Liščí skála je nedaleko tábora a vypíná se nad lesem. Je to neveliká pískovcová jehla, šplhat se po ní moc nedá, ale za to u její paty žije mnoho Mravkolvů. Skála je na slunném místě, takže ani o nedaleká mraveniště není nouze. Družina Bobrů to místo již dávno objevila a pokud kdo měl volno a chtěl pozorovat lovící Mravkolvy, měl možnost. Dalo se tady velmi dobře při pozorování usnout a třeba i zmeškat nějakou tu činnost v táboře. To se potom vědělo koho a kde hledat. Také si žádný z chlapců si nedovolil ani nezkusil strčit prst do trychtýře k Mravkolvovi. Takové kousnutí by bylo jistě nepříjemné. Jednoho dne povídá Ondra, Pepovi.
„Co kdybychom se pokusili na tu skálu vylézt?“ „To asi nepůjde, už jsem se díval, jak by to šlo, ale nic jsem nenašel.“ Odpověděl Pepa. „Tak si půjčíme nějaké to lano a zkusíme aspoň kousek povylézt, skoby tam jsou.“ Nenechal se jen tak zklamat Ondra.
K tomu již tento den nedošlo, ani druhý a pak se na to ve víru všech činností zapomnělo. Oddíl se v těch dnech účastnil lesní brigády a zrovna nedaleko Liščí skály. Stahovalo se klestí na velké hromady, pálit se nebude, řekl jim pan hajný, je dosti sucho a mohl by chytit les. I tak se chlapci dobře činili a vyhlásily soutěž o největší hromadu, na velké pasece bylo místa dost a pomalu začali růst čtyři hromady. Bobři nazvali tu svojí Liščí skála. Po dvou hodinách práce, vůdcové vyhlásily svačinu, klestí na pasece ubylo a ubylo i nadšení pro budování hromad. Bobři si vylezli na tu svojí hromadu a zjišťovali, jak daleko budou vidět, jak je vysoká a občas z ní padali. To se neobešlo bez škrábanců od větví. Před začátkem dalšího pracovního kola přišel pan hajný a hochy pochválil, za jejich pilnost. Připomenul jen, že by byl radši za více menších hromad. Soutěž byla proto ukončena a nadále se soutěžilo v nejvíce uklizeného klestí z paseky. Odpoledne patřilo samostatné činnosti družin. Ondra přemluvil rádce družiny Bidla, aby přeci jenom zkusili vylézt na Liščí skálu.
„Nějak to musí jít, vždyť nahoře je železný kruh.“ Trval na svém Ondra. „Jde to, ve dvou metrech je první skoba, schovaná nad malým převisem.“ Odpověděl Bidlo.
A tak družina Bobrů vyrazila pokoušet zdolat Liščí skálu. Napřed vybrali největšího, tím je v družině Kája, jemu na ramena vylezl další nejvyšší a zároveň nejlehčí bratr, tím je Standa. Za pomocí takové to sestavy se dostali k první skobě a mohli na ní uvázat lano a začít se pokoušet vlézt k další skobě s okem. Z počátku šlo vše dobře, ale s přibývající výškou už to nebylo jednoduché. Úplně na vrchol vylezl Bidlo a ještě pár starších chlapců. Ostatní lezli tak vysoko jak, uznali za vhodné, někdo do půlky jiný o kousek níž a další výš. Skálolezení se Bobři věnovali po celý zbytek odpoledne. Toto dobrodružné odpoledne zakončili koupáním v nedalekém rybníku. Aby, spláchli písek, který se dosti drolil.
