Příběh dvacátý čtvrtý. Vosy a Myši.
Story Twenty-Four. Wasps and Mice.

Viky jednou o poledním klidu ležel ve stanu a otevřenými dvířky pozoroval dění na náměstíčku. Někteří chlapci tam seděli opření o stanovou podsadu a četli, jiní v jiném stanu hráli Člověče nezlob se, a Pepík dokonce ořezával nějakou hůl do špičky, hoblinky padali na náměstíčko, když to viděl rádce jeho družiny, poradil mu, ať to uklidí a jde si řezat do dřevníku, tam to nevadí. Viky, vzpomínal při tom koukání na skoro uplynulý tábor, co se kde událo, kdo co vyvedl a co se komu povedlo. Když tu náhle před dvířky přeběhla Myš. Od nikud a nikam.

Viky vyskočil a hnal se za ní, jenže než stačil vstát z postele a dostat se z plátěného domečku, byla Myška pryč. Viky se dal do hledání myší díry, je jasné, že Myš má svojí noru v podobě myší díry a ta tu přece musí někde být. Při svém hledání potkal Viléma, svého rodného brášku a hned mu vyložil, co viděl a co tedy hledá. Vilém, napřed označil Vikyho za vhodného chovance ústavu pro choromyslné, ale pak se přidal k hledání myší díry. Ostatní chlapci se zájmem Vikyho a Viléma pozorovali, avšak neptali se jich co, že to hledají. Viky s Vilémem, skutečně myší díru, nebo nějakou takovou noru našli, byla hned na okraji louky nedaleko kuchyně.

„To, aby to neměla daleko k jídlu.“ Ohodnotil noru Viky.

„To se mi nějak nezdá, ta díra je na Myš moc velká.“ Pochyboval Vilém, ale byl rád, že pracné hledání skončilo.

„Vyplavíme jí!“ Navrhl nadšeně Viky a hned se hnal do nářaďovníku pro konve.

Postupně od potoka nosili jednu konev vody za druhou a lili její obsah do nory. Takové počínání neujde zvídavým očkám ostatních hochům. Hned se přidali a střídali se v nošení vody. Používali i některé nádoby z kuchyně, což se nemá. Nikdo si toho však nevšiml, zatím. Po chvilce vyplavování nory se z té stoprocentně obývané Myší, vyřítilo několik naštvaných Vos a za nimi další, konve a nádoby z kuchyně zůstali najednou opuštěné, každý si hleděl zachránit svou kůži. Vosy pronásledovali snad každého. Nakonec se táborníci přesunuli k lesu a zanechali tábor na pospas Vosám.

Bratři vůdci napřed drobně hartusili, ale pak se tomu všemu všichni smáli a vysvětlili chlapcům, že Vosí hnízdo má dva vchody. Jeden Vosy používají a druhý mají jako nouzový.  Lovci vos, Viky a Vilém, jak se jim začalo říkat, byli jedni z těch, na kterých Vosí žihadla zanechala stopy. Pár dní si postižení chlapci budou tento zážitek pamatovat, jako na dobrodružství jak se Myš proměnila ve Vosy. A Myš? Ta v sousedním plátěném domečku chroupala sušenku. O nějakém vyplavování s Vosího hnízda, neměla ani potuchy.