Část padesátá první. V biografu a v rybníku. Vypráví Hynek (11) a spol.

Bylo k večeru, když jsme se vypravili do kina. Sourozenci Procházkovi byli oblečeni lépe než my, ale komu by to vadilo. Anička měla krásné žluté šaty s mašlemi, a jak už to bývá my kluci školní oblečení, krátké kalhoty, sáčko a různé košile.
Cestou nás, hochy musel pan Procházka napomenout, jelikož jsme si začali s kamínky jenž, byli na cestě hrát fotbal.
A že boty nejsou zadarmo.
V kině bylo už spousta lidí i dětí, Jan s Tomášem by nás nejraději seznámili se všemi svými kamarády, ale museli poslechnout rodiče, v tom, že na to bude dost času jindy.
Každý jsme dostali Eskymo, nebo něco v tom smyslu, válečná zmrzlina chutnala i tak. Napřed promítali válečný zpravodaj, to nás moc nebavilo. Zato film Emil a detektivové byl prima.
Ještě cestou domu jsme si o něm povídali a jistě se o něm bude povídat i ve škole.
Rodinná pohoda pokračovala i doma. My děti jsme si ještě hráli na Emila a detektivy, tatínek se začetl do novin a poslouchal při tom rádio, maminka cosi tvořila v kuchyni a pak začala zašívat potrhané oblečení.
K deváté hodině jdeme spát, napřed večerní mytí a čištění zubů, dostali jsme nové zubní kartáčky a máme i vlastní kelímky. Jinak koupelna je velká, takže si nepřekáží nikdo. Samozřejmě se to neobešlo bez občasného cákání vodou na bratra.
Bude to naše první noc v novém domově. Kluci tady na spaní nemají noční košile, ale pyžama, což je pro nás novinka, jelikož jsme nikdy v pyžamu nespali. Většinou v noční košili, nebo v oblečení.
Pyžama jsou po Janovi a už se pod nimi nenosí žádné prádlo, pod noční košilí taky ne. A jak se ukázalo, pyžama jsou skvělé a lepší než košile.
Ještě než jsme zhasli lampičky, tak jsme si povídali, o tom co bylo, kde jsme všude byli a co se nám přihodilo a tak.

„Otto, Hynku vstávejte, už je čas na zkoušku“ probudil nás hlas a cloumání Jana.

Zpočátku jsme nechápali o jakou zkoušku jde, ale pak jsme se upamatovali. Když jsem se podíval na budík, bylo kolem půlnoci. Kluci tedy nekecali a s tou zkouškou to myslí vážně.

„Nemusíte se oblékat, sešplháme oknem do zahrady“ řekl Tomáš a už byl v okně.

Chlapecký pokoj měl výhodu, že okna vedla na plochou střechu a pak se dalo po konstrukci pro pnoucí rostliny sešplhat až na zem.
„To je docela dobrý a dobrodružný“ řekl Otta

„Psst, pojďte za mnou“ ukázal nám Jan

Když jsme došli k rybníku, bývalému bazénu, byl tam už i Tomáš. Rybník ve tmě vypadal větší a černější.

„Vidíte tamten žebřík, co vede z vody?“ optal se Jan a hned pokračoval
„Tak až tam doplavete a tamtudy vylezete ven, pak se přes Kopřivy vrátíte sem“

„No nevypadá to až tak složitě“ řekl Otta a už z cela nahý vlezl do černé vody, já jej následoval hned, jak se mi podařilo rozvázat tkaničku od pyžama okolo pasu.

Otta mně čekal u žebříku na druhé straně a pak jsme se vydali přes mladé již vzrostlé Kopřivy k Honzovi a Tomášovi.

„Pamatuješ, jak jsme nahatí utekli Němcům“ optal se Otta a trochu se zasmál
„Jak by ne, tohle je procházka růžovým sadem“ odpověděl jsem a šlápnul jsem přitom bosou nohou na šlahoun staré Ostružiny. Ostny se mi bolestivě zapíchli do chodila. Trochu jsem uskočil a hned jsem zakopl o kámen, který v té tmě nebyl vidět. Při tom jsem spadl do Kopřiv prorostlých Ostružinami.

„Au, to to pěkně začíná“ skoro jsem chtěl být naštvaný, ale nakonec mi to přišlo k smíchu, tak jako Honzovi a Tomášovi. Kteří to ve tmě viděli a potichu se smáli.

„Teď když jste zvládli první koupání v našem rybníku tak teď musíte složit přísahu, že o tom všem nikomu nepovíte“ pověděl Honza a my hned každý sám za sebe slib složili.

Dobrodružná noc byla zakončena návratem do našich postelí a spánkem až do rána.
Ranní sluníčko však ukázalo i druhou stránku této zkoušky, já i Otta jsme byli špinavý od bahna z rybníka a navíc já jsem byl ještě poškrábaný od včerejšího pádu do Kopřiv.

„To je normální, po koupání v rybníku se sprchujeme“ pověděl Tomáš, když viděl, jak vypadáme.

A tak jsme se všichni odebrali do koupelny, to aby to nebylo moc nápadné a v očekávání, že poteče teplá voda ze sprchy, jsme se dočkali ledové vody.

„Ráno teplá ještě neteče, to až večer jak táta zatopí“ informoval nás Honza

„Ta voda v rybníku byla teplejší, tohle je ledárna“ pověděl jsem a všichni jsme se zasmáli.