Část sedmdesát devět. Vypráví Hynek (13) a spol.
Na Homoli.

Blížil se konec školního roku a s ním i cesta Otty a Hynka domu do Palestiny za svými rodiči. Poslední dva měsíce byli ve velkém shonu, všechno se muselo prověřit a ověřit, chlapci se podrobili i náročné lékařské prohlídce a každou chvilku ve škole byli zkoušeni a chodili i na doučování. Prý, proto aby tam dole na jihu neudělali ostudu, že nic neumí a neznají.
Chlapci by radši více času trávili se svými kamarády, vždyť za chvilku se budou muset rozloučit.
Tak využívali každé možné chvilky ke společným hrám a dovádění na hřišti i ve skautském oddíle. S nímž se vydali i na jednu první poválečnou výpravu. Sice to bylo jen na jeden den, ale i tak si užili.
Byl krásný Květnový pátek, těsně před Červnem. Ve středu ze schůzky si donesli svoje zápisky, že v sobotu se jede na kopec Homole u Týnce nad Labem. Mněli také seznam co si sebou mají vzít. A začalo se shánět, co kde bylo. Inu pro čtyři hochy není jeden esšálek moc, avšak po vojácích se jich ve městě našlo víc než dost. Také torny, které vojáci zanechali na všech různých místech byli dobře využity a než nadešla vytoužená sobota, měli chlapci vybavení prvotřídní. Tak jako ostatní kamarádi z oddílu.
I jídlem byli zaopatřeni, aby jim nekručelo v žaludku.Občas se kluci bránili, když museli ještě přibalit tohle, nebo tamto. Ale marně, rodiče se umluvit nedali.
V předvečer vytoužené výpravy chlapci nemohli ani usnout, jak se těšili.
Teprve po několika hodinovém povídání k půlnoci usnuli.
Bylo k šesté hodině ranní, když se postupně probudili a kdyby museli do školy, rádi by zase tak nespěchali. Dnes však studenou ranní sprchu absolvovali všichni společně, i ostatní ranní činnosti vykonali rychle a dobře, úklid v pokojíku, příprava stolu ke snídani, čištění zubů atd.
Pak už se jen zbývalo rozloučit s rodiči a sestrou a vyrazit na nádraží. Cesta to byla příjemná, ještě nebylo takové horko a v ulicích zase nebylo mnoho lidí. A tak postupně potkali svoje kamarády z oddílu a šlo se už radostněji. Jaký, že je dnes čeká den.
Na nádraží se setkali s ostatními a za chvilku také mněli již koupené jízdenky do Týnce. Vlak nemněl žádné zpoždění přijel včas a tak mohli v pohodě nastoupit do posledního vozu. Cesta nebyla dlouhá, ale i tak se stala drobná příhoda, Jiříček co by člen oddílu, vstal z lavice, že se podívá ke kamarádům, co hrají za hru, ale neušel ani metr když vlak vjel na výhybku a jak vagon cuknul, tak Jiříček upadl na podlahu vozu. Až na rozbité koleno se mu nic nestalo. Trochu sykal, když jód čistil malou ranku, ale jinak byl statečný.
V Týnci se vystupovalo do podmračené oblohy. Sluníčko bylo za mraky vidět, ale mraky hrozili deštěm.
Na vrch Homole dorazili k polednímu. Cestou poznávali rostliny a také se dozvěděli, které lze jíst a co z nich třeba uvařit. Některé chutnali jako papír, jiné byli nakyslé a další zase bez chuti.
Na Homoli, postavili svůj tábor, každá družina postavila stan, jehlan, byla to soutěž na čas a všem se to líbilo.
Soutěžilo se i ve vaření polévky, někdo loupal brambory jiní, sháněli vhodné jedlé rostliny a všem se dařilo.
Po obědě se zahladili ohniště a byl čas na malý odpočinek s vyprávěním vůdců oddílu, jaké to bylo před dávnými časy s naší vlastí a jaké to asi bude teď a dál.
K druhé hodině odpolední už opět krásně svítilo sluníčko a počasí slibovalo velké horko.      Tábor byl zbourán, poklizen a oddíl se vydal bez košil jen v tričkách ne cestu k potokům. Jednak se umyjí kotle, v nichž se vařilo a také bude-li chuť se kluci mohou, osvěžit koupáním ve vodě. Cestou k potokům hráli azimutovou hru. K potokům družiny dorazili postupně a z různých směrů. Důležité bylo, že všichni našli cíl.
Prvním úkolem pro všechny, bylo uložit svoje torny, do skupinek podle družin, pak i svoje ošacení a mohlo se jít dovádět do vody. Kdo chtěl, koupal se v trenýrkách, nebo nahatý. Někdo za chvilku začal stavět hráz, jiní se vydali korytem potoka prozkoumávat břehy a jiní se zhoupli na laně nad vodou a skočili do ní, nebo jen tak v proudu leželi. Za hodinku už všichni byli nedaleko potoka na břehu a využívali slunečních paprsků k usušení a ohřátí.
Přeci jenom ta voda byla ještě trochu ledová.
Návrat do Týnce na vlak proběhl opět podle zadaného azimutu. Všichni se sešli u mostu před Týncem. I ti kdo by náhodou zabloudili, museli být v určený čas u mostku.
Tady se opět vzorově oblékli, učesali a upravili si torny tak, aby všichni spořádaně vypadali. Někteří chlapci během výletu již chytli i sluneční bronz do tváří, což jim slušelo.
Ve vlaku opět hráli drobné hry, Člověče, nezlob se, slovní fotbal, nebo si psali prožitky do svých deníků.
Krásně prožitá sobota s kamarády, však přinesla i trochu smutku do mysli Otty a Hynka. Věděli, že tyto krásné chvíle už budou jen vzpomínkou. A Jan a Tomáš budou dál mít okolo sebe partu skvělých kamarádů.
Snad i tam doma v Izraeli, budou takový skvělí kamarádi jako tady v Pardubicích.
Večerní vyprávění rodičům, jak se co a kde odehrálo na výpravě, nebralo konce. Teprve k jedenácté večerní hodině se všichni odebrali do svých postýlek.
A torna i šaty, co měli dnes kluci na sobě, vydávali příjemnou vůni lesa, kouře z ohně a mnoha květů. V zápisníku každého z nich bylo popsáno a pomalováno mnoho listů.