Letní tábor uběhl jako voda, pro někoho byl dlouhý a pro jiného krátký. Dnes po ranním nástupu se začalo s bouráním některých táborových staveb, které už nejsou potřeba. Kuchyně s jídelnou přijdou na řadu jako poslední a po nás všech tu opět bude čistá louka u lesa. Tábor bude připomínat pouze spousta vyšlapaných cestiček a čtverce vybledlé trávy, tam kde stáli plátěné domečky hochů.
Chlapci, kteří nepracovali na jiné stavbě, se pokoušeli zabalit svoje věci. Když přijeli na tábor, měli toho velmi málo. Ale teď se zdá, že se jim do toren a kufrů, nic nevejde. Oblečení se nějak zvětšilo a přibilo množství suvenýrů z lesa, od louky od rybníka nebo z výletu. Taky mnoho výrobků, které prověřili zručnost hochů se musí domu a do klubovny i do školy odvézt. Je toho mnoho.
Občas chlapci řeší velké dilema, co zde ponechat a co si odvézt. To pak vznikají hromádky: povezu sebou domu, možná povezu, může to tu zůstat. Z hromádky může to tu zůstat se předměty přesouvají na hromádku možná povezu a v okamžiku, kdy se v torně, nebo kufru najde místo, zazáří očka hocha a místečko je již zaplněno výrobkem, nebo kamenem s krásným povrchem a nebo něčím jiným co bude připomínat tábor ještě v Prosincových mrazech.
Na výzvu svých rádců se chlapci pouštějí do sundávání celt z plátěných domečků a stavby stanového městečka nedaleko domečků už bez střech. Jen dřevěné stěny, do kterých se opřelo denní světlo a sluníčko jakoby rezignovaně vydali ztracené osobní věci táborníků. To se najednou v tom slunečním světle najde nejedna ponožka, kartáček na zuby, zapadlý nůž, Myškami okousaný balíček sušenek a další poklady. Bosá noha při vyklízení domečku sem tam šlápne na kdysi upadlou jehlu nebo na připínáček. Hoch pak s přehrávaným bolestivým výrazem, všem ukazuje, na co šlápl a jak tu jehlu tuze dlouho hledal, téma k povídání je opět na světě.
Když zůstanou pouze stěny domečku s postelemi, nastane čas na tlukot kladívek, sekerek a tahání hřebíků z kulatinek, prken i fošinek. V průběhu tábora získaná síla v pažích se spojuje se šikovností a na předem určeném místě se začínají vršit kulatinky, prkna i další dřevěné součásti domečků. Některé hřebíky vzdorují, nechtějí opustit suk sloupku z Borovice, jindy se hlavička hřebíku utrhne a hoch pozadu udělá skoro salto, divíce se jakou to má že sílu.
Všudy přítomná rada a pomoc starších bratrů i vůdců je nedílnou součástí života každého oddílu. I dnes po obědě a po práci kdy místa kde stáli plátěné domečky připomínají jen čtverce v trávě, se jde užívat táborový program. Dopoledne byl také připraven poslední táborový oheň a tak je čas na koupání a plavání v nedalekém rybníku. Poslední koupání, dovádění? Ani ne, ještě bude možnost zítra a nebo i v jiném dni, kdy výprava oddílu zavítá na tábořiště. Teď se hoši potápějí pro kamínky, plavou na čas k ostrůvku a zpět, trénují a nacvičují záchranu tonoucího a nebo jen tak se sluní s tím, že plní další úkoly ve Skautské stezce, třeba znalost historie, mapové značky, telegrafie, tělovědu a jiné, co lze u vody v klidu probírat.
Odpoledne před večerem je čas na poslední velkou hru o poklad. Družiny získávají popis místa, kde se poklad nachází. Nic víc, co si vezmou sebou na cestu je na nich, jak se oblečou, je též v jejich volbě. Návrat je plánován k večeři. A vzdálenost k pokladu podle odhadů nad mapou je pět kilometrů, takže celkem deset, s tím, že to bude asi delší. Jako první k pokladu ukrytém ve vykotlané Lípě dorazila družina Čápů, vzali to šůsem, tedy přímo za nosem, rovně přes překážky v podobě posekaného pole, mokřady, hustého mlází, rozpálenou asfaltkou šli a konečně k Lípě šplhali po příkré stráni, která šla samozřejmě obejít pohodlnou cestou. Taková túra přinesla nejedno bodnutí lesní Vosou, mnoho škrábanců od šlahounů Ostružin, jedny spálená záda a několik puchýřů kdy hoch šel v botkách bos. Slavné objevení pokladu bylo provázeno družinovým pokřikem. Vždyť k pokladu došli jen podle azimutu a mapy, kde je vyznačena památná Lípa. Další družiny dorazili s větším nebo menším zpožděním. Hodně se povídalo a společný návrat do tábora netrval dlouho.
A co že byl ten poklad? Spousta nových uzlovacích šňůr, pro každého jedna. Při zpáteční cestě se družiny zastavili i u potoka, který podtékal silnici. Pod silnicí tekl ve velké kamenné rouře a tak chlapci sundali přebytečné oblečení a vyzkoušeli si opět po delší době, rourování, tedy prolézt rourou s tekoucí vodou. Stěny byli kluzké a ulézt těch pět metrů v rouře dalo zabrat. I tak to je skvělé osvěžení.
Táborový, dopoledne připravený oheň již čekal, k němu postupně z táborového náměstíčka přicházeli družiny v pořadí, v jakém zvítězili v táborovém bodování. Před družinou šel hoch se zapálenou pochodní, ten který vyhrál družinové bodování. Na pokyn vůdce oddílu byl táborový oheň zažehnut. Zazněli slova hodnotící tábor, slova, která připomínají, co je dobré ještě zlepšit a slova povzbuzující do dalšího snažení na Skautské stezce.
U táborového ohně zazněli oddílové písničky, každá družina předvedla nacvičenou scénku k uplynulému táboru, a když se nad nedaleký les vyhoupl měsíc, zazněla Skautská večerka. Pak se jednotlivé družiny potichu rozešli do svých plátěných domečků. Jen první noční hlídka dohlížela na to, aby rudě svítící uhlíky z táborového ohně nenatropily neplechu. A když uhasl i poslední uhlík, zalila celé ohniště vodu. Jen stoupající pára naposledy připomněla táborový oheň.
