Část druhá – Hrnec plný Pudinku. Vypráví Otta (12). 

Ahoj, já jsem Otta, tedy Ottakar Jacoby. Ale říkají mi Oto, Otíku, Oťas a tak podobně. Tábor na mlýně je fajn, tedy, letní soustředění, jak máme říkat.

Dneska sportujeme a je to i poslední den kdy můžeme získat cenné body v soutěžích. A tak napřed bude něco z atletiky, pak se projdeme v lese i na louky zajdeme to, abychom nějakou tu kytku určili a poznali, nakonec budou plovací závody. Na ty se těším nejvíc, to ostatní bych klidně vynechal.

A vítězná družina vyhraje hrnec Pudinku. Jaký asi bude. Maminka dělávala, pokud na to byli věci, Vanilkový a ten je vám nejlepší. Jsme po snídani, byla vynikající, měli jsme meltu, chleba s povidly a kousek čokolády. Teď na nás čeká ranní nástup, zrovna na něj spěchám ze společné koupelny. A poslední nebudu. Kormorán čte denní plán a říká pár věcí k večernímu klidu. Včera jsme trochu víc nemohli usnout. Včelička nám říká pravidla dopoledního závodu, jak máme být oblečeni, co si sebou vzít, kudy vede trasa, jak se to hodnotí, takže to zase nebude tak náročné, jak jsem si myslel, odpoledne jdeme na hrad. Naše družina Bizonů bude startovat jako první. V plánku máme označené body v lese i na louce. Tam bude nějaký úkol. Tak jako včera, ale bude to jiné. Vždy je to jiné. Naše sportovní oblečení je takové běžné, trenýrky, triko a plátěnky. Taky kšiltovka se hodí, přeci jenom to sluníčko je již horké.

Víme, že nezáleží na čase, ale na správnosti splněných úkolů. A už běžíme, ostatní družiny nás povzbuzují. Za chvilku však mizíme v lese a již je neslyšíme. V lese je krásně, a co jsme toho tu už zažili, každý den něco. První úkolem je přenést na vzdálenost dvaceti metrů, dvacet kamenů o velikosti většího jabka a to po jednom kameni. Ó, jak jsme si mysleli, že to bude jednoduché. Každý kámen byl vždy o trochu těžší a těžší. Vytrvali jsme však a teď už jdeme na další úkol, ten je jednoduchý, z osmi slov složit dvě básničky o dvou rýmech. I to se nám povedlo, tak a už zase můžeme běžet dál.

Takto se úkoly střídali, složitý a lehký. Kominíček to nazval, houpačkový závod. Do cíle přibíháme asi tak po necelé třičtvrtěhodince. Odevzdáváme nějaké ty poznámky a můžeme si odpočinout, než půjdeme atletit. Odpočinek nám vydržel jen chvilku. Pak jsme zjistili, že opět máme spoustu sil a různé hry na sebe nedali dlouho čekat. Poslední na poznávací běh lesem i loukou startovali kamzíci, a oni vám dokázali předběhnout družinu Rysů. Jak jen to všechno dopadne. Nyní odcházíme atletit, jak já říkám. Napřed bude plování na způsob běžný, tedy prsa, kraul a pak ještě něco, ale to jsem si nezapamatoval.

Od Kormorána a Včeličky jsme dostali několik minut na osvěžení ve vodě a pak budou ty závody, voda je prima, docela jsme všechnu okolo pláže do pískově zbarvili bahnem ze dna. Na rybníce je udělaný vzdálený prám, asi dvacet metrů od břehu. Máme k němu plovat napřed prsa a pak zpět kraulem. Vždy celá družina. Tam a zpět. Kašpárek, náš nejmladší má z toho obavu. Ale my mu když tak pomůžeme a nebudeme zbytečně spěchat. To aby nám stačil. 

Jak se ukázalo, jeho obavy byli zbytečné, během pobytu zde na Mlýně se hodně zdokonalil v plování. A nemuseli jsme mu pomáhat. Tak toto úvodní plování bylo úspěšné pro všechny družiny, jak řekl Včelička, těžko to hodnotit, nejlepší jste všichni. Rozhodnou tedy lovy Tresek a vytahování Velryby. To vám je sranda, když lovíte Tresku, to je kolečko – placka z kulatiny, a běžíte vodou, ta vám brání v běhu a vy hodně krát do vody upadnete.

A je to taky vysilující. V této soutěži vyhráli Rysové. My jsme druzí a Kamzíci poslední. Pak se z vody tahala velká kláda – Velryba. Kormorán jí dopravil k prámu a od prámu jsme jí na čas tahali ke břehu. Zde jsme první my!! Huráá. Kamzíci jsou opět třetí a Rysové druzí. Kamzíci se trochu na sebe vadí. Včelička je však povzbuzuje a chválí jejich soudržnost. Je skoro po všem, opalujeme se nebo kluci pobíhají okolo a i dovádějí ve vodě. Kormorán se Včeličkou počítají a počítají, vždy se po nás tak tajemně podívají. Snažíme se zaslechnout nějaké to slovo, ale nejde to jen tak. Vždy když se přiblížíme tak, poodejdou. Nakonec zazněla Kormoránova píšťalka a my nastoupili v úhledný obdélník tak jak, jsme z táborů navyknutí. Poslední stranu obdélníku tvoří Kormorán a Včelička. „Kluci, závodili jste skvěle, dobře a bratrsky, výsledky jsou skoro vyrovnané, kdo však získá hrnec pudinku se dozvíte na hradě. Teď rychle do sprchy, převléct a sejdeme se za chvilku u oběda.“ řekl Kormorán a Včelička dodal.

„Dnešnímu dni Nazdar!“ a my sborově i hlasitě odpověděli ZDAR!

Posbírali jsme svoje oblečení a v plavkách utíkáme do místních sprch, které patří k plovárně. Tam se proměníme v naháče a umyjeme bláto z rybníka, prach i jinou špínu z našich opálených těl. K obědu zasedáme opět čistí, učesaní a s chutí si vzájemně přejeme dobrou chuť. Takový hovězí vývar s nudlemi a k tomu Ryzeto, je báječnou pochoutkou, a nám všem chutná, každý den je jiné jídlo.             I v kuchyni občas vypomáháme, dle potřeby. Třeba loupeme erteple, cibul i připravujeme jiné pochutiny. Nebo, umýváme po obědě nádobí a tak. Dnes však ne, dnes jdeme ještě na výlet.

Po krátkém po obědním odpočinku, již v našich došeda barevných krátkých kalhot a žlutobílých triček s modrou kšiltovkou, vyrážíme směrem na nedaleký hrad Ostrov u obce Ostrov. Je to daleko jen tři kilometry a tak se jde lesem, polními cestami i kousek po silnici. Stejně teď po ní nic nejezdí, a když tak koňské povozy. Jdeme taky podél jednoho potoka, ten je tak lákavý k nějaké té vodní hře, nebo jen ke koupání, že se hned ptáme Kormorána, zda-li by se nenašla chvilka na koupání.

„Nenašla, kluci, nenašla, ale až půjdeme zpět do mlýna, tak se jistě najde.“

A tak se máme na co těšit už teď. Takovýchto zážitků a i jiných se během pobytu ve mlýně prožilo mnoho a každý byl jiný, byl fajn. Je škoda, že už pozítří jedeme domu. To by se toho jistě dalo prožít více. Hrad, vlastně zámek leží nedaleko vsi Ostrov a má stejné jméno. Vítá nás pan majitel, zámecký pán. Na zámku nám ukazuje všechno možné a zajímavé. Nejvíce jsou zajímavé ty středověké zbraně, pak velký sklep. V parku nám nechal připravit menší pohoštění a zde se taky dozvídáme, kdo vyhrál puding k večeři. Při slavnostním nástupu to vyhlásil Včelička a vyhrála jej družina Kamzíků.

Kamzíci radostně jásali a skákali a tak moc se radovali, my ostatní jsme jim blahopřáli i hobla dostali. Druhé místo patří Rysům a my Bizoni máme až třetí místo. I tak je to krásné, jednou vítězíme my, a jednou jiní. Nastal čas na rozloučení se zámeckým pánem a na náš návrat do mlýna.

Cestou k potoku si vyprávíme o zajímavostech zámku, co se nám líbilo, co bychom chtěli mít a že si to taky pořídíme. U potoka ze sebe svlékáme to málo oblečení a hned se vrháme do chladivých vln tohoto malého, ale pro nás velkého potoka. Napřed se cákala voda na každého, potom se začali stavět přehrady a před sluněním na paloučku pouštíme loďky z listí i lupenů. Slunit se musíme, to abychom oschli a nenamočili si oblečení. To však netrvá dlouho, neboť sluníčko sluní hodně, za chvilku jsme usušení, oblečení a cesta do mlýna již netrvá tak dlouho. Tak akorát přicházíme na pudinkovou večeři. 

Kamzíci opravdu dostali velký hrnec pudingu a my ostatní puding v mističkách. To vám byla pochoutka a Kamzíci se do toho hrnce s chutí pustili.Tak nám uplynul předposlední den u rybníka a Panského mlýna. Zítra začínáme balit. Je večer, jdeme se umýt, vyčistit si zuby, vezmeme si pyžamo, nebo noční košile a půjdeme spát. Den byl opět krásný. Moc se mi líbil.