Část padesátá druhá. Ve škole. Vypráví Hynek (11) a spol.
Po ranní nedobrovolné koupeli ve studené vodě následovala docela bohatá snídaně. Chléb s máslem, džem a bílá káva, kousek koláče. Do školy si děti odnášeli i svačinu v podobě jablka, krajíce chleba s máslem a sýrem.
Dnes jdou Otta a Hynek do nové školy zcela poprvé, také je výjimečně doprovodí pan Procházka, aby vyřídil již zařízené formality.
Honza s Tomášem předpokládají, že Otta s Hynkem budou u nich ve třídě, aby mohli společně plánovat vždy nějakou tu klukovskou činnost.
Obecná škola chlapecká je na Starém městě. Třídu mají kluci v prvním patře.
Při vstupu do třídy si pověsily kabáty na věšák pod oknem a za podpory Honzy a Tomáše se nechali představit ostatním hochům. Někteří se zdáli být fajn, ale jiní se na ně jen tak podívali a hleděli si svého. Než začalo zvonit, přišel si pro ně do třídy pan Procházka s panem učitelem Jirkovským.
Šli jsme do ředitelny, na krátký pohovor s panem ředitelem Jouklem. Napřed nás přivítal, vyptal se, jak se máme, a podobně. Pak prohlédl všechny papíry a mluvil s panem Procházkou. Nakonec nám popřál mnoho úspěchů ve studiu a to bylo vše.
Do třídy jsme se vrátily před zvoněním.
Pan učitel Jirkovský, nás taky přivítal a my se museli představit celé třídě, beztak nás už kluci znali, pak nás posadil každého zvlášť, prý prozatím.
Byla hodina německého jazyka.
O přestávce k nám přišlo několik hochů s jedním větším, který byl zřejmě jejich vedoucí.
„Tak heleďte se hošánci, my tady ve třídě držíme při sobě, a když se něco semele tak mlčíme jako jeden hrob! Je vám to jasný, jestli někdy něco někomu budete žalovat tak vám upravíme fasádu!“
„Hele, Gustave nech je napokoji jó, oni se tě stejně neleknou a nějaké to kasání se si nech na německá děcka.“ Zasáhl Honza a málem by došlo k pranici, kdyby nezazvonilo na další hodinu. Teď byla na řadě hodina biologie.
Ve zbývajících přestávkách se Otta s Hynkem postupně seznámili se všemi hochy a se vším tím jak to u nich v nové třídě chodí. Také se dozvěděli, na koho si mají dát pozor, kdo je práskač a tak.
Cestou ze školy šli trochu obloukem, napřed na plácek mezi domy, kam kluci a i dívky chodí nejen hrát třeba kopanou, ale i řešit různé věci. Je tam klepač a stará pumpa na vodu. Plácek je velmi oblíbený.
Z plácku vedla cesta rovnou k Chrudimce a k přítoku potoka Haldy, on je vlastně taky Chrudimka. Na jeho břehu roste mnoho Vrb a kluci tady tomu říkají ve Vrbičkách, jelikož si tam schovávají šaty, když se jdou ze školy koupat.
Tak tomu bylo i dnes, bylo tu jen pár otužilých známých kluků z jiné školy a hned se dohodly plavecké závody k polo potopené pramici a zpět.
Kluci svlékli ze sebe oblečení a tak jak přišli na svět se napřed ještě v trochu studené vodě rozplavali. Pak přišel na řadu závod.
Otta s Hynkem nepočítali s proudem řeky, takže prohráli, ale to jim nevadilo. Však oni se zlepší. Než se odešlo konečně domu, bylo nutné se na sluníčku usušit, jiní hoši, kterým nevadilo, že jejich oblečení bude mokré se oblékly a odešli za jinou zábavou.
Naši – teď už skoro sourozenci, se však chtěli osušit, jelikož koupání tady měli od táty zakázané.
„Nestalo se vám někdy, že by šaty někdo z Vrbiček vzal?“ optal se Hynek
„Stalo se to jen jednou, co si pamatuji, jednomu klukovi z Předměstí co chodí k nám do nižšího ročníku, domu musel jít nahatý a táta mu dal pořádný výprask na holou. Od té doby se tady nesmíme koupat a taky proto, že je tu silný proud. Takže tátovi nic neříkejte, jó.“ odpověděl Honza.
Pak už byl čas jít co nejrychleji domu, aby nebyl průšvih.