Úklid, balení příprava na cestu do Pardubic. / Cleaning, packing preparation for travel to Pardubice.

Tak nám to léto pěkně uteklo, přiblížil se čas odjezdu zpátky do Pardubic. Zbývají dva týdny, než se opět půjde do školy. Pro hochy to nebylo snadné, opět se rozloučit na nějaký čas s vesnicí, s rybníky, lesem, skalkami a dalšími krásnými zákoutími, které je obklopovali. Dnešní den od rána, bylo skoro neveselo, ano radostně se pouštěli do poklízení svých pokojů a nalézání dávno ztracených věcí, třeba ponožky, které se kamsi zatoulali, zapadlé tužky i prak, údajně odnesený psem neznámo kam. Tyto drobnosti jim přinášeli v dnešním dopoledni radost. Takové vytírání podlah, bylo každotýdenní prací, ale dnes si to kluci užili, nejenže poctivě a skoro až moc, vytřeli každý kout v pokoji i v dalších místech jim řečených rodiči, ale zmáčeli mydlinami i sami sebe, toť se ví, že ne v chalupě, venku, na dvoře. A kdyby se jim mýdlo nepřipomnělo v očích, pokračovali by dost dlouho v mýdlové bitvě. Nakonec skončila jejich bitva pod ledovou vodou u pumpy. Tatínek byl rád, že se kluci konečně aspoň jednou sami od sebe vymydlili, když už je do koupání umývacího musí občas vyhnat od her, zábavy a dovádění.

Poslední oběd dnešního dne byl slavnostní, sice dle toho co svět ve válce k jídlu na vsi nabídl, ale i tak se podobal Vánoční večeři. Dnes se netrvalo na tom, aby děti byli nějaký čas po obědě v klidu, bylo jim dovoleno jít si, kam chtějí sami. Když je ten poslední den na letním bytě. Chlapci toho chtěli využít na vše, jejich snaha navštívit všechna místa a chvilku tam být s kamarády ze vsi, byla pouhou touhou. Toto odpoledne by jim na to nestačilo. A tak se společně v horkém Srpnovém dni vydali k oblíbenému rybníku na prám. Jak se stalo zvykem, šaty – tričko a trenýrky, skončili na břehu v trávě a už se dovádělo v chladivých vodách rybníka. S prámem obepluli všechny břehy, vyplašili hejno Kachen a v bitvě o prám s mladšími chlapci ze vsi, prám opustily, aby se vydali na skalky, tedy do bývalého lomu. Zde vyrušili několik pasoucích se Srnek, odběhly do polí.

„A dáme si závod, kdo vyleze nejrychleji po skále na vrchol.“ Navrhnul Jindra. „Jo a dopadneme jako Jéňa, co si při tom rozbil koleno.“ Doplnil jej Honza.

I tak se všichni vrhli na skálu a snažili se po ní vylézt co nejrychleji, na její vrchol. Jako první tam byl Tom, pak Honza a postupně další chlapci. Podle svých sil a odvaze. Zadýchaní se posadili na skálu a pozorovali okolí. Viděli velké množství políček, mezí a polních cest, několik vsí a zahrad, dohlédli i v místa kde jsou rybníky a tak dál. Zde nahoře přemýšleli kam se ještě podívat, nebo co tento den velkého podniknout.

„A co se jít podívat do rozpadlého mlýna, dole na potoce?“ Navrhnul Otta. „Tak jó, to by šlo, a já mám taky nápad, sepíšeme tam listinu kamarádství a schováme jí tak, že jí najdeme jen my.“ Přidal se k návrhu Jindra.

Všichni souhlasili a jedna z cest k mlýnu vedla oklikou dolu do lomu, nebo mohli slézt dolu do lomu po stěně. Jít pěšinou dolu se chlapcům nezamlouvalo, jsou přeci šikovní a dokážou slézt. Avšak snadno se plánuje. Po chvilce snažení opět vylezli nahoru a dali se během po pěšině. Cestou vedla pěšina i strmě, zde se dalo sklouznout dolu, pokud jste měli boty, avšak bez bot to nešlo. Když nejsou boty, sklouzly dolu po zadnicích. Jejich trenýrky pak podle toho vypadali, občas drobná trhlina a hlavně změnily svůj stav z čistých na špinavé. K mlýnu dorazili již v pozdním odpoledni. Nikdo zde nebyl a bylo naprosté ticho. Napřed prolezli skoro rozbořený mlýn, prozkoumali vše co bylo zajímavé, dohadovali se co k čemu sloužilo a i z jejich rozhovoru vyplynula výzva, kdo že by proplaval náhonem od kola až ke stavidlu.

„Říká se, že tam žije Vodník.“ Povídá Jakub. „Sám jsi Vodník. Vodníci nejsou, to se jen tak povídá“. Odpověděl Jindra. „A abyste věděli, já to proplavu.“ Řekl nakonec.

Rychle se svlékl, a dal šaty Honzovi. Vstoupil do tmavé vody a začal plavat od mlýnského kola směrem ke stavidlu. Kluci šli podél náhonu a tiše mu záviděli, proč se neodvážili oni.  U stavidla nastal však drobný problém, vše bylo kluzké a nedalo se ničeho pevně zachytit, navíc od hladiny nahoru k hraně náhonu bylo něco málo přes metr. A také proudící studená voda, už nebyla tak fajn. Po několika marných pokusech vylézt touto cestou ven zvody se Jindra nechal unášet vodou zpět k mlýnskému kolu, tady za pomoci kamarádů vylezl z vody.

„Teda, ta voda je nějak studená.“ Řekl, docela prokřehlý. „A co když tě nechtěl pustit Vodník? Nedal se Jakub

Všichni vyběhli se smíchem ze mlýna, na sluníčkem prohřátou louku a hráli na Krále, to znamená, kdo koho povalí na zem a jak kdo dlouho se udrží na nohou, než bude povalen na zem.

Po chvilce toho nechali, leželi jen tak na louce a Tomáš připomněl, že zde chtěli sepsat listinu kamarádství.

„Nemáme však ani listinu, ani pero nebo tužku.“ Pověděl Otta. „Ve mlýně něco bude, pojďme se tam podívat.“ Navrhnul Hynek.

Ve mlýně skutečně našli větší čistý list papíru a taky kousek tužky inkoustovky. Společně sepsali listinu, vepsali do ní, kdo jsou, kdy se sešli a kdy se opět sejdou. Listinu pak každý podepsal.

„A co kdybychom jí podepsali krví, nebo aspoň otiskli prst od krve? Jako to dělají třeba piráti. “ Navrhnul Tomáš.

To se chlapcům s dobrodružnou povahou, zamlouvalo.

„Ale, kde vezmeme nůž, nebo špendlík?“ Zajímal se Jindra. „Ve mlýně!“ zazněla společná odpověď

Skutečně taky našli jeden ztracený ozdobný špendlík. Otta jej otřel do trička a bodl se do palce levé ruky. Kapku krve pak otiskl na listinu. Stejně tak uskutečnili s větší či menší odvahou i ostatní kamarádi. Listinu potom vložili do láhve a tu uložili ke kořenům největšího Smrku nedaleko mlýna. Láhev opatrně zahrnuli hlínou a navrstvili na ní něco kamení. S velkou radostí a se vydali při západu slunce ke vsi. Na obvyklém místě se rozloučili, s tím, že se zítra sejdou na nádraží, při odjezdu do Pardubic. Jindra a Jakub se vydali ke svým domovům a naši sourozenci vykročili na opačnou stranu k letní chalupě. Doma sice neschytali pokárání, ale jen tatínkův povzdech

„No, hlavně že jste přišli celí, mýdlo víte kde je, pumpa taky. Pak budou placky k večeři.“

Chlapci by jindy drobně protestovali, proti ledové vodě ze studny, ale teď si jí náramně užili. Poslední koupání pod pumpou v korytu.