Příběh druhý.
Hrneček, Kopřivy a krátké kalhoty.  Mug, nettle and shorts.

Je ráno, je krásné táborové ráno. Sluníčko už dávno vstalo a vesele svítí z oblohy dolu na zem a na stanový skautský tábor. Dnes budou mít kluci první rozcvičku, ranní služba již budí tábor, otevírá stany a do každého volá, že je již čas vstávat a připravit se na ranní cvičení.
Pravda ne každý hoch s radostí vstává z vyhřátého spacáku, aby si protáhl tělo.
I tak je za chvilku venku celý chlapecký národ. Rozcvička je na louce a jediné oblečení jsou trenýrky. Cvičí se na boso. Ke konci protahovacích cviků přijde na řadu koulení sudů z nedalekého svahu, tráva je samá rosa a za chvilku jsou i kluci samozřejmě úplně mokří.
Po rozcvičce každý spěchá do stanu pro ručník, hřeben a suché prádlo. V umývárně je už skoro plno a zde začíná Ondrův příběh z plátěného domečku číslo dvě. Ondra je třináctiletý kluk, trochu rád pomalejší v pohybu. V umývárně na potoce již byla prkenná podlaha tak mokrá, že lehce uklouzl a sjel po zadní části těla až do potoka. Ledová koupel jej dokázala zmobilizovat, natolik, že byl rychle na nohou a z vody venku.

Chlapci se drobet smáli, povídali se radostné průpovídky na Ondrův účet. Ondra se taky smál a povídal, že ranní mytí má za sebou. Jakmile se učesal a převlékl do suchého vydal se do svého stanu.
Tam již zápolil s krátkými kalhotami Pepík, dvanáctiletý spolubydlící, ne a ne se do nich správně dostat, snad se scvrkli přes noc, či co. Vztekal se Pepa na kraťasy. Ondrovi stačil jen jeden pohled a povídá. „Oblékáš si je naruby.“ Pepík pochopil kde je problém. Za chvilku byli již oba na cestě do jídelny, jelikož snídaně je velmi žádoucí po ranním vstávání.
Nebyl by to náš Pepík, aby něco nepostrádal, nebo udělal jinak než ostatní.
Teď si při pohledu na nalévání bílé kávy do hrnků, vzpomněl na ten svůj hrneček. Včera s ním podložil jednu stranu poličky, s tím, že to dnes dokončí. Ale, hrneček potřebuje. Vydal se pro něj do stanu. Chvilku přemýšlel, čím by hrneček v jeho funkci nahradil, ale nic jej nenapadlo. Pozorně zkoumal, jestli by polička bez podpírání hrnečkem nespadla a rozhodl se učinit odvážný pokus. Hrneček vytáhnul a polička kupodivu byla na svém místě a nechystala se spadnout. Držela za jednu nahodilou třísku, kterou Pepík neviděl.
Radostně vyběhl ze stanu a za ním se ozval hlomoz. To se polička sesunula k zemi.

Ale co, mávnul nad ní v duchu Pepík rukou a běžel na snídani.
Co naplat, že Ondra nebyl spokojený, když kvůli poličce přišli o body a kluci jim začali říkat greenhorni. Sice nevěděl co to znamená, ale prát se nechtěl. Tak na to nereagoval. Radši poličku opravil a body za úklid snadno doženou. Snad.
Dopoledne proběhlo v celku dokonale skautsky, cvičení a hry s busolou, přepalování provázku na čas a před obědem koupání v potoce, kde se před polednem konečně dostavěla hráz. Takže voda vystoupala koupajícím se klukům až k pasu. A šlo udělat i několik plaveckých temp. Stejně však k večeru půjdou do nedalekého rybníka.
V průběhu poledního klidu se obloha zatáhla a oznamovala, že bude bouřit, nebo aspoň pršet. To však nikomu nevadilo, denní program běžel dál. Ondra s Pepíkem se nabídli, že ve svém volnu postaví sušák na prádlo. Vůdcové souhlasili, a když se jim to podaří, získají mimořádné body.
V odpoledním programu, než začne bouřka, nebo déšť, celý tábor směřoval na vrch Baba, každá družina pod jiné trase a která tam bude dřív, získá sladkou odměnu. Všichni kluci v družině Bobrů, se vybavili na cestu vhodnou obuví, oblečením a nezbytnou busolou i mapou. Jen Ondra jaksi na botky zapomněl.
To poznal až na kamenitém a drsném povrchu části lesa pod vrchem. Ono se mu šlo po trávě a mechu fajn, bylo to prima. Teď však zdržel svou družinu o hodný čas.
Za to mu kluci slibovali mučení ve stylu divokého západu. Tedy pokud nebudou aspoň druzí. Nakonec dorazily opravdu až druzí, první družinou byli Čápi.
Jen zahlédli jak se vzdalují, zřejmě k dalšímu úkolu.
Na listu bylo šifrou napsáno. U potoka a u Dubu najdete další list.
Vydali se proto až k potoku, zde bylo však mnoho Dubů. Chvilku dalo přemýšlení a hledání listu práci, ale kde nic tu nic. Pak si Pepík vzpomněl, že nedaleko tábora roste velmi velký Dub a je blízko potoka. Všichni se rozběhli k táboru a k Dubu.
A opravdu v jeho koruně vyseli ještě tři listy. Opět jsou tedy druzí. Na strom vylezli dva hbití chlapci a list opatrně hodili dolu k zemi. Ladným pohybem se pomalu ve vánku snášel dolů a do bujně rostoucích Kopřiv.
„No, a kdo tam teď vleze!“ rozčiloval se nejmladší.
„Já tam vlezu.“ Nabídnul se Ondra a opravdu vstoupil do kopřiv, sahali mu až po ramena a jejich stonky byli silné jak tužky. Taky pociťoval každé jejich žahnutí. Vlézt v trenýrkách a tričku do takové džungle, je trochu odvaha. Po dvou metrech byl u listu, ten spadl až na zem. Ondra věděl, že se bude muset jakoby do kopřiv potopit. Už se mu nechtělo trpět, chvilku se rozmýšlel. Nakonec zaslechl pobídku kluků, co že mu to tak trvá. Takže se rychle sehnul a list zvedl. Ani v tuto chvíli nebylo jeho tělo ušetřeno od mnoha žahnutí. Když vyšel ven, byl červený jak rak. Kluci jej obdivně chválili a mnohý z nich tajně trochu záviděl Ondrovu odvahu. Ondra si chtěl ochladit popálená místa v potoce, ale rádce Bidlo, mu vysvětlil, že by to bylo ještě horší. Ať vydrží ještě chvilku a uvidí, jak to přestane pálit a svědit. Nakonec v azimutové soutěži zvítězili Čápi. Bobři byli druzí a to i Díky Ondrově odvaze. Den byl zakončen velmi oblíbenou činností, koupáním v nedalekém rybníce. A nebylo to jen takové obyčejné cákání ve vodě a dovádění. I plavecká soutěž byla uspořádána, v ní vyhráli Netopýři. Před západem slunce se táborníci odebrali do svých stanů, jednak se usušit, převléci z plavek a vzít si na sebe skautský kroj. Zde opět trochu se svým krojem zápasil Pepík. Tentokrát kluci zjistili, že Pepíkovi kraťasy jsou malé, jaksi hoch povyrostl a i ostatní ošacení se trochu zmenšilo. Nakonec se vždy vše podaří dobře obléci, ale některé části oděvů jsou opravdu na těle vypnuté na knop. Stopaři mají ve zvyku, jít hned po večerním nástupu a hodnocení dne, rovnou na večeři, v krojích. Tak tomu bylo i dnes, jenže jakmile se Pepík se svým esšálkem posadil na lavici, ozvalo se hlasité prasknutí. To Pepíkovi, krátké kalhoty ve švu, v rozkroku povolili a rozdělili se na dvě půlky. Jídelnou zazněl smích a kupodivu se po mírném zděšení, smál i Pepík. A jak to dopadlo? Vůdce oddílu si před večerkou vzal Pepíkovi kraťasy, že zajde zítra do vsi a navštíví místního krejčího, který si vždy s látkami a vším podobným umí poradit. Když Ondra s Pepíkem ve svém stanu usínali, nestačili se divit, jaký že to byl dobrodružný den. Ondra při každém pohybu o tom nepochyboval. Kopřivy o sobě dávali vědět i teď. Pepík se občas zasmál příhodě s krátkými kalhotami a pomalu se oba těšili na svojí dnešní první noční hlídku.