Část třicet tři. Ryby a fotbal. Vypráví Hynek (11) a spol.
Tom se jim to spalo, ráno se ani nechtělo vstávat. A že byla sobota tak se taky nešlo do školy, tedy té zámecké. Po probuzení které bylo v sedm hodin, následovala krátká rozcvička venku v parku a to jen v nejnutnějším oblečení. Běželo se okolo nějakých budov, cvičili se prostná a Hynek s Ottou zavzpomínali na táborové rozcvičky. Ty byli skoro stejné, jen zakončené koupelí v rybníku.
Tady se šlo po rozcvičce do umýváren, pak úklid světnic a nástup na snídani.
Vše šlo docela v pohodě, nikdo nikoho nepopoháněl ani nepostrkoval. Bílá káva a rohlík s margarínem i džemem chutnal jako nejlepší pochoutka na světě. Otta s Hynkem si pomalu začali na svůj nový domov zvykat. I když věděli, že zanedlouho pojedou dál.
Dopoledne bylo na programu chytání ryb v nedalekém zámeckém rybníku.
Němci jej zatím nestačili úředně vylovit a tak jednou za měsíc byla k večeři i ryba. Tedy pokud se něco chytilo.
Chlapci nebyli v rybolovu zase tak špatní a za nedlouho měli ve vezírku nějakou tu chutnou rybu. Dívky dopoledne sbírali skoro podzimní plody a taky se je učili zavařovat. I to bude pro zimní měsíce dobrá pochoutka pro všechny děti.
Vše vypadalo jako zábava, ale byla to docela nutná práce. Nikdo jiný by zaopatřit ústav takovýmto způsobem nedokázal.
Před obědem byla chvilka volna. Kluci jí využili pro fotbal a dívky se věnovali svým zálibám, ať už se jednalo o malování, vyšívání a podobně.
Po obědě se čas využil k odpočinku, ten byl docela povinný, ale i tak plně využit k hrám, které nevyžadují moc pohybu.
Odpoledne začalo drobně pršet, ale i přesto všechny děti v pláštích vydali na domluvenou práci do lesa.
Dělníci zde připravili nějaké vhodné zbytky dřeva po těžbě. Úkolem dětí bylo je nakládat na vůz a zajistit tak otop pro zimní čas. Dřeva bylo dosti, ale lidí pro jeho přesun málo. Tak tuto činnost museli zastat sami děti z ústavu. A lesní plody byli malou odměnou za snažení.
Dělníci zde připravili nějaké vhodné zbytky dřeva po těžbě. Úkolem dětí bylo je nakládat na vůz a zajistit tak otop pro zimní čas. Dřeva bylo dosti, ale lidí pro jeho přesun málo. Tak tuto činnost museli zastat sami děti z ústavu. A lesní plody byli malou odměnou za snažení.
K večeru bylo pro dnešní sobotu vše hotovo. Další práce v lese bude příští sobotu.
Návrat do zámku byl zpestřen hrou na Babu. Poslední Babu dostal Otta a už se jí nezbavil.
Při práci se všichni více či méně zaprášili a umazali. Následovala cesta do koupelny a do sprchy. Teplá voda a voňavé válečné mýdlo, udělalo z malých mouřenínů opět pořádné děti. Na pokoji před večeří hráli někteří chlapci stolní hry, jiní psali dopis rodičům a další využívali čas volna, jak jim bylo milé.
Ve stanovený čas se všichni chovanci sešli opět v jídelně. Zde znovu mohli mluvit i s jinými dětmi z dalších pokojů a třeba i domlouvat sportovní mače, nebo jiné záležitosti. Večeře sice v těchto válečných časech není zrovna nejlepší, ale je každý den tak jako jiné jídlo. Všem po dnešní odpolední brigádě vyhládlo a s chutí snědli, co bylo připraveno na stolech.
Před večerkou si ještě trochu povídali, ale většina hochů na světnici již dávno spala. Den to byl krásný a Otta s Hynkem se těšili na neděli.
Část třicet čtyři. Prší. Vypráví Hynek (11) a spol.
Za okny ťukal na parapet déšť, pršelo už od noci a také se ochladilo, avšak ranní rozcvička byla pro nás hochy opět jen v trenýrkách. Dívky měli rozcvičku odpuštěnou. Je to, podle nás kluků nespravedlnost, různě o tom povídáme a nelíbí se nám to.
Vychovatel byl však v tomto neovlivnitelný. Po prostných, obíháme ještě několik stromů v parku a pak na závěr přišli ke slovu kliky. Déšť byl zpočátku studený a nepříjemný, nyní na konci rozcvičky byl již docela příjemný.
Ale každý z nás uvítal konec rozcvičky a návrat do pokoje. Tam následovalo svlečený mokrých trenek a sušení ručníkem, pak oblečení nových čistých a rychlá cesta do umývárny, někteří hoši se tím nezabývali a vzali si jen ručník a na čisté prádlo zapomněli, takže se vraceli z umývárky na pokoj oblečení jen v ručníku, s mokrými trenkami v ruce.
Snídaně po úklidu pokojů byla pro nás skoro zdravé děti a stále rostoucí, výtečným zapuzením hladu, povídáním o čemkoliv a dnes i trochu vytýkání dívkám jejich neúčast na rozcvičce. Bylo to spíš laškování.
Dnes je neděle, jde se tedy do kostela na ranní bohoslužbu, všechny děti jsou oblečené ve svátečním a drobný déšť nám trochu rozblátil cestu.
Lukáš od nás z pokoje, cestou chytil žábu, Skokana zeleného. Schoval si jí do kapsy, a že v kostele uvidíme srandu.
Taky, že jo, žábu dal do nádoby se svěcenou vodou u vchodu do kostela, Skokan chvilku ve vodě seděl a jakmile jedna starší paní si chtěla smočit prsty ve svěcené vodě, žabák vyskočil přímo na ní a od ní do prostoru kostela.
Paní a další lidé se hodně lekly, vznikl menší chaos, křik a když žabák někam zmizel, byl u nás kluků už vychovatel. Jeho pohled nám stačil, abychom pochopili, že to jen tak neprojde.
„Bude výprask, to si piště.“ povídá Matěj, on je totiž zvyklý z domova na výprask skoro za vše.
„Ba nebude, tady se na to nehraje. Ještě jsem neviděl, že by vychovatel přehnul někoho přes koleno a naplácal mu.“ opravil Matěje Jindra.
„Možná budeme navíc škrábat brambory, nebo nám na čas zakážou fotbal.“ dopověděl Jindra.
Bohoslužba plynula velmi pomalu, Otta s Hynkem však se zájmem sledovali křesťanskou bohoslužbu, jelikož oni jsou Židovského původu a chodili s otci do synagogy.
Po skončení bohoslužby už venku nepršelo. Někde z trávy se však ozývalo posměšné kvákání.
Návrat do zámku byl již provázen sluníčkem, cesta pomalu vysychala a louže se staly pro hochy zpestřením cesty. Boty i ponožky nesli v ruce a výhodou pro brouzdání loužemi byli krátké kalhoty.
Stromy už byli skoro bez listí, podzim byl zde. Je Listopad a za měsíc bude nový rok 1943.
Na pokoj k nám přišel pan vychovatel, vyptal se, jak se dostala žába do svěcené vody a kdo jí tam dal. Lukáš, jist si, že nedostane výprask se k činu přiznal, pan vychovatel nám všem chvilku povídal o tom jak se chovat v kostele a i o pohnuté době. A že by se jindy mohla taková lumpárna, nevyplatit ústavu.
Nakonec nám uložil trest v podobě hrabání listí v zahradě, místo fotbalu, nebo jiných her.
Pak nám rozdal dopisy od rodičů a s těmi, kterým dopis nedorazil si aspoň ještě chvilku povídal.
Do oběda jsme měli volno. Ondra, to je další hoch u nás na světnici, si četl knížku o tajemném bratrstvu, které podnikalo různé dobrodružné akce. Bratrstvo mělo taky tajné místo ke scházení, vlajku, zákon a různé obřady.
Když jsme odpoledne hrabali listí, přišel Ondra s tím, že bychom si mohli takové tajné bratrstvo založit.
„A kde se jako budeme scházet a co budeme vlastně dělat?“ ptal se Péťa nejmladší hoch z našeho pokoje.
„No, to ještě nevím, ale mohl by to být náš první tajný úkol, najít klubovnu, nebo skrýš, nebo tak něco.“ pověděl Ondra
„A kdy to jako chceš hledat, vychovatel na nás pořád kouká a večer je brzo tma.“
ptal se Honzík
ptal se Honzík„Třeba dnes večer místo koupání a mytí, stejně nás skoro nikdy nikdo nekontroluje a pak ty dvě hodiny i s volnem jsou akorát. A abychom nevzbudili v nikom žádné podezření, tak si do umývárky vezmeme věci na mytí a vytratíme se, pak půlhodiny před večerkou se rychle umyjeme a vrátíme se na pokoj.“ přednesl svůj plán Ondra.
„To zní dobře, jdem na to.“ zakončil tuto záhadnou debatu Vašek.
Dál už jen tak povídali a přemýšleli i nahlas, co by mohli všechno podnikat, kam se vždy tajně podívat a i koho třeba z dětí za nějakou špatnost potrestat.
Plánů přibilo a docela jim trest – hrabání listí už nevadil. Práci odvedli vzornou, pochválil je pan vychovatel. Za to mohli jít dřív jakoby hrát fotbal. Avšak chlapci se rozhodli využít tento čas po svém.
Dobrodružství začíná.