnují, snaží se mu to učivo, nebo třeba mě ty noty vysvětlit, tak aby to pochopil.  A to je moc fajn.
I po vyučování, nebo zpívání, mohu za kýmkoliv z učitelů přijít a požádat o vysvětlení toho co mi nejde. Každý den se boduje, boduje se úklid na pokojích. A každá kolej tak získává, nebo ztrácí body.               Po nás nováčcích se chce, abychom se to naučili a přestali třeba dělat hlouposti. Jako Clemént, třeba schoval špinavé ponožky pod matraci, a prefekt co hodnotil úklid, na to přišel. Tak jsme ztratili několik bodů. Náš prefekt nám pak trochu vynadal, ale také nám vysvětlil, že tyto žerty můžeme dělat třeba na skautském táboře, nebo doma, ale tady jde o pohár a ten chce každoročně vyhrát každá kolej.        Pokud bychom, nebyli nováčci, už bychom měli trest, například vynášení odpadků a úklid u popelnic a to po celý týden.
Za dva týdny budou zkoušky, jednak z toho co jsme se naučili, třeba teorii a taky hlasové, no jak zpíváme, jestli je tam nějaké zlepšení nebo ne.
Také jsem se začal učit hrát na klavír, sice doma žádný nemáme, ale tam stejně zase tak moc nebudu. Ale, snad by mi jej na Vánoce přinést Papá Noel.
Trochu se té představě musím smát.
Teď hlavně studujeme hudební teorii, notopis, stupnice, intervaly, hudební názvosloví a pojmy, taky pěvecké hlasy, tedy jejich druhy. Já zatím zpívám sopránem, prý je to violetta. Zatím tomu moc nerozumím. Takže mi stačí tu teorii znát tak jak je to v učebnici.
Trénujeme i správný postoj, být vzpřímený, uvolněný, klidný, hluboký nádech bez zvedání ramen, nemáme vydechnout do prvního tónu, mít volné hrdlo a mluvidla, povolenou spodní čelist a spoustu jiného.
Občas mám pocit, že je to tělesná výchova, než hudební. A po zkoušce, nebo večer a hlavně druhý den mě skoro vše bolí.
Prefekt říkal, že si naše tělo na to brzy zvykne až se nám postoj a ty správné návyky dostanou do krve.
A málem bych zapomněl, rozhodl jsem se, že každý den, nebo obden, napíšu domu dopis.               Takový deník. Píšu vždy když máme volno a ráno pak dopis dám do schránky na recepci školy.
Prostě, zvykám si.

I AM GETTING USED TO IT.

The first days were really very demanding, not only did I miss my parents and brother, but also quite the comfort I had at home. Sometimes I cry on my pillow in the evening because I miss him. It’s not like going to a scout camp or a trip with my church where I went. And when I’m not doing well, I cry secretly during the day. However, the boys are in the same situation, so Luis still misses him and you can see it in him, but again he is learning and everything is somehow on its own. Is the best.
We also have a lot of joy here, we were at our first Sunday Mass, for example, and we got involved in singing various church songs. I liked it a lot and I was in a better mood right away and the world around us was happier.
Or we’re playing a football tournament now, track to track. And it’s also great fun. The last time I rubbed my knee during one event, but it doesn’t matter at all.
If we have a cleaning service, for example, we can go where people do not normally go. To the kitchen, to different corners of the castle and various chambers with tools and so on.
It is said that every dormitory here in the castle has its own secret room that teachers do not know about.
During such cleaning, if no one is watching, ie from adults, we throw a wet sponge, for example, or we glide on the wet floor and so on a bit like someone would say – we go stupid.
When teaching, I have to be very careful, because what was in elementary school, where I went, is more complicated and there is more. So far so good. When teaching music, I can’t quite read music. Not that I don’t know them, but somehow there are more of them in those scores, and sometimes I skip a line and sing something else. The choirmaster will recognize it immediately. But, again, if something doesn’t go well for someone here, the teachers pay attention to it, they try the subject matter, or maybe explain the notes to me so that he understands it. And that’s very nice.
Even after teaching or singing, I can come to any of the teachers and ask for an explanation of what I can’t do. Every day is scored, room cleaning is scored. And each college gains or loses points.               We newcomers want us to learn that and stop doing stupid things. Like Clemént, for example, he hid his dirty socks under a mattress, and the prefect who assessed the cleaning figured it out. So we lost a few points. Our prefect then scolded us a bit, but he also explained to us that we can make these jokes, for example, at a scout camp or at home, but this is a cup and every college wants to win it every year.   If we weren’t new, we would already have punishment, such as taking out the trash and cleaning the trash cans for a whole week.
In two weeks there will be rehearsals, on the one hand from what we have learned, such as theory and also vocal, as we sing whether there is any improvement or not.
I also started learning to play the piano, although we don’t have any at home, but I won’t be there that much anyway. But, maybe Papa Noel would bring it to me for Christmas.
I have to laugh a little at the idea.
Now we mainly study music theory, notation, scales, intervals, musical nomenclature and concepts, as well as singing voices, ie their types. I’m still singing soprano, they say it’s violetta. I don’t understand much about it yet. So I just need to know the theory as it is in the textbook.
We also train in the right posture, to be upright, relaxed, calm, deep in breath without lifting our shoulders, we don’t have to exhale into the first tone, have a free throat and speakers, a loose lower jaw and a lot of other.
Sometimes I feel like it’s physical education rather than music. And after the rehearsal, or in the evening and especially the next day, almost everything hurts.
The prefect said that our body would soon get used to it when our attitude and the right habits got into our blood.
And I almost forgot, I decided that every day, or every other day, I would write a letter to the house. Such a diary. I always write when we have time off and in the morning I put the letter in the mailbox at the school reception.
Just, I’m getting used to it.