Část Osmdesát. Vypráví Hynek (13) a spol.
Poslední školní den.

A je to tu, poslední školní den, poslední vysvědčení v Československu. Již večer, před tímto posledním dnem si děti připravili sváteční oblečení. To aby, ráno nemuseli zase tak spěchat. A když už si mají zítra obléci to sváteční oblečení, které chlapci absolutně nemusí ani vidět, tak je nutné řádně očistit to, na co se to sváteční oblečení obleče. Tedy nastalo velké předsváteční mytí. Jindy by stačila pouze trochu teplá vod a trochu mýdla a kluci by byli jako ze žurnálu, ale dnes je ve sprše opravdu skvělá teplá voda a lepší mýdlo. Na nějaké spěchání se však ani nepomýšlí. Na zdárný průběh koupele občas dohlíží tatínek.
I když jsou chlapci již velcí, tak někdy jednají jako malý kluci. Mýdlem se nešetřilo a v teplé vodě všichni z růžověly až z červenali. I legrace byla, to se třeba najednou někomu zavřela teplá voda a on s namydleným obličejem okolo sebe šmátral a hlasitě dával najevo svou nelibost.
Nejmladší Tomáš pak dostal za úkol od tatínka pořádně vytřít a vysušit koupelnu. Tak neoblečený ani v to nejnutnější, vytíral podlahu, sušil skla zrcadel a nakonec setřel i vodní kapky z polic.
Po všem tom snažení přeběhl jen tak nahatý do chlapeckého pokoje, teprve tam se řádně ustrojil k nočnímu spánku. Hned tak se spát nešlo.

„Co myslíte, jaké to zítra bude?“ ptal se Hynek
„Asi jako každý poslední den ve škole.“ Odpověděl Tomáš a prohlížel si starý časopis Mladého hlasatele.
„Já myslel, tedy jestli až to vysvědčení dostaneme, jestli hned náhodou nepojedeme už do Palestiny.“ Upřesnil Hynek.
„To asi ne, to by tatínek řekl. Povídal, že se teď musí čekat, že je mnoho dětí i dospělých, kteří se vrací domu z Palestiny, nebo naopak tam jedou.“ Pověděl Otta.
„Tak si aspoň chvilku prázdnin s vámi ještě užijeme, vím o prima koupacím plácku.“ Ukončil hovor o odjezdu Hynek.

Chvilku se povídalo, co by se dalo podniknout po návratu z letního tábora a co ještě před ním. Hlavně, aby už uzrály Třešně a bylo dost teplo na koupání i na plavbu na čemkoliv.
Při tom povídání a při otevřeném okně, za kterým se utvářeli prázdniny se krásně usnulo.
Ráno nebylo jako každé jiné, dnes se školní tašky sebou nebrali, ani svačinu si děti sebou nevzali. Dnes vyzvednou školní vysvědčení a po rozloučení s učiteli půjdou domu na sváteční oběd.
Chlapci byli zvláště moc dobře upozorněni, že nesmí šaty umazat, ani potrhat, jinak bude mít řemen posvícení.
Škola byla plná dětí, bylo zde i mnoho květin a atmosféra byla jiná než každý obyčejný školní den. Dnes se rozdává vysvědčení. Naši hoši si nevedli špatně a domu přinesli pěkné vysvědčení, nemuseli se stydět ani za trojku z počtů, nebo z latiny. Sestra Anička mněla samé jedničky, chlapci se jí naoko posmívali, ale tak trochu zpytovali svědomí, když by se lépe učili, mohli mít také vyznamenání.
Tatínek s maminkou všechny pochválil a pak následoval velký slavnostní oběd, z toho co šlo po válce sehnat. Každému chutnalo a nakonec, což bylo pro děti překvapení, byl i dort. Krásný, velký, sladký.
Na odpoledne si chlapci vyprosili volno, že se ještě před odjezdem na tábor, který bude za dva dny, chtějí rozloučit se spolužáky a také zjistit, jestli už zrají Třešně a tak. Tatínek, jen mávl rukou, neboť věděl, že by je doma neudržel.