Část čtyřicátá pátá. Tajné znamení. Vypráví Hynek (11) a spol.
Do rána napadl sníh, takže stopy po nočním výletu byli, smazány. Dnes se opět do zámku vrátili na inspekci Němci. Nechali po ránu nastoupit všechny děti i personál a začalo opětovné prověřování.
Kdo odkud je, proč tam je, jak dlouho a tak podobně.
U našich hochů Otty a Hynka se důstojník zastavil na delší dobu. Nakonec si jejich složku odvezl.
Otta s Hynkem i ostatní začali mít neblahý pocit.
Ale kluci na to rychle zapomenuli a žili opětovně svůj zámecký život. Klub Kamarádi taky začal a navíc opatrněji, pátrat po tajném klubovním znamení.
Když se sešli po škole ve své klubovně, do které se tentokrát dostali úplnou oklikou, aby je nikdo neviděl, dali se do hledání tajemného znamení. Do sklepa zatím nešli. Až najdou to znamení.
„A jaké by to mělo být znamení?“ ptal se Honzík a ostatní hoši se k němu přidali
„No asi něco jako kříž, nebo Růže, klíč, já ani sám nevím. Podíváme se do kronik a taky prohlédneme fotky. Třeba něco objevíme.“ pověděl Jindra
Po dlouhém pátrání, hledání, listování a proklepávání podlahy i zdí, nakonec chlapci museli bezradně odejít na podvečerní společnou zámeckou činnost.
„Neměl bych se zeptat strejdy?“ ptal se potajmu hochů Jindra
„Zatím, ne. Ještě to zkusíme jednou prohledat.“ odpověděl Vašek
Noc byla pro sny dlouhá, chlapci i ve snech hledali tajné znamení, přitom se jim do snů pletli i prožitky ze dne, ze školy apod.
Otta ve svém snů bojoval i s němci a pak s Hynkem pluli zcela svlečení na plachetnici po jezeře ve sklepě, nějakého hradu. Inu divoká noc.
Druhý den byla sobota, rozcvička už v jarním počasí spočívala i v koupeli v místním rybníčku.
Dívky opět nemuseli tuto část rozcvičky podstoupit. Jak jim někteří kluci záviděli.
Našim Kamarádům taková rozcvička však nevadila.
Dopolední program se skládal z výletu do nedaleké továrny na konzervy a pak se sportovalo, samozřejmě podle toho jak kdo mohl.
Odpoledne patřilo vždy volnému zaměstnání, kroužky různého zaměření, nebo četba a psaní dopisů domu rodičům, procházky v okolí a podobně.
Naši chlapci se rozhodli opět pátrat po tajemném klubovém znamení. Vytratili se nenápadně do klubovny a začali hledat. Otta hledal v knihovně a v jednu chvíli vypadla z knihovny knížka na zem a otevřela se na stránce s obrázky lodí. Ani její obal, neodpovídal obsahu knihy.
Podle obalu to měla být kuchařka, avšak knížka byla o lodích, plachtění a výrobě lodí.
Navíc z knížky vykoukl i namalovaný obrázek lodě, tedy jakýsi znak. Podobný lodi.
„Kluci, asi něco mám, to by mohlo být ono.“ řekl Otta a vzal knížku ke stolu.
Chlapci se shlukli okolo stolu a začali si podávat mezi sebou jak obrázek, tak knížku. Hned bylo na světě několik otázek.
„Tak tedy, je to snad to tajné znamení klubu? Za druhé, proč při pečlivosti kluků z původního klubu, obalili tuto knížku o lodích do obalu ke kuchařce. Žádnou jinou kuchařku jsme, ale nenašli. Za třetí, zkusíme pátrat dál, jestli nenajdeme ještě něco kde je loď, tedy tato.“ řekl Jindra a ukázal na obrázek lodi.
Nakonec se hochům podařilo najít v jedné kronice, malý plán zámku i se sklepením. Na jednom místě ve sklepě byla namalovaná loď! Nakonec se rozhodli pročíst celou kroniku, zda tam nebude aspoň nějaká poznámka o sklepě a tak.
Venku se šeřilo, a kdyby Honzík na to neupozornil, byli by hoši v maléru. Rychle tedy poklidily, klubovnu, „kuchařku i s lodí vrátily na své místo do knihovny a vydali se opatrně zpět dolu do zámku.
Před chlapeckými umývárnami je potkal vychovatel, tento muž nebyl zrovna oblíben mezi dětmi. Jednak pro schvalování německého pořádku a taky pro přílišnou tvrdost, ohledně poslušnosti.
Chlapci se zarazily a vychovatel se jich hned ptal kam, že tak pozdě a odkud.
„My, jsme zapomněli na čas ve společenské místnosti a teď spěcháme na večeři.“
řekl trochu opatrně Jindra
„Tak zapomněli, no já nezapomenu na speciální rozcvičku pro vás. Odchod!“
Chlapci spěšně odešli do jídelny a byli rádi, že vychovatel nechtěl vědět víc.
Jen ta poznámka o speciální rozcvičce je trochu strašila.