Část padesátá devátá. Ovce a úmluva.
Vypráví Hynek (11) a spol.
Chlapcům se druhý den ráno nechtělo vůbec vstávat, sice se vzbudili kolem sedmé hodiny ranní, a sluníčko už pěkně svítilo a vysoušelo ranní rosu, ale chlapci po včerejším docela náročném dni, by si rádi ještě trochu poleželi.Avšak takovéto nic nedělání a lenošení není pro čilé a bystré hochy. Tak tomu bylo i v tomto případě. Kluci nakonec uspořádali polštářovou bitvu a radostně se i poprali, tedy soutěžili kdo, koho položí na lopatky a jak dlouho jej tak udrží. Trochu hluku při tom však nadělali. Do jejich pokojíku na ně přišel tatínek.
„Dobré ráno kluci, pokud se vám už nechce spát, tak místo neplechy, bude dobré naštípat nějaké to dřevo do kuchyně. A pokud to budete mít hotové a do snídaně zbyde nějaká ta minuta, tak se můžete jít na rybník vykoupat, je už docela horko.“
Chlapci, jak byli na podlaze zastiženi při pranici, tak vyslechli tatínka a pak se tedy převlékli z nočních košil do trenýrek, triček a jen tak na boso spěchali ke kůlně, kde již čekala jak sekera, tak i hromada špalíků.Domluvili se, že se ve štípání budou střídat, střídat se budou i v nošení košů dřeva do kuchyně. Jak si usmyslili, tak se i stalo. Práce jakoby sama od sebe ubývala a vyskládaná hromádka polínek vyrostla v kuchyni u kamen.
A opravdu, do snídaně zbývala necelá hodinka, společně poklidili kůlnu a vydali se skoro během k rybníku. Ranní koupání ještě žádný z chlapců nevyzkoušel. A tak byli zvědavý, jaké to bude.
„Když už jsem se musel ráno koupat, tak jedině v teplé vodě v neckách, ale to bylo v době školy.“ pověděl Otta
„To je normální, ale nebude voda studená?“ ptal se Tomáš
„Určitě ne, ráno je vzduch vždy chladnější.“ dopověděl Jan
A než se všichni nadáli jejich komplet oblečení, leželo v trávě na břehu a čtyři radostně ve vodě dovádějící naháči, přilákali z nedaleké pastvy malé stádo Ovcí.Některé z Ovcí začali ochutnávat trička a trenýrky, jiné je aspoň pošlapali. Kluci, jakmile tuto skutečnost zjistili, byli z vody venku velmi rychle. Ovce s bečením utekli zpět na louku a chlapci starostlivě začali prohlížet, co jim vlastně zbylo k oblečení.
„No, to bude zase doma mazec“ ukončil debatu Hynek
Co nebylo užmoulané od Ovcí a šlo obléci si na sebe hoši vzali, ostatní ošacení museli trochu vyprat a vyždímat, ale i tak bylo ve špatném stavu.
„A co kdybychom se domu tajně proplížili, a převlékli se do jiných věcí?“ navrhoval Tomáš
„Jo a pak rákoska bude mít posvícení víš, že táta nemá rád, když se někdo snaží něco zakrýt a tak“ opravil Tomášův návrh Honza.
Po příchodu domu je nečekalo nic dobrého, napřed se Anička s chutí začala smát jelikož kluci vypadali jako když projdou dost hustým křovím, samá díra v oblečení a šmouha. Pak maminka spráskla ruce a trochu jim vynadala, že si nedovedou vážit věcí, táta jen tak naoko hartusil, ale jinak se nepozorovaně smál. Kluci se převlékli do čistého oblečení a pak už byla další skvělá prázdninová snídaně.
Dopolední činnost byla jasná a známá ze včerejšího dne. Jde se do školy. Tedy jenom Otta a Hynek, Honza s Tomášem si zatím budou užívat prázdnin. Když procházeli vsí, pan Procházka se skoro s každým koho potkali, dal do řeči, a tak pro hochy to byla dost dlouhá chvíle. Avšak konečně došli do školy. Pozdravili se s panem řídícím a ten je zavedl do docela malé ředitelny. Chlapců se vyptal, co a jak vědí i znají z hebrejštiny. Rozloučil se s panem Procházkou a již se jen věnoval svým novým žáčkům. Kluci za ty dva roky docela pozapomněli dost znalostí, a tak opět mohli vidět hebrejské znaky, věty a opět zkusit číst. Šlo to pomalu, to však nevadilo. Uplynuli asi dvě hodiny, když se s nimi pan řídící rozloučil a domluvil si další hodinu, za dva dny. Bylo před polednem a byl ještě čas do oběda. Chlapci se proto vydali vesnicí a koukali, kde by Tomáš a Honza, mohli být. Našli je u Kolářů, Jakub na ně volal z okna půdy, viděl, jak jdou ze školy.
„Hej, kluci tady jsme, pojďte na horu, jsme tu všichni“
Radostné shledání po skoro nudném dopoledni, přišlo vhod. Kluci byli na půdě, u věcí, které se sem za dlouhé roky nashromáždili. Kluci seděli u stolku a vedle něho byl kufr se spoustou časopisů, Mladý hlasatel, Junák a další podobné.
„Podívejte co máme, tady Jakub to našel tady na půdě“ radostně oznamoval Tomáš, Hynkovy a Ottovy.
„No já to vím od táty, že to tu je. On tyto časopisy sbíral pro mě a sourozence. Musel jsem mu však slíbit, že nic z toho nikomu neřekneme. A tak když už jsme všichni, tak navrhuji uzavřít dohodu, že to opravdu ale opravdu nikomu neřekneme.“ Dokončil svou dlouhou větu Jakub. Kluci nadšeně souhlasili, vždyť je to velké dobrodružství a mohou se v časopisech dozvědět velmi mnoho zajímavého.
„A jak to uděláme?“ ptal se Tomáš
„No já bych třeba šel o půlnoci na hřbitov k umrlčí kapli a tam bychom mohli přísahat“ vyložil svůj návrh Jindra
Kluci souhlasili, začíná další dobrodružství, dostat se nepozorovaně z domu o půlnoci a jít na hřbitov. Po této společné dohodě se již začetli do časopisů. Víc si však prohlíželi obrázky a četli komiksy. Cestou domu k obědu si chlapci povídali, jaké je to prima najít kamarády kamkoliv se přijede a dobré lidi.
„Ale, potkali jsme i zlé lidi a nebyli to jen němci, i někteří naši lidé Češi se nás pokoušeli udat nebo zabít.“ doplnil povídání Otta
„Jen aby už ta válka skončila a my bychom se mohli vrátit domů a najít svoje rodiče.“ povzdechl si Hynek.
Pak už mlčky, každý ve svém zamyšlení došli až domu. V kuchyni to krásně vonělo, a právě se prostíral stůl k obědu, Anička jej připravovala. Chlapci nelenili a taky rádi pomohli, při tom vyprávěli, co všechno od rána prožili.
