Část patnáctá – Výlet do zimní přírody. Vypráví Hynek (11).

Dnešní den se děti dočkali vytouženého volna, sněhu napadlo tolik, že i cesty nebyli vidět, ale do školy by se kluci i dívky dostali vždy. Pokud bylo jaro, léto a na polích již rostli plodiny, nebo ještě nebylo nic sklizeno, museli poctivě necelé dva kilometry šlapat pěšky po cestě a silnici až do Sychrova, do školy.
Za to po sklizni na podzim a v zimě to mohli vzít rovnou přes obrovskou pláň, tvořenou malými i většími políčky. V době kdy hodně pršelo, však raději šli po cestě, jinak by jejich boty a oblečení bylo samé bláto z polí.
Ale dnes, se do školy nejde. Je válka a není ani tolik otopu do školních kamen a tak pan řídící vyhlásil mimořádné zimní prázdniny. Sice budou trvat jen tři dny, ale i tak se to dětem moc líbí.
Ráno po snídani přišel na statek pan hajný Breburda, jednak měl cestu kolem a taky se ohřát, pozdravit, povědět si co je nového a podobně. Při té příležitosti se dětí optal, zda vědí, jak zimuje Veverka, Liška a další lesní tvorové.

„To my zatím nevíme, ale chtěl bych to vidět, jelikož se to teprve budeme učit ve škole.“ Pověděl Jan.

„Tak víte co? Pokud rodiče budou souhlasit, můžete jít se mnou na malou obchůzku a já Vám ukážu, kde zimuje Veverka a možná najdeme i jiné doupata.“ pravil pan Hajný.
A děti se dali, do veselého jásotu, drobné pracovní povinnosti měli hotové a do oběda bylo moc daleko. Den by jinak prožili venku zabaveni sněhovými radovánkami, ale tato nabídka pana Hajného byla opravdu vítaná.
Než se chlapci i dívky oblékli a řádně zavázali boty, hovořil pan Breburda s pantátou Winterlem o situaci na frontě a o tom jak se to vše vyvíjí.
Cestou ztichlým lesem dětem pan Hajný vysvětloval a ukazoval nejrůznější tajemství přírody, pro každého něco bylo překvapením, jiné zajímavosti již znali. Třeba drobné Myší stopy ve sněhu, vedoucí až pod kořen vyvráceného Smrku, jinde ochutnali kyselé Trnky a sladké Šípky. Také se dozvěděli, jak zimují Žáby, Mloci a jiní vodní živočichové v potoce Jestřabnice.
V jednu chvilku přišli k velkému Smrku a okolo jeho kmene byli kousky šišek, oříšků i Šípků. To nahoře v korunách jedla svoje zimní zásoby Veverka.
Ta totiž celou zimu nespí, občas se probudí a jde se najíst.
Svoje hnízdo má však na jiném stromě.
Chlapci i dívky nacházeli ve sněhu velké množství stop a pan Hajný jim je pomáhal určovat, Srnčí, Daňci, Divoká prasata, Mufloni, Jezevec a konečně Liška.
Vydali se stopovat Lišku, až kam to půjde. Museli překonat menší zasněžený polom, jednu zákrutu potoka, různé vyvýšeniny až došli k místu, kde má Liška noru, vyhrabanou pod pískovcovou skalkou.
Děti i pan Hajný nešli k noře, pěkně zpovzdálí se dívali a pan Hajný jim povídal vše o Lišce a jejích zvycích. Liška je drobná nepořádnice, jelikož okolo nory měla poházené kosti, peří z různých ptáků a další stopy znamenající obydlenou noru.
Chvilku noru pozorovali a pak se vydali oklikou zpět na statek, bylo už dlouho po poledni a mráz i množství sněhu jim pořádně dávalo zabrat. Na zpáteční cestě viděli i proslulé Veverčí hnízdo v koruně Borovice, byla to vlastně taková velká koule z listí větviček a jiného lesního materiálu. Vevnitř vystlaná mechem a srstí.

„Jindy může zimovat v dutině stromu, nebo ve skalní rozsedlině.“ Povídal hajný Breburda

A tak naše cesta zpět do chalupy v pohodě uběhla. Hajný Breburda se s námi rozloučil na dohled od statku a vydal se zpět do lesa.
Po našem návratu začalo vyprávění, co jsme za celé dopoledne viděli. No a odpoledne před večerem bylo věnováno drobným hrám a občas i výrobě Vánočních dárků. Každý z nás se již těší na Štědrý den.

Část šestnáctá – Štědrý den. Vypráví Hynek (11) a spol.

Den plný sluníčka sněhu a největšího očekávání. Dnes je Štědrý den. Od pradávna se v tento den lidé obdarovávají a je to také den hojnosti, tento den totiž přišel na svět náš pán Ježíš Kristus, narodil se ve městě Betlémě.
Chlapci již včera odpoledne přinesli z lesa krásný Vánoční stromek, Smrček z houštiny. A usadili jej do klátu v hostinském pokoji. To aby se krásně otevřel, a od rána jej všechny děti strojí, věší na něj slaměné ozdoby, vyřezávané ze dřeva a i pár ozdob skleněných bylo s největší opatrností pověšeno na Vánoční stromeček.
Také sladkosti balené v papíru a celofánu přišli na stromek, i když občas záhadně zmizeli a zbyl jen prázdný papírek.
Ke svátečnímu obědu byl Vánoční stromeček nastrojen a krásou se skvěl v sednici.
Štědrovečerní Kuba sádlem maštěný chutnal všem bez rozdílu, vždyť je to jediné jídlo za celý den.
Až bude Štědrovečerní večeře, tak se celá rodina poměje.
Odpolední chvilku než nastanou velké přípravy využili děti ke sněhovým hrám, jednak kluci a jejich kamarádi ze vsi dobývali sněhový hrad a dívky sáňkovaly spolu s dalšími dětmi z chalup.
S postupujícím odpoledním časem se děti vytráceli do svých domovů, aby i oni se zapojili do příprav na Štědrovečerní večeři. I děti Winterlovi se odebrali v domluvený čas domu. Nejprve v předsíni bylo velké čištění od sněhu a pak se svršky dětí rozvěsili kolem pece i nad pecí. Chlapci vycpali boty starým papírem, který pravidelně měnily.
Tak všechny boty byli stále suché a v dobrém stavu.
Pan táta pak s chlapci odešel do studené komory, tam ve velké kádi plavali tři Kapři. Za chvilku již byli Kapři klepnutí a připravení k porcování. Klukům to sice bylo trochu líto, ale věděli, že to tak musí být, Hospodin určil člověku zvířata jak ve vodě, ve vzduchu i na zemi které může lovit a jíst. A Kapři k tomu patří.
V sednici už panoval čilí ruch okolo kamen a pece, něco se smažilo, jiné se vařilo, někdo loupal, jiný míchal. I stůl se pro přípravu zabral.
Děti byli včas posláni do svých pokojíků v podkroví, to aby nepřekáželi a mohli si třeba dokončit dárky pro své blízké. Jinak přišla ke slovu lecjaká hra. Dívky s panenkami a kluci hráli na Pasáka, vidět to pan táta, tak by radost neměl, i když tuto hru co by kluk hrál taky.
To se chlapci snažili jeden druhého plácnout dvěma prsty přes špičky prstů druhého, je jasné, že to docela bolelo. Avšak klukovská hrdost, velela vydržet a nebrečet. Kdo by se první rozbrečel, tak by prohrál. Pak hru ukončili, jakoby je už přestala bavit, pravdou je, že ani jeden nechtěl prozradit slzy na krajíčku.
Na řadu přišli šachy, čtení v knihách a povídání co kdo očekává od Ježíška.
V podvečer kdy už ten velký shon a ruch utichl a vše bylo nachystáno, chlapci a hospodář obešli hospodářské zvířectvo, poklidili, podestlali, dali krmení a přidali i něco dobrého co běžně zvířata nedostávají.
V sednici dívky s maminkou prostírali i nosili na stůl. Než všichni zasedli ke Štědrovečerní večeři, byli děti umyté a slavnostně oblečené, jako v neděli do kostela. Nadešel ten dlouho očekávaný čas, rodina zasedla za stůl, pan táta vyslovil modlitbu a pak již nikdo od stolu nevstal, dokud všichni těch několik vynikajících chodů nedojedli. Pak se poklidilo, pan táta si zapálil fajfku a začal vyprávět Vánoční příběh.
Mezitím na peci všechny děti naslouchali vyprávění Vánočního příběhu. Do příběhu se vmísil najednou zvonivý zvuk, ten oznamoval příchod Ježíška s Vánočními dárkami. Během chvilky byli všichni obyvatelé chalupy v hostinském pokoji a hlavně děti se nadšením dívali na rozsvícený stromeček a na to množství Vánočních dárků pod ním. Dlouho do večera se rozbalovalo, děkovalo Ježíškovi a i se rozdávali vlastnoručně vyrobené dárky. Takové, o kterých Ježíšek nevěděl, které vyráběli chlapci i dívky, docela tajně i šikovně.
Radostné povídání se protáhlo do pozdní noci. Dívky se těšili z panenek a nových šatů nejen do školy, ale i z jiných dárků, chlapci zase měli velkou radost z nových nožů, svítilen, her a tak podobně. Také i jim Ježíšek nadělil nějaké to oblečení i obutí.
Štědrý večer u Winterlů byl završen společnou cestou na půlnoční mši v kostele ve vsi.