Sportovní den. / Sports Day.

Příběh čtvrtý. Sportovní den.                                                                                                                      Jak může vypadat takový sportovní den očima dvou Vlčat, Honzy a Michala. Pojďme a poslouchejme, dívejme se, nechme si vyprávět.
Kluci obývají čtvrtý plátěný domeček v táborovém kruhu. Jejich cílem nejsou body a být za každou cenu první, ani se nesnaží toliko třeba poklízet stan, nebo se čistě oblékat. Prostě jsou tu a tábor si užívají. To, že asi domu dovezou polovinu čistého ošacení, jim nevadí. A kdyby na ně jejich rádce Akela občas nedohlédl, prožili by celý tábor jen v jedněch trenýrkách a v jednom tričku.
Dnes je sportovní den. A všichni se náležitě těší na to, co pro ně vedení oddílu připravilo.
Začalo to už pořádnou rozcvičkou, noc byla chladná a vlézt do ledového potoka a lehnout si do tekoucí vody, může vypadat jako trest. Ale, v táboře a u skautů to trest není. Je to taková tajná zkouška odvahy a otužování těla. Mnoho chlapců, pokud by byli sami, by do vody nevlezli. Avšak v takovém to kolektivu se otužuje i sebevědomí a nepatrný strach z toho coby tomu řekli ostatní kluci, že já do té ledárny nevlez a o dva roky mladší kluk jo.
Všichni tuto prapodivnou rozcvičku absolvovali. Nakonec to bylo docela fajn. Jelikož za chvilku bylo všem teplo, aniž věděli jak je to možné.
Jako poslední do potoka se položil Michal, stále dával přednost ostatním klukům, až to vypadalo, že to vzdá. Nevzdal. I když se mu slzy při lehnutí si do vody vedrali do očí. Zamaskoval to vodou z potoka. Snad si toho nikdo nevšiml.
Dopoledne probíhal atletický závod. V něm při běhu na kilometr ztratil Honzík tenisku a tak běžel bez ní. I když mu je deset, tak si pořádně zavázat botky ještě neumí. To radši bos chodí. Nakonec doběhl a v celkovém hodnocení této disciplíny se umístil v kategorii Vlčat na třetím místě. To bylo radosti a ztracená teniska tam ležela na mezi až do večera, než se šlo na hru do lesa.

V dalším sportování se musela vynaložit síla svalů na rukou. Taková hrazda je jen tyč přes něco, ale všem dala zabrat. Někdo udělal je jeden shyb, někdo žádný a ti nejstarší kluci jich dokonce zvládli deset! Panečku, to už je co říct.
Michal s Honzíkem se snažili, avšak vynikla jen jejich kostra. Je potřeba jí obalit svaly.
Pořádně do něčeho řachnout, nebo bouchnout, je pro každého kluka snem. Teď se odpaluje špalíček do dálky, pak do výšky a nakonec, což je nejsložitější na cíl. Hodně záleží na tom, jak moc se do toho třískne, (to už ale někdo říkal), vlastnoručně vyrobenou pálkou. Tu osekávali a tvarovali včera odpoledne k večeru, a špalík vyrobili vůdcové, tedy několik špalíků. Což kdyby se jeden rozbil, nebo už z oblohy nespadl.
Každý má pět pokusů, z toho se jeden nepočítá. Ale, není to jen tak, ten nepočítající pokus si hned na začátku určíte. Třeba to bude pokus číslo tři, který se nebude počítat. A ono se stane, že ten třetí pokus je nejlepší! To se rovnou tou vlastnoručně vyrobenou pálkou, můžete klepnout.
Dopadlo to však dobře. Každému se povedlo určit si takový pokus, kde se mu to moc nepovedlo.
Po obědě a po poledním klidu s četbou o Pirátech, následovalo odpolední klání v silových disciplínách, jako je povalování soupeře na zem a na zemi jej položit ne na lopatky, ale na břicho a udržet jej tak aspoň pět vteřin.
Tady se oddíl rozdělil na mladší hochy a na ty starší, tedy na skauty a Vlčata. Nakonec když už klání skončilo se rozhodlo, že si to mohou Vlčata rozdat i se skauty. Bylo to docela tvrdé, proti starším klukům ti mladší sice moc šancí neměli, ale za to byli mrštnější. Takže starší kluci moc rychle nemohli soupeře povalit a tak.
I při této pranici s řádnými bratrskými pravidly a opatrností se občas stalo, že někdo špatně někam vložil ruku, nebo nohu a trochu to zabolelo. Ale, těch pár slziček za to stálo, bylo u toho i plno smíchu a povzbuzování. Michal utrpěl v takové řeži se starším kamarádem drobný škrábanec na obličeji, jak dopadl na trávu a ještě byl smýknut. Nějaké tvrdší stéblo se mu podepsalo na pravou tvář. Všimli si toho ostatní až po zápase.
U tábora je i mírný svah, kde se dají koulet sudy. Dole pod svahem je hranice, cíl, kam se má závodník dokoulet. Všichni jsme se rozestavili na svahu do podřepu a čekali na povel ke kutálení. Jakmile zaznělo start, tak se všichni začali kutálet dolu, nešlo to však každému rovně, a tak se padalo a sráželi se závodníci a začínali znovu se koulet až do cíle. Jen někteří to vzdali. Tady se pořadí neurčovalo, každý byl vítěz.
To už byl však skoro večer, jako odměna za celodenní námahu bylo vyhlášeno plavání a cákání v rybníku. Každá družina si sama určila, kdy vyrazí k vodě. Ta co se zvládla rychle převléct do plavek, už byla na cestě. Jen družina Čápů meškala, Honzík nemohl najít ručník, který už vysel coby utěrka na nádobí v kuchyni, a také plavky postrádal.
Michal mu pomáhal hledat, ale sám nevěděl, kde by to mohlo být, vždyť ještě včera mněl Honzík plavky na sobě a ručník mněl ráno v umývárně.
Rázně vyřešil problém Akela. „Nějaký ručník se našel za umývárnou, tak skončil v kuchyni asi to bude on. A plavky máš zřejmě stále na sušáku. Tak to rychle oběhni, ať už můžeme jít!“Honzík se zatvářil provinile a beze slova vyběhl ze stanu, stan v tuto chvíli připomínal bojiště. Všude někde leželo ošacení, tu byl kufr otevřen a z kapsáře něco taky vypadávalo na zem. Je večer, zpívá se u ohně, hodnotí se den, vyhlašují se výsledky zápolení a jen Honzík s Michalem uklízí při svitu baterky svůj plátěný domeček. Nijak jim to nevadí, vědí, že se za malý okamžik opět přidají ke svým bratrům u táborového ohně a budou také naslouchat příběhům z plátěných domečků.