Část dvacet tři – Nebezpečí vystrkuje drápy. Vypráví Hynek (11) a spol.
Velikonoce nakonec přinesli nejen bohatou pomlázku, ale i mnoho dětské nefalšované radosti i dobrodružství.
Za to však návrat do školy již nebyl tak příjemný. Mezi dětmi se povídalo, že Němci budou dělat prověrky, zda jsou árijského původu, nebo jiného. I v učitelském sboru tato zpráva již kolovala.
Chlapci Otta a Hynek si najednou začali opět uvědomovat nebezpečí plynoucí z těchto zpráv.
Avšak věk dětství jim zas tak nedovolil se tímto zabývat. Sice v tomto jarním čase by na statek ze školy tak nepospíchali, ale to velké množství Němců ve vsi jim nebylo příjemné.
Nedali se pořádně hrát hry, fotbal a tak.
Jelikož se všichni ti cizinci všude rozvalovali.
Tak se vydali po zvonění domu.
Doma pak vše co se dozvěděli ve škole pověděli, pan Winterle již také něco zaslechl a taky věděl od pana učitele víc. Sice si dělal starosti, ale také připravoval řešení, měl nějaké rodinné příbuzné u hranic s Polskem. Tak v případě nejvyšším, by chlapci putovali na čas tam.
Zatím jim však o tom neřekl.
Jarní odpoledne vyhnalo děti do přírody, setkali se s jinými dětmi z nedalekých chalup a hry na louce i v lese byli náplní tohoto skvělého odpoledne.
Kluci jsou od přírody bojovníci a tak i teď si vymysleli zkoušku, aby se ukázalo, kdo je nejodvážnější, nejšikovnější a tak podobně. Vymysleli hru na Sekerníčka.
To si najdete oblázek a vyhodíte ho vysoko nad svou hlavu, komu se podaří neuhnout, když kamínek padá a nechá si jej dopadnout na hlavu, je Sekerníček.
Maminky by řekli, že je to hloupá a nebezpečná zábava, ale kluci to viděli jinak.
Jen několika z nich se podařilo vyhodit kamínek tak, aby jim padl na hlavu.
Svou statečnost zaplatili boulí a v ústraní i pláčem. Příště už takovou hru hrát nebudou.
K večeru, než se všichni vydali domu za svými rodiči povinnostmi, rozdělali ohýnek a opékali brambory v popelu i jablka. Ke slovu přišlo i povídání o to Árijském měření a co to asi obnáší a co se bude vše měřit. Děti přeháněli a vymýšleli i způsoby měření a bylo při tom mnoho srandy.
Západ slunce se již pomalu ukazoval na obloze, když se rozcházeli do svých domovů. U Winterlů se chlapci po večeři vyptávali na to stejné, o čem hovořili odpoledne s dětmi u ohně. Ale pan Winterle, jim řekl, že to jsou samé nesmysly a bylo to.
Každé dítko školou povinné si připravilo na druhý den svoje věci, rodiče zkontrolovali domácí úkoly a šlo se na kutě. Dívky již spali, když chlapci ještě potichu probírali dnešní den až do chvíle usnutí.
Za to však návrat do školy již nebyl tak příjemný. Mezi dětmi se povídalo, že Němci budou dělat prověrky, zda jsou árijského původu, nebo jiného. I v učitelském sboru tato zpráva již kolovala.
Chlapci Otta a Hynek si najednou začali opět uvědomovat nebezpečí plynoucí z těchto zpráv.
Avšak věk dětství jim zas tak nedovolil se tímto zabývat. Sice v tomto jarním čase by na statek ze školy tak nepospíchali, ale to velké množství Němců ve vsi jim nebylo příjemné.
Nedali se pořádně hrát hry, fotbal a tak.
Jelikož se všichni ti cizinci všude rozvalovali.
Tak se vydali po zvonění domu.
Doma pak vše co se dozvěděli ve škole pověděli, pan Winterle již také něco zaslechl a taky věděl od pana učitele víc. Sice si dělal starosti, ale také připravoval řešení, měl nějaké rodinné příbuzné u hranic s Polskem. Tak v případě nejvyšším, by chlapci putovali na čas tam.
Zatím jim však o tom neřekl.
Jarní odpoledne vyhnalo děti do přírody, setkali se s jinými dětmi z nedalekých chalup a hry na louce i v lese byli náplní tohoto skvělého odpoledne.
Kluci jsou od přírody bojovníci a tak i teď si vymysleli zkoušku, aby se ukázalo, kdo je nejodvážnější, nejšikovnější a tak podobně. Vymysleli hru na Sekerníčka.
To si najdete oblázek a vyhodíte ho vysoko nad svou hlavu, komu se podaří neuhnout, když kamínek padá a nechá si jej dopadnout na hlavu, je Sekerníček.
Maminky by řekli, že je to hloupá a nebezpečná zábava, ale kluci to viděli jinak.
Jen několika z nich se podařilo vyhodit kamínek tak, aby jim padl na hlavu.
Svou statečnost zaplatili boulí a v ústraní i pláčem. Příště už takovou hru hrát nebudou.
K večeru, než se všichni vydali domu za svými rodiči povinnostmi, rozdělali ohýnek a opékali brambory v popelu i jablka. Ke slovu přišlo i povídání o to Árijském měření a co to asi obnáší a co se bude vše měřit. Děti přeháněli a vymýšleli i způsoby měření a bylo při tom mnoho srandy.
Západ slunce se již pomalu ukazoval na obloze, když se rozcházeli do svých domovů. U Winterlů se chlapci po večeři vyptávali na to stejné, o čem hovořili odpoledne s dětmi u ohně. Ale pan Winterle, jim řekl, že to jsou samé nesmysly a bylo to.
Každé dítko školou povinné si připravilo na druhý den svoje věci, rodiče zkontrolovali domácí úkoly a šlo se na kutě. Dívky již spali, když chlapci ještě potichu probírali dnešní den až do chvíle usnutí.
Ráno jako každé jiné, jen s tím rozdílem, že se dnes u snídaně mluvilo o letních prázdninách. Vždyť za necelé dva měsíce nastanou vytoužené a dlouho očekávané letní prázdniny. Sice válečné, ale jsou to prázdniny. Nemusí se do školy.
Pan Winterle se vyptával, co by se dětem o prázdninách líbilo podniknout.
Dívky by rádi na nějaký ten hrad, jak se o nich ve škole učili a chlapci by zase podnikly nějakou tu delší tůru s přespáváním v přírodě. Všichni však věděli, že veškeré možnosti jsou velmi omezené.
„No, část léta asi věnujete práci na statku a na ten zbytek už něco vymyslíme.“ Pověděl pan Winterle a ranní debatu tak ukončil.
Děti se po snídani rozběhli do školy. Chlapci však nedošli daleko, zaujal boj Kosa se Sojkou. Je pravda, že Sojka je dravec a nenechá si ujít příležitost ublížit Kosím mláďatům. Chlapci pozorovali, jak Kos stále dotírá na Sojku a ta se snaží odletět z dosahu jeho zobáku.
Když jim opeřenci zmizeli v korunách stromů, vydali se opět po cestě do školy, kousek před vesnicí potkali pana učitele.
Pan Winterle se vyptával, co by se dětem o prázdninách líbilo podniknout.
Dívky by rádi na nějaký ten hrad, jak se o nich ve škole učili a chlapci by zase podnikly nějakou tu delší tůru s přespáváním v přírodě. Všichni však věděli, že veškeré možnosti jsou velmi omezené.
„No, část léta asi věnujete práci na statku a na ten zbytek už něco vymyslíme.“ Pověděl pan Winterle a ranní debatu tak ukončil.
Děti se po snídani rozběhli do školy. Chlapci však nedošli daleko, zaujal boj Kosa se Sojkou. Je pravda, že Sojka je dravec a nenechá si ujít příležitost ublížit Kosím mláďatům. Chlapci pozorovali, jak Kos stále dotírá na Sojku a ta se snaží odletět z dosahu jeho zobáku.
Když jim opeřenci zmizeli v korunách stromů, vydali se opět po cestě do školy, kousek před vesnicí potkali pana učitele.
„Dobrý den, pane učiteli, kam jdete?“ zeptal se Hynek
„Dobrý den chlapci, jdu za vámi a za vaším otcem, je dobře že jsme se potkali.
„Dobrý den chlapci, jdu za vámi a za vaším otcem, je dobře že jsme se potkali.
Marku, Honzo, vy běžte normálně do školy, když se bude někdo ptát, kde je Hynek a Otta, řekněte, že jsou nemocní. Nic víc. Dost na tom záleží.
A já se s nimi zatím vrátím na statek.“ „Na nic se neptejte a běžte.“ Domluvil pan učitel.
A já se s nimi zatím vrátím na statek.“ „Na nic se neptejte a běžte.“ Domluvil pan učitel.
Docela velké překvapení to bylo pro Winterlovi, když se na statku objevil učitel s chlapci.
„Dobrý den pane Winterle, máme docela velký problém a je potřeba na čas někam schovat Hynka a Ottu. Oni totiž Němci, jaksi dělají zátah na všechny přistěhovalce, bez rozdílu a přišli i do školy pro několik dětí a hledali i vaše chlapce, tedy Hynka s Ottou.“
„No, to není dobrá zpráva, pane učiteli, už jsem však něco v tom smyslu podniknul, máme příbuzné na Moravě a tak jsem si myslel, že by hoši zatím mohli být tam.“
Než pan Winterle pověděl další podrobnosti, přiběhl do chalupy Marek a celý zadýchaný vykřikl,
„Němci, němci sem jedou!!“
„Hynku, Otto utíkejte daleko do lesa a pořád pryč. Tady je na lístku nová adresa, našich příbuzných, naučte se jí nazpaměť a potom lístek zničte“ „Hodně štěstí“
Řekl ve spěchu pan Winterle a kluci utekli přes okno v komoře do lesa. Bylo to právě včas. Na dvůr právě vjel nákladní automobil s vojáky a za ním vůz s důstojníky.
Za velkého křiku byli všichni vyhnáni ze stavení a mezitím co probíhala rabovací prohlídka budov, Německý velitel se vyptával na hochy, docela neváhal používat i pěstní domluvu.
Pan Wintrle pověděl jen příběh o příbuzných a že chlapci jsou od nich a že se dnes vrátili zpět domu.
Pan učitel tvrzení podpořil i listinami, které nesl jakoby náhodou podepsat na statek. To že chlapci ukončili docházku do školy v obci a opět do školy budou chodit ve svém bydlišti.
Za velkého křiku byli všichni vyhnáni ze stavení a mezitím co probíhala rabovací prohlídka budov, Německý velitel se vyptával na hochy, docela neváhal používat i pěstní domluvu.
Pan Wintrle pověděl jen příběh o příbuzných a že chlapci jsou od nich a že se dnes vrátili zpět domu.
Pan učitel tvrzení podpořil i listinami, které nesl jakoby náhodou podepsat na statek. To že chlapci ukončili docházku do školy v obci a opět do školy budou chodit ve svém bydlišti.
Ze vzteku, že nenašli Hynka a Ottu, němci zničili mnoho věcí ve stavení a odvezli i pana Winterleho do vsi k výslechu.
Otta s Hynkem mezitím utíkali přes les jen, co jim nohy stačili. K polednímu se zastavili u jednoho seníku, aby si odpočinuli. Nestačili si sebou vzít vůbec nic. Měli jen to oblečení na sobě a pár drobností po kapsách. Rychle se učili novou adresu a přemýšleli kudy se vlastně na tu Moravu k příbuzným Winterlů dostanou.
Co je asi čeká na další pouti?
Co je asi čeká na další pouti?