Vánoce. / Christmas

Část čtyřicátá – Vánoce – Vypráví Hynek (11) a spol. 
Ráno se všichni probudili do bílé sněhové peřiny. Za okny, kam se kdokoliv podíval, bylo bílo, a kolik sněhu za noc napadlo? Hodně moc.
Dnešní ranní rozcvička byla jasná. U hlavního vchodu do zámku vyfasovat lopaty a sníh z cest pěkně odházet.
Než nastal čas na snídani, sníh byl odházen z cesty až k vjezdu do parku.
Také mnoho sněhu skončilo za oděvem a v botách všech dětí, které s radostí v bílém nadělení dováděli.
Pokoje se tak staly sušárnou, radiátory byli obložené oděvy i botami.
110
Pomalu se blížili Vánoce a s nimi i Štědrý den. Školní povinnosti trochu ustoupily a každý si našel nepsanou povinnost vyrobit, nebo sehnat nějaký ten Vánoční dárek.
I naše parta se činila a každý opatrně střežil to svoje Vánoční tajemství. Klubovní činnost však byla i v tuto dobu v plném tajném proudu. Kluci už uměli dobře Morseovu abecedu, rozpoznají stromy i bez listí, dle větviček a pupenů. A mnoho dalšího podnikají, když nemusí se zabývat svými povinnostmi. I několik výletů také měli, každý výlet byl připraven ve spolupráci s panem Wincentem, tak aby se nevzbudilo podezření u úřadů.
Teď o Vánocích si řekli, že vyrobí, nebo připraví Vánoční dárek pro klub a i pro každého člena.
A to není zrovna jednoduché.
Denní radovánky v zasněžené krajině dali aspoň zapomenout na válku a umožnili i netradiční sporty, jízdu na lyžích, na saních i obyčejné koulování a stavění Sněhuláků.
Den Štědrovečerní se přiblížil, jeden zámecký sál se proměnil v síň, kde byl postaven velký Vánoční stromek, všichni se podíleli na jeho výzdobě. I v kuchyni ten den bylo potřeba více pomocníků.
A Štědrovečerní večeře byla opravdu bohatá. Taková jako kdyby válka nebyla.109
Pan Wincent měl úvodní řeč, po níž následovala samotná večeře. Zakončená společným přípitkem, moštem z jablek samozřejmě. Pak nadešlo nadělování Vánočních dárků a na každého se dostalo.
A děti si navzájem rozdávali svoje dárky, které připravili pro svoje kamarády. Radost neznala konce. Dnes se spát šlo velmi pozdě, až po půlnoci, po půlnoční mši.
Cesta do kostela, byla ve tmě s nebem plným zářících hvězd. Světlo lamp a loučí se odráželo ve sněhu, takže bylo dobře vidět na cestu. Půlnoční mše netrvala dlouho, cestu zpět v mrazivém počasí s poletujícím sněhem uskutečnili velmi rychle. Chlapci ještě na pokoji zavedli hovor na téma  jak se slaví Vánoce u těch co jsou Židovského původu. A tak Hynek s Ottou mohli povídat o Chanuce a zvycích během Židovských vánoc. Postupně však všichni usnuli. 
Prosincové počasí přinášelo nejedno překvapení. Několik dní sněžilo a zdálo se, že všechno zapadne sněhem, na to přišla obleva a teploty skoro k deseti stupňům. Jindy uhodily pořádné mrazy, že topení v zámku nestačilo vyhřívat pokoje.
Čas v zámku ubíhal podle měřítek hochů a dívek, učením, hrou, zábavou, i nějakou tou rošťárnou.
Blížil se pomalu Nový rok, rok 1944. A sním i rozhodnutí co dál.
111

 

Napsat komentář