Ve sklepě. / In the basement.

Část čtyřicátá šestá. Ve sklepě. Vypráví Hynek (11) a spol. 

Ráno po budíčku si pro hochy přišel vychovatel, jak včera večer slíbil tak dnes učinil.

Jejich speciální rozcvička spočívala v přenesení dvaceti pytlů brambor z komory blíž ke kuchyni.  byla to dřina dost velká, každý pytel vážil nejméně padesát kilo. Chlapci se zapotili a náramně unavili, avšak pokud nechtěli přijít o snídani, museli si pospíšit. Ale i když zvládli přesunout pytle plné brambor ke kuchyni, jejich „trapitel“ jim hned tak nedovolil odejít rovnou do jídelny.

„Výborně, teď, rovnou do sprch a pod studenou vodu, ta vás nejen osvěží, ale i probudí. Pak teprve bude snídaně, pokud jí stihnete.“ řekl a odešel.

Chlapci radši uposlechli příkazu a běželi do sprch, shodili ze sebe oblečení, proběhli ledovou sprchou a díky několika v umývárně zapomenutým ručníkům se měli do čeho osušit.

I tak přišli na snídani poslední. Takže na ně zbyl černý čaj a kousky chleba s máslem. To nejlepší už bylo pryč. V zámecké škole se učili úspěchy vojsk Hitlerovy armády a i historii Třetí říše. 

„To jsou samé lži a nuda.“ pronesl Jarda, ale nahlas se to neodvážil říct.

Za to biologie a zeměpis byl prima. Učitel uměl hezky vyprávět o rostlinách a nejrůznějších státech v Africe. To skoro všechny děti zajímalo a stále se na něco ptali. Zbytek školního vyučování proběhl v běžném stylu. Na konec byla i pravidelná, jednou za týden lékařská prohlídka a pak v odpoledním se parta rozhodla jít do sklepa zámku.

„A víte kde je vchod?“ ptal se Vašek.

„Jistě, to nebude problém, každý den tam chodí správce přikládat a tak. Jen budeme muset najít klíč, nebo si je tajně vypůjčit. Ale dveře se občas jen zavírají na petlici, takže se tam napřed podíváme.“ rozhodl Jindra

Kluci se vybavili svítilnami a vyrazili – dobýt sklep. V přízemí bylo však rušno, starší děti se připravovali na hru, při níž se míč hází do koše zavěšeného nad podlahou. Tak se naše parta musela chvilku zdržet, zajímali se tedy, jak se to hraje a zda si to mohou taky někdy zahrát. 

Přitom netrpělivě očekávali na odchod dětí do tělocvičny. Když se tak stalo, mohli nerušeně jít vyzkoušet dveře od sklepa. A přesto postavili na různá místa hlídky, co kdyby náhodou někdo šel. Dveře od sklepa naštěstí nebyli zamčené a šli otevřít, svolali se domluveným znamením a vstoupili do sklepa. Trochu se obávali, že by mohli potkat správce, ale Jindra je uklidnil, že by petlice na dveřích nebyla zastrčená. Dveře se totiž dají uzavřít je z chodby. Ve sklepě bylo šero, předem se rozdělili na dvojce a tak při prohledávání sklepa postupovali rychle. Všude panoval prach, pavučiny a vůně starého papíru i uhlí. Také vůně kouře z kotle a další nepostradatelné známky starého sklepa, do kterého se odloží vše, co již není potřeba. Chlapci prohlíželi všechno, ale taky se zaměřili na zdi, co kdyby to bylo zazděné, otevírali kufry i bedny, nahlíželi do hrnců a košů. V jedné části sklepa byli vyřazené staré skříně. Ondrovi, přišlo na mysl, že by to, co hledají, mohlo být v jedné z nich.

Vždyť i vchod na půdu byl zamaskovaný skříní. Otevírali jednu skříň po druhé, ale až na množství šatů, kabátů a dalšího harampádí zde nic nebylo. Žádné obrázek lodě. Možná se zmýlili a hledají špatné znamení. Pak Péťa otevřel poslední skříň a v ní byla jen jedna menší truhla, taková divná, s namalovanou kotvou na víku. A měla i velký zámek. Péťa svolal hned všechny hochy. 

„Není tam sice namalovaná loď, ale kotva a ta patří přece ke každé lodi.“  řekl  skoro omluvně se díval po ostatních. 

„To máš pravdu, to by mohlo být to, co hledáme.“ Povídá Jindra a všichni společnými silami vytáhli truhlu ze skříně do sklepa. 

„Jen to má jeden háček, nemáme klíč od zámku, co teď?“ ptal se Lukáš 

Tak ten klíč najdeme, ozvali se ostatní a dali se opět do hledání. Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Hynek našel obrovskou krabici plnou nejrůznějších klíčů. 

„Teda, to nám bude trvat dlouho, než najdeme ten správný klíč, kolik je vlastně hodin.

Nerad bych zase tahal pytle s bramborami. ptal se Matěj 

„Je přesně tolik, abychom se vrátili na večeři.“ prohlásil Jindra         

Krabici s klíčemi schovali na bezpečné místo a truhlu opět dali do skříně. Doufali, že tam bude, až se zase vrátí.