Část sedmdesát jedna. Vypráví Hynek (13) a spol.
V zahradě.
Blížila se zima, ale podzimní sluníčko přálo našim přátelům. Škola jim moc času nezabrala, teď v konci války, si občas vyzvedli úkoly a šli domu. Doma se však na učivo pod dohledem maminky museli podívat, úkoly byli občas náročné, protože k nim nebyl výklad učitele, ale aspoň se sourozenci naučili víc přemýšlet nad problémem v sešitu, než budou muset přemýšlet nad svou budoucností, až budou dospělý.
Po takovém domácím školním dopoledni, následoval vždy skvělý oběd z toho, co se dalo ve válečných dnech sehnat.
V podzimních odpolednách chodili kluci rádi do zámecké zahrady, z ní nanosily domu mnoho ovoce a teď se těší na ořechy, až začnou padat. Také kašna jim, ještě když bylo teplo na koupání poskytla mnoho možností k dovádění.
Stromy pomalu v zahradě ztráceli listí a tak šplhat do jejich korun nebylo už moudré, byli by dosti vidět. Kluci se v průzkumu zahrady odvažovali víc a víc k zámku až jednoho dne pronikly do jeho sklepa. Dveře vedoucí dolu do sklepa byli na jedné straně vyvrácené, a když se do nich strčilo, naklonili se na stranu a bylo možno se do sklepa protáhnout.
Na takovou prohlídku se řádně den předem připravili, sehnali kousky svíček ze hřbitova a zápalky. Také si z domova vzali tenký provázek, to aby jej odmotávali ode dveří a našli potom cestu zpět. Večer před průzkumem sklepa nemohli představivostí ani usnout, jak si potichu šeptali, co tam asi může být.
Druhý den po splnění svých povinností vyrazili k zámku. Cestou v jedné ulici narazili na německé vojáky, jak prováděli kontrolu lidí, co procházeli v ulici. Kluci si radši trochu zašli, jen aby se vyhnuli kontrole.
Přes zbořenou zeď se dostali opět nepozorovaně a za chvilku už stály u schodů vedoucích k vyvráceným dveřím.
„Tak kdo půjde první?“ optal se Hynek a hned začal sestupovat po schodech dolu.
Postupně se protáhli dovnitř a chvilku naslouchali, někde kapala voda a jen sklepní chlad a jeho zemní vůně jim prozradil, že jsou tu úplně sami. Malým okénkem do sklepa pronikalo dost světla na to, aby nemuseli zapalovat svíčky. Začali sklep prohledávat, zakrátko se ukázalo, že sklep sloužil asi k uskladnění ovoce a zeleniny ze zahrady.
Byli tu staré lopaty, rýče, motyky a mnoho dalšího zahradnického náčiní.
Chlapci byli trochu zklamaní, každý z nich mněl jinou představu o tom co se ve sklepě najde. Našli průchod do další místnosti a tam už zapálili svíčky, mihotavé světélka vrhali stíny na zdi, na staré skříně a jen na jeden stůl stojící u zazděných dveří, které jistě vedli dál do zámku.
„Kluci, odstrčíme stůl a zkusíme tu zeď, jestli náhodou nepůjde rozebrat.“ Navrhl Otta a hned se všichni naráz odstrčili stůl a jak zabrali, stůl se s velkým hlomozem skácel k zemi, jak byl ztrouchnivělý. Když se rozpadl, vysypal se i obsah jeho zásuvky, mezi nějakými papíry se objevila větší rezavá kovová krabička.
„Jé kluci, co v ní může být?“ řekl zvědavě Jan a hned jí zvednul
Krabička putovala z ruky do ruky a každý zjistil, že je trochu těžká, než by si mysleli. Nakonec Tomášovi krabička vypadla z rukou, a jak dopadla na kamennou podlahu tak se otevřela. Hynek dal pryč víko a vyndal z krabičky předmět zabalený do starého naolejovaného hadru. To co držel v rukou se podobalo pistoli.
Opatrně rozbalovali hadr, až se na světlo svíček dostala opravdová pistole.
Kluci měli velkou radost, velmi opatrně si jí podávali a prohlíželi jí jako by to byla nejvzácnější věc z nějakého pokladu.
„Kluci, co s ní uděláme?“ ptal se Jan
„Co by, necháme si jí a za městem si vystřelíme:“ navrhl Tomáš
„Jo a pak s ní někdo zastřelý nás.“ dodal se smíchem Otta
„Už musíme jít a cestou nikdo o pistoli ani slovo.“ řekl Jan a všichni souhlasili
Opatrně vyšli ze sklepa a zjistili, že se drobně rozpršelo. Cestou přes město dosti spěchali, neboť nechtěli moc promoknout. I tak každý myslel na to, co s pistolí udělají.
Domu přiběhli krátce před večeří, vše proběhlo jako vždy, přivítání se s rodiči, vyprávění co odpoledne prožili v zahradě, ale o pistoli ani o sklepě se nezmínili.
To bylo jejich tajemství.
Rodiče už dávno věděli o hochů, že chodí do zámecké zahrady. Avšak věřili, že se jim tam nic nestane.
Po večeři a po nutné přípravě do školy se kluci tajemně ve svém pokojíku radili co a jak s pistolí. Nakonec usoudili a domluvili se, že zítra opravdu půjdou za město a zkusí z ní vystřelit. Večer se ještě stala jedna událost, z rozhovoru rodičů a sousedů, kteří přišli na návštěvu zaslechli, že proběhla bitva u Dunkerqu, prý je to někde ve Francii. Sousedé to slyšeli v rádiu ve vysílání z Anglie.
A tak pak nečekaně proběhla i jedna polštářová bitva před spaním.