Vladislav, nebo-li Láďa a Miloš, nebo-li Míla jsou dvojčata. Téměř k nerozeznání, jen jejich rodiče to dobře dokážou. Skoro hnědé vlasy, modré oči, štíhlá postava a výška odpovídající věku jedenácti divokým chlapeckým rokům. Chlapci vědí, že je cizí člověk stěží rozená, který je který a tak této skutečnosti občas využijí. A občas se jim to i nevyplatí. Třeba když se mělo jednou jít k zubnímu lékaři. Láďa j e statečnější a nebojí se zato, Míla tam nešel. Ale jednou do roka se musí. Míla zkusil za sebe poslat bráchu, avšak to nevyšlo, pan zubař na to jednoduše přišel a odměnou pro oba bylo otcovské káznění, tedy poučení a výprask. V oddíle dvojčata rozeznají, jen když se projeví jejich povahy. Statečnější Láďa jde do všech bojových her s nadšením a velikou vervou, kdežto Míla si také rád zahraje, ale opatrně a občas tím nazlobí hochy v družině. Dále se dvojčata Láďa a Míla dají rozeznat plně při plavání, nebo sportování, nebo při činnosti jen v trenýrkách. Jelikož Míla má na pravé lopatce mateřské znamínko velikosti hrášku a to Láďa nemá. Chlapci také rádi zkoušejí, zda je ostatní rozeznají, třeba se prohodí v postýlkách ve svém plátěném domečku a na hlídku pak jde ten, který by neměl. A tak podobně. Jednou se prohodili i v družině na závodech o všestranného bojovníka oddílu. Pokud byl ke sportovní disciplíně volán jeden z nich, šel místo něj ten druhý a naopak. Dohru to mělo drobnou sourozeneckou pranicí, jelikož v několika disciplínách uspěl Láďa, ale ve skutečnosti to byl Míla. Avšak nášivku na skautský kroj získal Láďa. Nakonec byli chlapci potrestáni tím, že se jejich sportovní výsledky zrušily. A po čase měly možnost vše napravit a zasloužit si svou nášivku. Zde na táboře se chlapci domluvili, že pokud půjde o sport, nebo dovednosti, tak budou hrát poctivě a nebudou si to navzájem kazit. Na tom ostatním se vždy domluví, kdo kam a co za druhého ten první udělá, nebo čeho se bude účastnit. Míla rád čte všelijaké dobrodružné knížky a tak jednou dlouho do noci s baterkou pod spacím pytlem četl a četl až skoro do třetí ranní hodiny. Pak jaksi usnul. A ráno měl jít na nákup do vsi ještě s Ondrou. Bylo šest hodin ráno, sluníčko už pečlivě prohřívalo louku a první plátěné domečky. Míla byl buzen Ondrou, ale vstávat po skoro probdělé noci se mu nechtělo. Tak opět zkusil metodu dvojčatům vlastní, vydával se za svého brášku Láďu. Ondra tedy ve snaze splnit zadaný nákupní úkol, budil skutečného Láďu. Ten když se dozvěděl, že má jít do vsi, chvilku přemýšlel, jelikož věděl, že jej Míla nechal schválně vzbudit. Podíval se na něj, ale ten již opět spokojeně spal. Tak na ten nákup šel. Po návratu ze vsi tábor pomalu vstával, ještě nebyl budíček, kdo nespal opatrně a potichu mohl jít třeba do lesa a tak podobně. Hlavně nikoho nevzbudit a pak být včas na rozcvičce. Láďa nabral do ešusu ledovou vodu z potoka a vrátil se do svého plátěného domečku. Odhrnul z Míli spacák a pomalu drobným pramínkem lil ledovou vodu, Mílovi na čelo. Chvilku se nic nedělo, pak si občas Míla setřel vodu z obličeje, ale spal dál. Když v ešusu skoro nic už nebylo, tak se vzbudil. Překvapen se nezmohl na slovo. Až když si uvědomil situaci.
„Co, to děláš?! Proč na mě leješ tu vodu?“ „To, aby jsi věděl kdy máš jít spát a kdy vstávat.“ Zvolal na Mílu Láďa a utekl z domečku, jelikož Míla se jej snažil chytit.
Co zbývalo, tábor to už za chvilku věděl a čekal, jakou odvetu vymyslí Míla. Míla nevymýšlel nic, byl si vědom svojí chyby. Po rozcvičce vše co bylo mokré, odnesl sušit na sluníčko. Polštářek, slamník a pyžamo. Aspoň se pod postelí po dlouhé době pořádně uklidilo. Jak využít toho, že má v družině dvojčata vymyslel rádce družiny Bobrů, Matěj. Pro scénku k táborovému ohni představoval Láďa odraz v zrcadle a Míla, člověka, který se do toho zrcadla dívá a dělá před ním legrační pohyby i posuňky. Scénka se povedla a sklidila zasloužený úspěch i potlesk. Prostě nějaká ty dvojčata v každém oddíle být musí. Přináší to plno legrace a i trochu starostí. Když se k svačině vydává pudink, jsou schopni přijít si i pro nášup s tím, že jeden už tu byl a druhý tedy on ještě ne a naopak. Takže pozor na dvojčata.
