Káznění a vysvědčení. / Preaching and school report.
Část padesátá čtvrtá. Káznění a vysvědčení.
Vypráví Hynek (11) a spol.
Když se na sebe podívali, uvědomili si, že návrat domu nebude zrovna veselý.
Cestou přemýšlely, co by mohli říci, aby to všichni zvládli, protože věděli, že se rodiče budou velmi zlobit.
Nakonec však usoudili, že řeknou, jak to doopravdy bylo.
Nedaleko domu Procházků se rozloučili s Josífkem a Ondrou, šli totiž do jiné části města, a asi je čekalo doma, něco podobného co naše hochy.
Rodiče Procházkovi si vyslechli, co jejich chlapci vyvedli a pak jednak, dostali kázání a poučování, co z toho mohlo být a ještě může být. Nakonec na pamětnou každý dostal třikrát pořádné plácnutí na zadek.
„Tím považuji vše za vyřízené a teď se běžte balit, zítra po vysvědčení se jede na letní byt do Borohrádku.“ Uzavřel vše pan Procházka.Kluci ač byli z toho všeho, co se událo smutní a tak trochu i popotahovali, najednou radostí ožili a jak mohli, běželi hned balit batohy na prázdniny.
„Čekal jsem, že to bude horší a to že jedeme hned zítra po vysvědčení do Borohrádku je asi útěk.“ Zavedl hovor na to, co je čeká o prázdninách Tomáš.
Tatínek s maminkou ještě chvilku probírali, co všechno se mohlo stát a nakonec nad tím mávli rukou.
„Kluci já se vám tak těším na rybník, že si ani sednout nemůžu.“ povídá vesele Honza
„Ty si myslíš, že my si jako po tom výprasku sednout můžeme jó.“ Oponoval mu také radostně Hynek
„Měl jsem větší strach, myslel jsem, že nás váš táta, pošle zpátky do ozdravovny“ říkal Otta
„To by vám neudělal, už jste naši bráchové a tak jste synové našich rodičů a tak slíznete vše, co společně nadrobíme“ zakončil hovor Honza.
Nakonec povídali o letním bytě, kde to je a co tam v okolí je, o rybníce, o lesích a o všem co je na prázdninách asi potká. Když měli zabaleno a vše připraveno, odebrali se kluci do koupelny, aby se na zítřejší slavnostní předávání vysvědčení náležitě upravily. Teprve teď si všimli všech možných šrámů, škrábanců a modřin na svých tělech. Ty poslední tři šrámy nalézající se na zadnicích radši nehodnotili. I tak byli s dnešním dobrodružným dnem spokojení.
V noci se každému, zdál sen o Třešních, kůlně a každý sen měl i jiný děj a závěr.
Hoši vstávali do slunečného rána, celý rozlámaní, včerejší dobrodružství bylo znát. I u snídaně se na židlích jaksi vrtěli. A do školy šli radši dřív.
Celý den se ve škole o ničem jiném mezi žáky nemluvilo, než o bitvě s Německou mládeží a jak vlastně prohráli. Povídalo se, že si Patočku vyzvedl otec, když jej šel hledat, protože se dlouho nevracel domu. A neskončilo to jen u šťastného shledání, ale i výpraskem a dlouhým kázáním o hrdosti německé mládeže a lidu.
Toto vše se žáci dozvěděli od svých kamarádů, od sousedů a od rodičů, během rána.
Samozřejmě si každá strana něco přidala, nebo ubrala. Tak či, tak, bylo to veřejným tajemstvím.
Sourozenci Procházkovi měli krásná vysvědčení a ani Otta s Hynkem se nedali zahanbit, také jejich vysvědčení patřilo k lepším.
Po posledním zvonění všichni žáci školy, kvapem opustili školu a rozutekli se na prázdniny.
Po návratu domu, byl připraven menší slavnostní oběd, pak se hned šlo na odpolední vlak do Borohrádku.