Plátěný domeček číslo dvanáct obývali chlapci věkem skoro daleko od sebe, Jednomu je deset let a druhému třináct let. Ale, v ničem si nevadí, nepřekáží si a jsou správnými hochy, jak má být. Viktorovy je deset let a Vilémovy třináct let a jsou to sourozenci, tedy vlastní bráchové. Ano, občas dojde i k malé hádce nebo velké pranici, když se jeden druhého snaží o něčem důležitém přesvědčit. Pokud neustoupí ani jeden ze své pozice je chvilku ticho až se oba umoudří. Chlapci jsou z družiny Kamzíků, přišli do ní společně a už v ní zůstali. Ani za nic by neměnily. Jak říkají, je to u Kamzíků moc fajn. Viky a Vilém si vypomáhají, jak nejlépe to jde i svoje věci si navzájem půjčují a zdá se, že všechno mají jen jednou a ne každý svoje. Ovšem některé osobní věci si nelze jen tak vypůjčit. Třeba Vilém si nemůže půjčit Viktorovy, byť čisté, trenýrky, nebo ponožky. Taky kalhoty a trička jsou mu malé. Ostatní věci si rád půjčí, pokud nemůže najít své. Viky v těchto oděvních záležitostech má velkou výhodu. Veškeré Vilémovo oblečení mu je buď akorát, nebo mu je velké a plandá na jeho drobné postavě. Vyměnit si krojovou košili je sice snadné, ale ten výsledek. Vilém má krátké rukávy a nedopne límeček, Viky je ve Vilémově košili skoro utopen. Co se týká bot, je to podobné. Viky může užívat jakékoliv Vilémovy boty, Vilém jen Viktorovy holínky a pantofle. Při jídle je vidět, jakoby chlapci jedli jen z jednoho ešusu, Viky z malého ešusu a Vilém z velkého a přitom oba chlapci mají kompletní sadu ešusů a používají jen svoje. Za to při čištění zubů, si kartáčky na zuby půjčují, podle toho jak jej který zapomene v plátěném domečku. Mají-li si na hru vzít hadrové míčky, nebo kpz, je to na dlouhou debatu co je čí a někdy se schyluje k pranici. To vždy musí zasáhnout rádce družiny František. Oddíl má společné pracovní nářadí a každý si jej může, půjčit jak potřebuje, ale musí jej taky v pořádku vrátit. Viky a Vilém této možnosti rádi zneužívají a jeden na druhého svalují kdo si co půjčil, pokud to včas nevrátí. Občas je za takový čin stihne i pokárání od vůdců oddílu. Tak takový je Viky a Vilém. Kluci jak se patří. Tábor se pomalu nakláněl ke svému konci a na Vikyho s Vilémem vyšla noční hlídka. Kdo by se bál, nejsou žádní nováčci ani kluci z města co musí mít všude rozsvíceno. A u toho svícení je obtíž. Už dva dny nemohou najít svoje svítilny. A svítit si na hlídce svíčkou, moc dobře nejde. Jeden svaluje vinu na druhého, že si svítilnu půjčil a pak jí někam zandal a teď jí nelze najít. I, by se kvůli tomu poprali, ale na to nebyl čas. Nakonec si svítilnu vypůjčili od jiných bratrů. Vilém připevnil k svítilně uzlovací šňůru a druhý konec přivázal ke svému opasku. S tím, že takto svítilnu nikam nepoloží a ani jí nepůjčí svému bratrovi. Viky s nevolí musel strpět takovouto bratrskou opovážlivost. Noční hlídka byla klidná jejich dvě hodiny před rozbřeskem byli naplněny houkáním Sovy, vzdáleným hukotem vlaku, občas chvilku pozorovali let Netopýrů a také si vyslechly jak mocně a hlasitě dovede dupat Ježek. Opravdu jakoby tam v tom křoví za kuchyní někdo chodil. Po předání hlídky a po návratu do plátěného domečku se uložili k ještě krátkému spánku. Vilém kalhoty, na kterých měl přivázanou svítilnu, pro jistotu uložil pod hlavu. Ráno svítilnu vrátí a bude vše v pohodě. Když nadzvedl polštář a další oblečení, které tvořilo taky podhlavník, našel obě dvě ztracené svítilny, zapadlé těsně u podsady domečku. To byla velká radost a taky trochu výčitek ze strany Vikyho. Nakonec se chlapci udobřili a za chvilku v pohodě usnuli. Do budíčku zbývaly necelé dvě hodiny.
