Z Dobříše přes Zlatý důl na Kuchyňku a zpět. / From Dobris via Gold Mine to Kitchen and back.
2 – 4.6. 2006
Páteční odpoledne je v plném proudu a Dvojce začíná výprava na Kuchyňku nedaleko Dobříše. Sice většina z nás dala přednost prožít víkend v teple a bez námahy, ale i tak je nás na uskutečnění výpravy dost. V přesně daný čas nastupujeme do autobusu a míříme na Dobříš, zde se potkáváme s Veverkou. Čas na najití směru, kterým se vydáme, netrvá dlouho. Délka cesty je necelých deset kilometrů na západ. U místního sanatoria se družina Svišťů odpojuje od Bobrů a Ostřížů. Dál postupuje vlastní cestou. Počasí přeje, svítí sluníčko, vítr moc nefouká, batohy těžknou krok za krokem. Inu kdo si co zabalil, to si nese. V lesním království potkáváme Daňky, Srny, spoustu ptactva a i jiných živočichů. Někteří bratři poznávají živočichy v osobním kontaktu, to když si sednou na pařez, který je domovem rezavých mravenců. Než však Svišti dojdou ke Zlatému dolu, brodí se bažinami, bojují se zrádnými výhony Ostružiní a v mnohém hustém houští se zaseknou i s báglem. V kopcích blíž ke Kuchyňce se rozprostírá Zlatý důl. Sice se zde již mnoho let netěží, ale vstup do štoly a upravené okolí dává tušit občasnou přítomnost lidí, nebo skřítků. Než však Svišti vystoupí na vrchol Kuchyňky, uplyne ještě mnoho času. Který využijí k nalezení ztracené cesty, vyhledání vhodného tábořiště a pro stavbu bivaku. Je sobotní ráno, půl šesté, Svišti jsou již na nohou, balí, vaří snídani, uklízí a nakonec zahlazují všechny stopy po táboře. V sedm hodin se již jde dál, po znovu nalezené cestě. Neuplyne hodina a vrchol Kuchyňky byl nalezen. Krátký odpočinek dodává síly všem. Vždyť na Sviště čeká setkání s Veverkou. Na cestě se v příhodný okamžik objevila rezavá Veverka, vítr vál od ní takže nás nezaznamenala. Všichni jsme zůstali nehybně stát. Ze vzdálenosti dvaceti metrů dohopkala až k nám. Stále o nás nevěděla, pak vyskočila na strom a pomalu mizela v jeho koruně. Toto velké dobrodružství skončilo. S družinou Bobrů a Ostřížů se potkáváme před polednem, na jejich tábořišti. Následuje krátká porada jak a kam dál, a kde se zase sejdeme. Svišti jdou dál, chceme najít památník a setkat se s Dodem v Bukové u Příbrami. Památník jsme nenašli, Dodo již v Bukové nebyl. A tak jdeme po modré značce, za Bukovou u rybníka vaříme oběd. Nalezli jsme zde staré ohniště. Jeho přítomnost využíváme k uvaření jídla. Polední odpočinek uplynul jak voda. Dvě hodinky kdy se nemuselo šlapat jsou pryč. Jdeme dál. Cesta nás vede k místu setkání s ostatními družinami. Podvečer je věnován přípravě tábora a podobným činnostem. Máme dokonce vyhlídku na Příbram, náš zítřejší cíl. Jsou dvě hodiny v noci, začíná pršet. Bobři a Ostříži včera přístřešky nestavěli a tak zmokly, Svišti ráno vstanou a nebudou mokří. Nedělní ráno už jen drobně prší, nastávají obvyklé činorodosti, najíst se, zabalit si, uklidit po sobě všechny stopy a rozloučit se lesem i a dokončit pohodovou výpravou. Ne, však na dlouho. Ač byla tato výprava trochu náročná, tak byla dobrá.
Altmiov.
Friday afternoon is in full swing and Dvojka’s expedition to the Kitchen near Dobříš begins. Although most of us preferred to spend the weekend in the heat and effortlessly, there are still enough of us to make the trip. At the exact given time we get on the bus and head to Dobříš, where we meet the Squirrel. It doesn’t take long to find the direction we’re going. The length of the road is less than ten kilometers to the west. At the local sanatorium, the Marmot group is disconnected from Beaver and Perch. He continues on his own path. The weather is good, the sun is shining, the wind is not blowing much, the backpacks are heavy step by step. Well, whoever packed what, bears it. In the forest kingdom we meet fallow deer, roe deer, lots of birds and other animals. Some brothers get to know the animals in personal contact when they sit on a stump that is home to rusty ants. But before the Marmots reach the Golden Mine, they wade through the swamps, fight the treacherous shoots of Blackberry, and in many dense thickets they get stuck with a bagel. The Gold mine stretches in the hills closer to the Kitchen. Although not mined here for many years, the entrance to the gallery and the landscaped surroundings suggests the occasional presence of people or elves. However, a lot of time will pass before Marmot climbs to the top of the Kitchen. Which they will use to find the lost path, find a suitable camp and to build a bivouac. It’s Saturday morning, half past five, the Marmots are already on their feet, packing, cooking breakfast, cleaning and finally clearing all traces of the camp. At seven o’clock he goes on, on a rediscovered path. Less than an hour passed and the top of the Kitchen was found. A short rest gives strength to everyone. After all, a meeting with the Squirrel awaits Marmot. A rusty Squirrel appeared on the road at an opportune moment, the wind was blowing away from her so she didn’t notice us. We all stood motionless. From a distance of twenty meters she jumped to us. She still didn’t know about us, then she jumped on a tree and slowly disappeared in its crown. This great adventure is over. We meet a group of Beavers and Perch before noon, at their camp. There is a short meeting on how and where to go next, and where we will meet again. The marmots go on, we want to find a memorial and meet Dod in Bukova near Pribram. We did not find the monument, Dodo was no longer in Bukova. And so we follow the blue sign, behind Buková by the pond we cook lunch. We found an old fireplace here. We use his presence to cook food. The lunch break passed like water. Two watches when you didn’t have to pedal are gone. We are going further. The path leads us to a place to meet other companies. The early evening is dedicated to the preparation of the camp and similar activities. We even have a view of Pribram, our destination tomorrow. It’s two o’clock in the morning, it’s starting to rain. The beavers and the Perch did not build shelters yesterday, so they got wet. Sunday morning is only a little raining, the usual activities take place, eat, pack up, clean up all traces and say goodbye to the forest and finish with a relaxing expedition. No, but for a long time. Although this expedition was a bit demanding, it was good.
