Část sedmdesátá sedmá. Vypráví Hynek (13) a spol.
Květnové události.

Duben uplynul jak voda a Květen přinesl nádherné jarní počasí, všechno co mohlo, kvetlo a vzduch byl provoněn skoro blížícím se létem. Aspoň tak se na letní čas těšili děti.
Květen však pro všechny obyvatele Pardubic přinesl i velké změny v trvání války. Již každý dávno věděl, že v Praze vypuklo povstání a že německá armáda je na ústupu. Válka končila.
I zde v Pardubicích vše začalo okolo 8.Května. Kdy se lid vydal do ulic a ne některých místech se začali stavět barikády, byli to však ojedinělé akce. Většina německých vojsk už byla na cestě z města. Prchali před blížícími se Sovětskými vojsky.
Naši kamarádi se tajně jeden den vydali do ulic. Potkali svoje spolužáky a po společném rozmlouvání, začali v jedné uličce spolu s místními obyvateli stavět barikádu. Nosili staré harampádí z kůlen, dovlekli velký vůz a z rozbitých budov přiváželi cihly a to co zmohli.
K polednímu byla hráz napříč ulicí dost velká a děti i naše parta byli posláni pryč, domu. Jelikož se blížila kolona německých aut.
Chlapci se rozhodli neuposlechnout a schovali se do nedalekého průjezdu, odkud pozorovali blížící se dění. Nekonalo se však nic. Němci svoje auta otočili a jeli najít jinou cestu.
Kluci proto šli radši domu. Na zahradě pak hráli nejrůznější hry, nebo v kuchyni poslouchali rozhlas, ten však toho moc neříkal.
V odpoledních hodinách už bylo jasno, že do Pardubic přijela Rudá armáda. Každý kdo mohl, šel osvoboditele vítat do ulic. I naši kamarádi se jim s rodiči vydali vstříc. Za nedlouho se však ztratili v jásajícím davu.
Sovětská vojska byli v Pardubicích jen několik dní, ale i tak měli kluci o zábavu postaráno. Nejen že si prohlídli všechny možné zbraně, ale i také prolezli nejedno auto a tank.
Chlapci vnímali přítomnost Sovětských vojsk jinak, než dospělí a nepřipouštěli si, že i osvoboditelé by mohli být občas špatní a jejich jednání nevhodné.
To, že se něco někde stalo špatného, slyšeli od rodičů i od jiných dospělých. Měli však svůj dětský náhled na tento svět a na tyto události.
Domu si donesli i nějaké ty suvenýry co jim vojáci rádi dali, pro ně to byl odpad, ale pro kluky poklad. Ve dnech kdy už Sovětská vojska pokračovala dál na Berlín, převzala plně vládu v Pardubicích revoluční rada.
Skoro vše začalo vracet do běžných kolejí. Na obecním úřadě se se vyvěsili velké tabule, kam mohli lidé dávat informace o svých pohřešovaných a zdali o nich někdo něco nezná.
Nebylo možné si toho nevšimnout, i Otta s Hynkem se teď sami sebe ptali co jejich rodiče, kde jsou, přežili, co bude s nimi dál?
Mluvili o tom i s jejich náhradními rodiči a tatínek slíbil, že se poptá, co by se v té věci dalo dělat.