Skautský památník Ivančena 2004. / Ivancena Scout Memorial. 

Příbram, Slivice, Vyškov na Ivančeně
23 – 25.4. 2004
Čtyři skauti z Dvojky, jeden ze Slivice a jeden z Vyškova opět po dvanácti měsících vystoupily k mohyle na Ivančeně.
V pátek z Příbrami odjíždíme ve čtyřech – Štístko, Orlík, Bob a L.H.Ježek, v Praze se k nám přidává Starosta. Všichni pak nasedáme na vlak do Hranic na Moravě, v Přerově k nám přisedá Lišák z Vyškova. Společně pak přijíždíme v poledne na nádraží do Hranic na Moravě.
Tak jako každý rok se napřed ubytováváme v DDM. Pak následuje sladká odměna v podobě zmrzlinového poháru v cukrárně Archa a za pár chvil už kráčíme na Hranickou propast a do blízké přírodní rezervace.
Večer zbývá jen čas na večeři, mytí a jde se spát, ráno musíme brzo vstát.
Pátek byl krásný a prosluněný, dnešní sobota nás vítá deštěm. Prší. A to po celý den. Abychom se dostali na Ivančenu musíme jet vlakem do Valmezu a z něho dalším vlakem do Frýdlantu pod Ostravicí. Daří se a s dalšími skauty z různých koutů naší Vlasti odcházíme směrem na Ivančenu, stále prší.
V obci Malenovice, která je poslední před vlastním výstupem na Ivančenu se na chvilku zastavujeme. Nabíráme síly a pak už jen jdeme. Hovoříme cestou s mnoha bratry a sestrami. Před závěrem našeho výstupu se noříme do mraků a mlha dokončuje promáčecí plán počasí.
Ale i to nás neodradí jít dál. Jsme již u mohyly, zase jsme tu po roce. Každý z nás vybaluje kámen, který veze až z Příbrami, z Prahy nebo z Vyškova. Připomínáme si, proč byla mohyla založena, klademe kameny a po chvilce začíná náš sestup dolu do údolí.
Do Hranic přijíždíme v podvečer. Při zpáteční cestě získáváme nové kontakty a pár adres.
Večer uběhl ve znamení sušení, odpočinku a několika her.
Neděle. Opět je brzo ráno a my se vydáváme na vlak z Hranic na Moravě do Prahy a do našich domovů. Jen Lišák o pár hodin zůstává v Hranicích díl, jeho vlak přijede později.
Co jsme si dovezli z Ivančeny? Štístko poznání že už jej nic z přírodních podmínek nepřekvapí a že každou nepřízeň počasí bude brát již s nadhledem. A my ostatní?
Dobré zážitky, radost z dobré akce, spoustu nových kontaktů a chuť vzít na další Ivančenu nové bratry a sestry z Příbramska i ze širého okolí.
Jednoduše řečeno – STOJÍ TO ZA TU NÁMAHU A PŮJDEM TAM ZAS.
Lesní Hlodavec Ježek – Víťa, Příbram

The towns of Pribram, Slivice, Vyskov at the Ivancena Scout Memorial.
After twelve months, four scouts from Dvojka, one from Slivice and one from Vyškov again went up to the mound on Ivančena.
Four of us leave Příbram on Friday – Štístko, Orlík, Bob and L.H. Ježek, the Mayor joins us in Prague. Then we all get on the train to Hranice na Morava, Lišák from Vyškov joins us in Přerov. We then arrive together at noon at the station in Hranice na Morava.
As every year, we first check in at DDM. Then there is a sweet reward in the form of an ice cream sundae at the Archa pastry shop, and in a few moments we are already walking to the Hranická Propast and to the nearby nature reserve.
In the evening, there is only time left for dinner, washing and going to bed, in the morning we have to get up early.
Friday was beautiful and sunny, today Saturday welcomes us with rain. It is raining. And all day long. To get to Ivančena, we have to take a train to Valmez and from there another train to Frýdlant pod Ostravicí. It’s going well and with other scouts from different corners of our homeland we leave for Ivančena, it’s still raining.
We stop for a moment in the village of Malenovice, which is the last before the actual ascent to Ivančena. We gather strength and then we just go. We talk to many brothers and sisters along the way. We dive into the clouds before the conclusion of our climb and fog completes the drenching weather plan.
But even that doesn’t deter us from moving on. We are already at the mound, we are here again after a year. Each of us unpacks a stone, which he takes all the way from Příbram, Prague or Vyškov. We remember why the mound was founded, we place stones, and after a while our descent down into the valley begins.
We arrive in Hranice in the early evening. On the way back we get new contacts and a few addresses.
The evening passed in the sign of drying, rest and several games.
Sunday. It’s early in the morning again and we’re leaving for the train from Hranice na Morava to Prague and to our homes. Only Lišák is staying in Hranice for a few hours, his train will arrive later.
What did we bring back from Ivančena? A piece of knowledge that nothing from the natural conditions will surprise him anymore and that he will take every adverse weather situation in stride. And the rest of us?
Good experiences, joy from a good event, a lot of new contacts and the desire to take new brothers and sisters from Příbramsk and from the wider area to the next Ivančena.
Simply put – IT’S WORTH THE EFFORT AND I WILL GO THERE AGAIN.