Část třicet devět. Vyprávění pana Wincenta. Vypráví Hynek (11) a spol.
Prosincové sychravé dny, většinou uvěznili všechny děti v zámku. Dopoledne to ještě šlo, byla škola, nějaká ta práce apod.
Odpoledne již bylo na fantazii všech, jak se zbytkem dne do večerky naloží. Odvážnější se vydávali ven do zámeckého parku, ale dlouho tam nebyli. Silný vítr, déšť a občas i první sníh neumožňoval mimo zdi, delší pobyt.
Naši chlapci se jednoho dne vydali za panem Wincentem, Jindrovým strýcem, aby vyzvěděli více. Jindra se na klub optal strýce dřív a až dnes se našel vhodný čas na větší povídání.
Mezi tím hoši pilně pracovali ve své klubovně, nejen že jí dobře opatrovali, ale i sepsali listinu Věrnosti klubu, který si založili po vzoru klubů Mladého hlasatele.
Začali opět psát do kroniky, jak klubovnu našli, co vypátrali o původním klubu, o založení nového klubu a jejich činnosti.
Chlapci se začali zdokonalovat v tábornických dovednostech, teď například se učili určovat stromy a keře bez listí, jindy pořádali turnaj v uzlování, nebo ve stavbě papírových Vlaštovek na čas.
Mnohou inspiraci čerpali z časopisů, které nalezli v klubovně a z knih o táboření a podobně.
Teď nadešla, chvilka kdy se snad, dozví, co se vlastně stalo, s původním klubem a jeho hochy.
„Tak vás hezky vítám, pojďte dál, chlapci.
Jistě si rádi dáte čaj a sušenky.“
Jindra mi povídal, že se zajímáte o ten klub, co sídlil na půdě, v klubovně. On to původně byl Holubník, ale hoši si tu místnost předělali. Holubi zde už stejně nebyli.“
„Jak Jindra povídal, klubovnu jste našli náhodou, měl bych vám to vlastně zakázat, ale budu dělat, jako že o tom nevím.“
„Takže, původní klub měl svojí činnost i po začátku války, ale dobrá polovina těch hochů musela se svými rodiči odejít pryč a ti ostatní se vytratili. Vím, že se mluvilo i o tom, že jejich rodiny odjeli do Anglie. Také se povídá o zatčení celé jedné rodiny myslím, že to byli Hanákovi. Měli prý pracovat pro partyzány, ale kdo ví. Jisté je, že ze dne na den tam už ta rodina nebyla. Té noci ve vsi slyšeli hluk aut, štěkot psů a křik Němců. Takže byli asi zatčeni.“
„Asi jsem vám moc nepomohl, ale kluci to byli šikovní, vzorní v učení i chování.
Ale jedno vám prozradím, bylo to stejní kluci jako vy, taky dovedli udělat pár pěkných rošťáren a občas za to dostali od svých tátů, na holou řemenem.
Naši kluci potom ukázali panu Wincentovi kroniku klubu, povídali o svých plánech a domluvili i pár maličkostí pro svou klubovnu.
Návštěvu ukončili krátce před večeří, to aby stihli ještě zanést kroniku zpět do klubovny.
Večerní program byl opět věnován činnosti v klubovně. Tentokrát chlapci začali s morseovkou. Každý si nakreslil svého pavouka, pro snadnější práci se znaky a postupně se střídali v převádění slov do morseovky a zpět.
Jen všechno co vytvořili, nebo napsali, muselo vždy zůstat v klubovně. Nesměli si to vzít sebou dolu do zámku. Co kdyby to někde ztratily a nepovolaný člověk to našel.
Když večer uléhali do svých postelí, za okny začalo v poklidu hustě sněžit.
