Sportu na takovém letním táboře není nikdy dostatek. Třeba, běh pro špinavý esšálek do kopřiv, nebo potápění pro mýdlo v rybníce při velkém mytí. A co třeba úprk před rozvášněným rojem lesních Včel. Závodí se i v rychlosti vylezení ze spacího pytle, jelikož ti Mravenci si jej začali zabydlovat a nechtějí nájemníka. Večerní posezení u táborového ohně občas připomíná hodinu počtů a hudební rytmiky, to jak se počítají zaplácnutí Komáři. Máme i sporty běžné a velmi oblíbené u hochů, třeba lukostřelba, napřed se vyhlásila soutěž o vlastnoručně vyrobený luk se šípy, pak přijde na řadu lukostřelecký závod. Hynek s Patrikem z plátěného domečku číslo deset, se do práce pustili ve vyhrazeném čase a s nadšením. Oba jsou známi jako nejlepší lukostřelci v oddílu. Hynek dokonce dokázal, že lze vystřelit do terče luk, místo šípu. Šíp mu zůstal v ruce a luk letěl pár metrů směrem k terči. Ale, teď vzali svoje nejlepší kudly a sekerku a vydali se v širý les do náletové části, vyhledat vhodné mladé Jasany, nebo Javory na luky. Se šípy si hlavu nelámali, na ty je času dost. Když došli na místo, dlouho se nemohli rozhodnout jaký kmínek vzít. Uschlý, bylo by to fajn, jelikož živý, byť nálet, se jim moc kácet nechtělo. Zase na druhou stranu věděli, že suchý Javor se špatně opracovává a rád praská. Nakonec se rozhodli pro obojí. Jak pro suché, tak i pro čerstvé. Nastalo dlouhé vybírání a procházení lesa. Znaleckým pohledem vždy vyloučili ten nebo onen kmínek. Nakonec však, skáceli skoro třímetrové pruty Javorů o dostatečné tloušťce tří centimetrů. Ještě v lese je oklestili, to aby bylo listí jen na jednom místě a slavnostně se vrátili do tábora. V dřevárně, kam měli taky namířeno, už bylo rušno. Chlapci s větší, nebo menší šikovností, tvořily budoucí luky. A při tom se může hodně povídat, smát se a i láteřit, jelikož ta práce občas nejde tak jak si občas představujeme. Hynek s Patrikem, však zvolili pro svoje opracovávání luků jiné místo, les za kuchyní. Nebylo tam horko a bylo tam taky veselo. Občas místo práce na luku dráždili nedaleké mravence v jejich mraveništi.
„Hynku, že do mraveniště nepoložíš ruku a chvíli jí tam necháš?“ Ptal se Patrik. „Proč bych to dělal, vždyť mě kousnou.“ Bránil se Hynek. „Ty se bojíš?“ Drobně s úšklebkem se ptal Patrik. „Tak mi to ukaž a já to pak taky udělám!“ Ohradil se už trochu podrážděně Hynek a čekal co na to Páťa.
Páťa chvilku přemýšlel, věděl, že si to zavařil. Když to neudělá, bude za mluvku. Tak tedy opatrně položil ruku dlaní na mraveniště a čekal, co bude, byl smířen s tím, že jej Mravenci asi pokoušou, ale bylo to jinak. Mravenci mu lezli po hřbetu ruky a šimrali jej. Pak však Patrik pohnul prsty a dočkal se několika kousnutí. Ruku rychle zvedl z mraveniště a sklepal všechny Mravence na zem. Hynek na nic nečekal a položil ruku taky do mraveniště. Vůbec s ní nepohnul aspoň dvě minuty, pak jí opatrně zvedl, setřel Mravence z ruky a řekl, že je to dobrá hra na odvahu. A, že to naučí ostatní hochy. Pak už se věnovali jen svým lukům, ze suchého dřeva jim luky dřív praskli, než byli s prací hotovy. Z čerstvého dřeva, luky vydrželi i to největší ohýbání. Jak už to však bývá i takováto práce občas přinese nějaké to neopatrné říznutí. Tentokrát se Patrikův nůž octl v jeho palci na levé ruce. A bylo pro dnešek po práci. Hynek už jen svůj luk vylepšoval a Páťův ležel na zemi i s nožem. Patrik chodil kolem s palcem v puse. Občas něco zamumlal, ale jinak se mohl zlobit jen na sebe.
Večer, před večeří, hodnotilo vedení tábora skoro celodenní činnost chlapců. Nikdo nezahálel a na zítřejší lukostřeleckou soutěž měl každý svůj luk. Samozřejmě se budou taky používat oddílové luky, které jsou dobře opatrovávány. O osobním volnu, Patrik s Hynkem vyrazili ještě na šípy. To prý budou nejlepší z centimetrových proutků Javorů. Ty rostli u rybníka v hojném počtu. Tam se však bez vědomí vůdců tábora nesmělo chodit.
„Co když nás někdo uvidí?“ Obával se Páťa. „Kdo by nás jako měl vidět? Budeme tam sami a hned se vrátíme.“ Odpověděl Hynek.
Cesta k rybníku netrvala dlouho, nakonec když běžíte tak se vzdálenost dost zkracuje. U rybníka, hned započali přebírat pruty a ty vhodné si nařezali. Každý jich měl kolem deseti. To bude stačit, řekl Hynek a přes hráz se vydali do tábora. Nebyl by to Hynek, aby nevymyslel novou zábavu. Uprostřed hráze, bylo místo pro stavidlo, to však bylo od hráze tři metry a vedlo k němu silnější prkno. Hynek se hned po něm vydal ke stavidlu, prkno se povážlivě prohnulo, ale vydrželo. Ze stavidla volal na Patrika, aby šel za ním.
„Co když to prkno praskne?“ Obával se Patrik. „Nepraskne, nebo se bojíš?“ Volal Hynek ze stavidla na Patrika a čekal co on.
Nic. Páťa, si sedl na hráz a házel do vody kamínky. Po chvilce zavolal na Hynka.
„Pojď už, než nás budou hledat.“
Hynek se tedy zklamaně vydal přes prkno zpět, uprostřed v největším ohybu se zastavil a začal se drobně na něm pohupovat. Dělal to tak dlouho až prkno v půli prasklo a Hynek se zřítil po zádech do vody.
„Hynku!“
Vykřikl leknutím Patrik a hned vyskočil ze země, že kamarádovi půjde na pomoc. Avšak, Hynek už stál na nohou a voda mu sahala jen do půl těla. Vyškrábal se na břeh a ještě nechtěl věřit tomu, že to prkno prasklo. Hynek, byl celý od bahna a ne zrovna dobře voněl.
„Břéťa nás přerazí, to bude průšvih.“ Zaúpěl Páťa a oba šli pomalu do tábora.
Cestou si ujednali, že do tábora proniknou opatrně a že hned Hynek půjde do umývárny a Patrik mu donese čisté oblečení. Nikdo se tak nic nedozví. Ale, vše bylo jinak. Břéťu potkali hned na kraji tábora, hned si Hynka prohlédl a povídá.
„Tak co mi povíte, kde v lese lze spadnout do rybníka?“ Ptal se.
Chlapci tedy museli s pravdou ven, nakonec z toho bylo kázání o nezodpovědnosti a drobný trest v podobě služby v kuchyni navíc. Hynek se šel umýt do ledové potoční táborové sprchy, jelikož rybniční bahno pomalu usychalo. Patrik zatím, před večerkou zapisoval celodenní zážitek do svého deníku a byl rád, že to dobře dopadlo. Zároveň se těšil na zítřejší lukostřelecké závody.
