Příběh dvacátý druhý. Indiánské hry. / Indian games.

Blížil se už závěr tábora a sním, přišli ke slovu Indiánské hry. Tedy soutěže v tradičních i netradičních disciplínách. Večer před tím bylo velké povídání u večerního ohně o původních obyvatelích Ameriky, jak žili, jak se oblékali, jak vychovávali děti a také o indiánských válkách a dovednostech. Hynek s Patrikem, z plátěného domečku číslo deset si nenechali uniknout ani slovo. Vždyť to by bylo to, co by chtěli pořád dělat, být Indiány, lovit Bizony, prožívat dobrodružství a tak podobně.
Vedení oddílu pak vyhlásilo na zítřek den Indiánských her. A první soutěží bylo, přijít už na rozcvičku v Indiánském oblečení a být v něm oblečen po celý den. Starší chlapci už z let minulých ledacos znali a na hry se vždy těšili. Také věděli, jak vypadá Indiánské oblečení, tedy oděv původních obyvatel Ameriky. Ti co to zatím nevěděli, nebo neznali se podivovali nad úplnou jednoduchostí takového oděvu. Dozvěděli se, že se tomu říká bederka a je to vlastně opasek, buď obyčejný, nebo z provazu anebo jen pruh látky, který jako opasek slouží. Vlastní oděv nahrazující trenýrky je pak široký na dvě dlaně pruh látky, nebo kůže a o délce takové, která se rovná výšce osoby. Může být samozřejmě i kratší, ale ne moc. Jelikož se tento pruh látky, protahuje mezi nohama a pomocí opasku pak připevňuje k tělu. Ty splývající volné konce se nazývají flapy a ta část co má co zakrývat se nazývá slipová část.
Některým hochům se to moc nezdálo, měli představu o oděvu z Rákosí nebo jiných rostlin. A tak byli překvapeni jednoduchostí.

Patrik s Hynkem ještě před večerkou vyrobili své bederky, z plátna co měli na ruční dovednosti a hned se taky vyptali, zda-li je mohou pomalovat. Měli představu o vyzdobených bederkách. Vůdcové oddílu pro takovéto množství otázek položili do jídelny skvělou knížku o Indiánech s mnoha obrázky a s velkým množstvím textu. Avšak byla to angličtina. Kdo jí aspoň trochu ovládal, překládal všem, co tam je pod obrázky napsáno.

Nadešel čas večerky. Avšak mnoho plátěných domečků dlouho do noci svítilo a táborem se nesl šepot. Vždyť začalo dobrodružství a do rána zbývá jen málo hodin. Vytvářeli se bederky, šily se legíny i nejedna vhodná košile byla přetvořena v halenu, bez límce a rukávů. Co na tom, že doma od rodičů bude mela za poničenou košili.
Sotva ulehli už tu bylo ráno, sluníčko prohřívalo louku a nedaleko lesa se ještě vznášel ranní drobný mlžný opar, z jednotlivých plátěných domečků vybíhali chlapci v bederkách, jen aby stihli nástup na rozcvičku. Někteří se však opozdili, ono obléci se do bederky hned na poprvé není jen tak. Avšak trocha píle a šikovnosti i rada pomohli.
Rozcvička byla napůl na louce i napůl v lese. Dnes někteří chlapci vyzkouší výhody i nevýhody bederky.

Po ranním nástupu, který byl samozřejmě ve skautských krojích a vztyčení státní vlajky, začali Indiánské hry. Kluci se opět převlékli do bederek, případně si na sebe vzali haleny z košil a i legíny z obětovaných tepláků nebo na rychlo ušité z plátna.
První hrou, s kterou se seznámili, byla Muhmohwa, boj u kůlu na nože. Nože byli samozřejmě gumové a jejich ostří natřené červenou barvou. Pravidla jsou jednoduchá. Jste u kůlu a k němu jste přivázáni asi třímetrovým lanem, taktéž váš soupeř. Vaším úkolem je zasáhnout soupeře nožem buď do ruky, nebo do nohy, do zad a do těla. Pokud jej zasáhnete nožem do ruky, už jí nemůže používat a dá si jí za záda. Pokud soupeře zasáhnete do nohy, musí poskakovat jen po jedné a zásah do zad nebo těla, znamená vyřazení soupeře.
Muhmohwa bavila hochy velmi, byli zde chvíle velkého smíchu až za břicho popadání, ale také minuty napětí, jak zápas dopadne. Jak se ukázalo, stačila jen pouhá maličkost a byli jste poraženi.

Další zajímavou hrou byl Lakros a Shinny. K těmto hrám si chlapci museli vytvořit, Lakrosové pálky a hole pro Shinny. Shinny je obdoba pozemního hokeje a Lakros, neboli Bagataway, něco jako tenis avšak jen s tím rozdílem, že míček musíte chytit do síťky a zase jej vyhodit dál.
Dopoledne uběhlo jako voda, ani se nikomu nechtělo jít na oběd, nebo mít polední klid. Někteří mladší chlapci dováděli s noži na Muhmohwu a tak za narušení poledního klidu, budou umývat po večeři nádobí.
Odpolední část Indiánských her byla věnována lovu. Každý si vytvořil svůj oštěp. Po lese totiž byli rozmístěny terče v podobě zvířat. Nebylo jednoduché se k nim dostat nebo je ulovit a získat tak cenné body. Jednou byl terč Veverka moc vysoko na stromě a bez společných družinových sil by jí neulovili. Jindy se u rybníka cachtal Bobr a kdykoliv k němu někdo šel, zapadal do bahnité půdy neboli bažiny. Nebyl to zrovna jednoduchý lov.
Po návratu z lovu do tábora, vypadali někteří lovci jako skuteční divoši.

Závěr krásného dne patřil koupání v rybníce v bederkách, jak bylo vidět, někteří chlapci nevěřili, že je to možné. Ocenili také rychlost s jakou bederky na sluníčku uschly. Vodní hra, kdy měli doplavat na prám, z prámu hodit smyčku lana na zatlučený kůl na břehu a přitáhnout se zpět ukázala, že to není tak jednoduchý úkol.

„To byl dneska docela těžký den, ale byl fajn.“ Říkal Patrik, když skládal svou bederku do torny.
„Škoda, že tábor nemůže být celý Indiánský.“ Doplnil Hynek a noční sny byli právě z takového tábora.