Část čtyřicátá první. Zimní táboření. Vypráví Hynek (11) a spol.

Nový rok 1944, přinesl nejen sněhovou nadílku a sní i radost všech dětí, vždyť pobyt venku na sněhu je tak skvělý, koulování, sáňkování, stavění sněhuláků a hradů. Na zamrzlém rybníce se bruslí a tak dál.Konec Ledna přinesl i trochu smutku, polovina dětí končí na zámku v léčebně svůj pobyt.                  

Za nedlouho přijedou nové děti. Naše parta hochů však zatím zůstává pohromadě. Ne však na dlouho, k létu pojede domu Ondra, Péťa a Honzík. Již teď by měli jet, ale Jindra přemluvil na žádost chlapců strýce, aby mohli ještě zůstat.Pan Wincent po několikerém telefonování a po poradě s jejich rodiči, oznámil chlapcům radostnou novinu, že mohu ještě zůstat. Nejvýše však do léta.Ve volnu byl jejich klub „Kamarádi“, bud v přírodě, nebo ve své klubovně. Jednou Jindra četl časopis Mladý hlasatel a našel tam článek o zimním táboření. Jindra chlapcům článek přečetl a všichni souhlasili s návrhem, že to musí vyzkoušet.

„No jo, ale to se dozví i ostatní děti a budou to chtít taky zkusit.“ řekl pojednou Hynek        

„Nebojte, zajdu za strejdou a něco vymyslíme, mnoho dětí si to vyzkoušet chtít nebude a někteří ani nemohou.“ odpověděl Jindra

Zbytek pozdního odpoledne se nesl v plánování co ze sněhu postavit, zda iglú, nebo nějaký, něco jako hrad. Nakonec vznikl nakreslený plánek přístřešku s kostrou z kulatinek a obležený sněhovými kvádry. 

„Co vybavení, v čem budeme spát.“ ptal se Vašek 

„Tak si v knihovně půjčíme nějaké knížky, které napsali polárníci. Tam jistě najdeme nějaké návody co a jak.“ přišel se svou Lukáš, který velmi rád četl všechno, co bylo jen trochu dobrodružné a zajímavé.

Jak kdo řekl, tak taky udělal, Jindra dohodl jako by léčebný plán na stavbu přístřešku ze sněhu a přespání venku v zimě. K tomu byli vybráni další chlapci, nebo se i sami přihlásili. Děvčatům takovou zkušenost zatím pan Wincet nepovolil. 

„Až, jak dopadnete vy, Jindro. Dívky jsou slabší než vy chlapci. Uvidíme, sám jsem na to zvědav.“ pověděl Jindrův strýc, pan Wincent

Do týdne stály přístřešky čtyři, každý pro čtyři hochy. Postaveny, byli podle návodu v jedné knížce, kterou v knihovně našel Lukáš. Zbývalo jen opatřit dostatek dek a něco jako spací pytle, s tím si poradili ostatní zaměstnanci léčebny. Navíc podlaha přístřešku byla pokryta slámou. Vybraní chlapci a tajný klub Mladého hlasatele, se snažili využít čas k otužování svých těl pod pečlivým dohledem lékaře, pana Wincenta. Ranní sprchování studenou vodou bylo pro některé hochy, dle jejich reakce na vodu a následném povídání, bylo k nepřežití.

Ranní rozcvičky ve sněhu a v mrazu, jen v trenýrkách, kupodivu nikomu nevadili. Účastnili se jich i ostatní chlapci, kteří přespávat ve sněhových přístřešcích nebudou. Tak trochu vybraným hochům i záviděli a snažili se je přemluvit na tajné přespání. To však Jindra a ostatní odmítali, protože by to pokazilo důvěru, kterou jim Jindrův strýc věnoval.

Nadešel den „D“, ráno vybraní účastníci zimního denního pobytu mimo budovu, se nastěhovali se vším potřebným do svých sněhových přístřešků. Samozřejmě se běžného denního programu účastnili, jen s tím rozdílem, že si vařili sami na ohni z konzerv a tak podobně. S blížícím se večerním stmíváním, se k některým chlapcům dostavila i úzkost, a drobný strach.      

Avšak jejich hrdost jim nedovolila to vzdát.    Po společné večeři, poseděli u ohně a pak se rozloučili s panem Wincentem, který jim popřál dobrou noc. Za chvilku šli do svých sněhových domečků. Na nebi svítily hvězdy a měsíc sliboval mráz. Přístřešky byli, vybaveny slaměnou podestýlkou, několika vrstvami dek a pak byli k dispozici deky k přikrytí.  Na radu Jindry se všichni převlékli do jiného oblečení, jelikož v tom v čem po celý den chodili, by je v noci chladilo. Drobně propocené oblečení, to umí zcela dokonale. A pak po celodenní venkovní námaze a všech těch přípravách konečně spali venku, v zimě, v přístřešku. Kupodivu se ráno probudili svěží a bez pocitu zimy. Dokonce se účastnily i ranní rozcvičky, jak se stalo dávno zvykem, jen v trenkách a bosi.

V následujících dnech po těchto dobrých zkušenostech, si zimní den a přespání vyzkoušeli i dívky.         Také s nadšením a úspěchem.  

Za zmínku stojí, že v dalších letech se tato činnost zapojila do léčebných procedur. 

Vraťme se však k našim dětem do období druhé světové války, co přinesou další dny?